Tréninky na suchu? Aspoň budeme jako kulturisti, usmívá se Jan Kloz

Před sezonou zamířil na Lapač, aby pomohl Valachům dobývat nejbližší mety. Protože ale český hokej momentálně stojí, musí se Jan Kloz připravovat na další průběh Chance ligy se svými spoluhráči pouze na suchu. „Každý se s tím musí nějak poprat,“ velí třiatřicetiletý útočník, který v soutěži získal pověst dvorního nahrávače. „Baví mě tvořit hru, nahrát si. Je důležité, jak si jednotlivá lajna sedne,“ přemítá rodák z Ústí nad Labem.

Jak trávíte dny bez hokeje?
S přítelkyní a malým synem. Starám se o dítě, takže momentálně mi uplyne den docela rychle. Je to náročné, zabavíme se dost. Člověk sice pořád myslí na aktuální situaci, ale být s dítětem je to nejhezčí. V tomhle ohledu je to super.

Čím si ještě udržujete pozitivní mysl?
Vůbec doma nezapínám televizi a nesleduji zprávy. Je to až moc negativní. Trochu jsem tím nakazil i přítelkyni, která byla také zvyklá dívat se na zprávy, ale naštěstí to už i ona občas vypne. (úsměv) Tím pádem si do hlavy na večer nepouštíme černé myšlenky.

Jak zvládáte letní přípravu v listopadu?
Stejně jako v létě. V hlavě je to samozřejmě těžší, ale aspoň budeme všichni kulturisti a budeme mít pořádné svaly. (smích) Jediný rozdíl je, že nevíme, co bude. Musíme být připravení, jenom nevíme na kdy. Samozřejmě, že nám led chybí. Raději bychom byli, kdybychom věděli, jak budou další týdny vypadat, respektive co všechno bude nebo nebude dovoleno.

Čemu se nyní na suchu věnujete?
Běhání, člunkovým běhům, zahrajeme si fotbal. Cvičíme různé kruhové tréninky a děláme to, co se dá dělat venku. Tím, že nesleduji televizi a nečtu internet ani noviny, tak vlastně ani nevím, kdy bychom mohli vyjet na led. Teď jsem si koupil noviny a byly celé jenom o koronaviru. Tak jsem to jen prolistoval. Mezi spoluhráči se tomu samozřejmě nevyhnu, bavíme se, kdy co zavřou. Dodržujeme všechna opatření, nosíme roušky. Věřím, že nás brzy pustí na led a budeme se moci věnovat hokeji.

Přerušení soutěže vás musí mrzet o to víc, že se výkony i výsledky na startu soutěže postupně zvedaly…
Myslím, že hlavně v Litoměřicích jsme měli vyhrát daleko větším rozdílem. Byli jsme lepší. Začali jsme na nějaké startovní čáře a šlo vidět, že se to zvedá a jde to nahoru. Myslím, že kdyby se soutěž nepřerušila, mohly mít naše výsledky nadále stoupající tendenci a mohlo to vypadat docela dobře.

Patříte k nejzkušenějším hráčům v týmu. Jaký máte dojem z letošního omlazeného kádru Vsetína?
Ze začátku jsem kluky poznával, kdo je jaký na ledě a mimo led. Dojmy mám pozitivní, máme výbornou partu. A jak jsem řekl před chvílí, i celkový dojem ze zápasů se zlepšoval. Teď hrát nemůžeme, trénujeme venku. Každý se s tím popere po svém. Ale když hrajeme fotbal, stejně se tam pokosíme, chceme vyhrát. (smích)

V Chance lize máte pověst dvorního nahrávače. Pilujete nějak tuto vlastnost?
Statistika asistencí může být kolikrát zkreslující, je to i hodně o štěstí. Někomu nahrajete a dál gól z ničeho, jindy přihrajete a hráč z vyložené šance mine. Vždycky jsem byl brán jako bránící útočník, který nahrává. Dávali ke mně hráče, aby dávali góly a já jim na ně nahrával. Baví mě tvořit hru, nahrát si. Je důležité, jak si jednotlivá lajna sedne. Hodně trenérů dnes chce, aby všichni hráli stejně, myšlenka už neznamená to, co dřív. Pak je o to hezčí, když se takhle sejdete s kluky, se kterými to máte stejně, a hokej vás pak baví úplně jinak.

Takže vám víc vyhovuje ustálenější sestava se stejnými spoluhráči v útoku…
Za mě jednoznačně. Na druhou stranu jsem zvyklý na to, že ne všichni trenéři to takhle dělají. Mluvit jim do toho nikdy nebudu. Samozřejmě každému hráči vyhovuje, když hraje se stejnýma parťákama celou sezonu nebo dokonce několik let. Když si vzpomenete na ty nejlepší hokejisty, tak ti mají své spoluhráče většinou pořád stejné. Tak, aby si vzájemně seděli. Ale když se to točí, tak se to zkrátka točí. Člověk si na to musí zvyknout.

Už jste se od svého letního příchodu stihl projít po valašské přírodě?
Jasně! Byli jsme se podívat ve Velkých Karlovicích, tam se nám moc líbilo. S kočárkem je to trochu složitější, volili jsme různé stezky, byli jsme se projít do lesa. Chystali jsme se na rozhlednu Valaška, ale i s ohledem na počasí jsme se tam ještě nevydali. Zatím je to náš cíl, prý je tam hezky.