Tréninky odsýpají, nemáme prostoje, těší Jakuba Babku. Může zaskočit i v obraně

Příprava vsetínských hokejistů na novou sezonu je v plném proudu. Hráči tento týden absolvují dvou a třífázové tréninky. „Je to náročné, člověk toho má dost, ale je to potřeba. V sezoně se nám to vrátí,“ má jasno útočník Jakub Babka, jenž v loňské sezoně nastupoval i na pozici obránce. „Myslím, že se mnou trenéři počítají do útoku, ale asi bude i varianta pro případ, kdyby se nedej bože zranili jeden dva beci před zápasem, že bych v obraně mohl zaskočit,“ hlásí.

Jak se cítíte v průběhu druhého týdne na ledě?
Je to náročné jako každý začátek. Člověk se musí sžít s ledem a výstrojí. Tu mám novou od tkaniček až po helmu. První týden jsme měli jenom jednu fázi na ledě, ale i tak byly tréninky intenzivní. Zároveň jsme měli na programu posilovnu. Tento týden trénujeme třikrát trojfázově, dva ledy a jedna posilovna. Je to náročné, člověk toho má dost, ale je to potřeba. V sezoně se nám to vrátí.

Vzpomenete si, kdy jste stál naposled na bruslích?
Myslím, že to bylo 12. března. Na posledním tréninku, kdy jsme se s Českými Budějovicemi připravovali na play-off. To bylo následně zrušeno, takže jsem na bruslích nestál nějakých pět měsíců. Co si pamatuji, v dospělém hokeji jsem měl většinou dlouhé sezony. Alespoň do konce března jsem hrál. Některé baráže byly dokonce na sklonku dubna. Možná někdy v juniorce, když jsme nepostoupili do play-off, jsme měli konec už v únoru. Volno bylo pravdu dlouhé, uvolnění restrikcí přišlo se startem suché přípravy.

Jak vlastně vypadala vaše individuální suchá příprava?
Připravoval jsem se tak, jak jsem byl poslední tři roky zvyklý. Trenéři mi důvěřovali. Byl jsem v partě pěti kluků a trénoval to, co každý rok. Pravidelně jsem to konzultoval s trenérem Janem Srdínkem. Volali jsme si, přidával mi do přípravy například běhy. Každý týden jsme byli ve spojení, na dálku jsme to dávali dohromady.

Na co jste se v suché přípravě zaměřil?
Snažil jsem se do sebe dostat hlavně sílu. Vytrvalostně jsem na tom docela slušně. Ale hokejista se musí na sezonu připravit komplexně. Není to jen o tom, být dva měsíce zavřený v posilovně. Pak by člověk sice vylezl jako hrana, ale na ledě by to neudýchal. Běhání, skákání, kolo, posilovna, snažil jsem se do tréninku zařadit všechno.

Kdy jste dorazil do Vsetína?
Na led jsme šli poprvé minulý týden v pondělí, takže jsem přijel o předchozím víkendu. S přítelkyní jsme si přivezli všechny věci najednou, auto bylo narvané po střechu. Už jsem se zabydlel, na stadion to mám snad dvě nebo tři minuty autem. Máme pěkný byt, nemůžu si stěžovat. Stihl jsem si projít město, když byla vedra, zajeli jsme si na Balaton.

Stihl jste se zabydlet v kabině?
Já myslím, že určitě. Byl jsem tady už na soustředění v Horní Lidči, kdy jsme několik dní trénovali společně. Myslím, že nám to pomohlo. S klukama jsme se víceméně znali už předtím, když jsme nastupovali proti sobě. Navázat kontakt nebyl problém, kabina vypadá velice dobře. Navíc dlouhodobě znám Davida Gábu, se kterým jsem vyrůstal, nebo Honzu Kloze, s ním jsem hrál loni za Motor.

Liší se aktuální příprava na ledě v něčem od toho, na co jste byl zvyklý loni?
Myslím, že je to hodně podobné. Jsme rozdělení na dvě skupiny po menších počtech hráčů. Trénink se rozkreslí v kabině, takže na ledě už nejsou prostoje, jednotlivá cvičení se nemusí vysvětlovat. Odpadají tím pauzy, člověk je pořád v zápřahu. Poprvé jsem to viděl v Českých Budějovicích a pak tady ve Vsetíně. Tréninky díky tomu odsýpají a mají tempo a nasazení. Pak stačí padesát šedesát minut a člověk se vrací z ledu úplně zfáraný. Jsem za to rád.

Jak po trénincích odpočíváte?
Tím, že momentálně trénujeme dvou až třífázově, jsem rád, že se dostanu večer domů. Dám si jídlo a jdu si lehnout. Na nic víc není čas. V průběhu dne se mezi tréninky snažím odpočívat. Když bude čas, plánujeme s přítelkyní výlety po okolí, abychom ho poznali. Máme rádi přírodu a ta je tady pěkná. Snad nám vyjde počasí. Většinou preferujeme túry, ale klidně si vyrazíme i na kolečkových bruslích.

Příští týden vám začnou přípravné zápasy. Těšíte se?
No jasně! Tím, že bude zápas, nám odpadne odpolední trénink (smích). Ale vážně. Trénink je potřeba, člověk musí zatnout zuby a odjezdit, co je potřeba odjezdit. Aby pak zvládl právě všechny ty zápasy. Věřím, že to dobře dopadne a přípravná utkání se opravdu uskuteční.

Loni jste nastupoval i na pozici obránce. Je pro vás mezi jednotlivými posty velký rozdíl?
Záleží na systému hry. Loni v Českých Budějovicích se beci hodně zapojovali do útoku, dopředu jsme jezdili minimálně ve čtyřech hráčích. Systém tomu nahrával, přechod do obrany pro mě nebyl tak těžký. V obranném pásmu je to trochu něco jiného, člověk musí rozlišit, kdy hrát pozičně a kdy může vyrazit dopředu. Chvíli trvá, než si zvyknete. V útoční třetině se ale bek kolikrát z druhé vlny dostane do více příležitostí, než útočník. Záleží, jak to který tým má.

Troufl byste si i nyní zaskočit v obraně?
Vždycky jsem byl v útoku, až loni jsem odehrál velkou porci zápasů coby obránce. Myslím, že se mnou trenéři počítají do útoku, ale asi bude i varianta pro případ, kdyby se před zápasem nedej bože zranili jeden dva beci, že bych v obraně mohl zaskočit.