Tomáš Sousedík: Otec byl důkazem, že když si jdete za svými cíli, můžou se splnit

K příležitosti výročí 100 let republiky vzpomínáme i na významné osobnosti našeho regionu. Vsetínští hokejisté odehrají zápas s Kladnem ve speciální edici dresů, která nechává vzpomenout jak na výročí republiky, tak i velkou osobnost Valašska Josefa Sousedíka. Jeho syn Tomáš Sousedík před utkáním vhodí slavnostní buly. K této příležitosti jsme jej před utkáním poprosili o několik vět.

Připomínáme si výročí 100 let republiky, co to pro vás znamená?
Je to významná událost. Sto let republiky je jen jednou. Vsetín je semnou úzce spjatý. Narodil jsem se tam a prožil mládí. Už od raného dětství jsem velkou část času trávil sportováním. Hrál jsem fotbal, chodil na hokej, volejbal, stolní tenis a střídal jsem divácké zážitky i s těmi reálnými osobními. Než jsem odešel do Prahy, tak jsem oblékal dres Zbrojovky. Se vsetínským hokejem jsem zažil pěkné chvíle. V té době se hokej hrál v hodně spartánských podmínkách, bez zimního stadionu. Hrálo se jen když mrzlo.

V rámci oslav si klub připomene i vašeho otce Josefa Sousedíka. Člověka, který se významně zapsal do dějin republiky. Jak svými vynálezy, tak i občanským postojem nebo starostováním města. Jaký měl vztah ke sportu?
Na první pohled by se dalo říct, že při jeho velkém pracovním vytížení na sport neměl čas. Opak je pravdou. Byl výborný lyžař. V každé volné chvíli si chodil do sokola si zacvičit. Když vyhrál volby a stal se starostou nechal vystavět spousty sportovišť. Jeho největší počin je však záchrana Panské zahrady, kde chtěli developeři stavět činžovní domy. Nedovolil jim to. Naopak tu nádhernou zeleň pro Vsetín zachránil a na předělu mezi sídlištěm a Panskou zahradou nechal postavit fotbalový stadion. Tím položil základy ke sportování na Vsetíně. Málokdo ví, ale SK Vsetín byl prvním předsedou. Byl to fotbalový klub, ale vázal se na to i hokej. V té době se hrál hokej na Valašsku tak, že se čekalo až začne mrznout. Na škvárovém hřišti se postavily mantinely, nastříkala se plocha vodou, ochozy se postavily z ledových kvádrů, takže jsme museli mít aspoň troje ponožky na sobě, abychom neumrzli během tří hodin na hokeji. Takto se provozoval na Vsetíně hokej, a to na úrovni druhé nejvyšší soutěže.

V čem spatřujete kouzlo Vsetína a Valašska?
Vždycky určitá nostalgie ke svému rodnému kraji musí být. Valašsko je neobyčejně krásné. Mám rád hory. Kdysi jsem měl jít hrát fotbal za Prostějov, ale když jsem se tam jel podívat a viděl jsem, že je to placka na rovině, tak to rozhodlo, že jsem tam nešel (směje se). Vsetín je moc krásně zasazen do přírody. Ve své době naší rodině dělali komunisti všemožné zlo a museli jsme se odstěhovat. Po jejich ústupu jsem začal na Vsetín čím dál více vracet. Dnes jsem i místopředsedou rady školy Josefa Sousedíka, takže jezdím dost často i úřadovat. Mám na Vsetíně spousty přátel.

Když si vzpomenete na svého otce Josefa Sousedíka. Co byste řekl, že pro zdejší kraj přinesl?
Shodou okolností jsem byl pozván na zahájení velkolepé výstavy k výročí sta let republiky do pražského Národního technického muzea. Táta tam má vystavenou Slovenskou strelu a první hybridní elektromobil na světě z dvacátých let. Na to jsem velice hrdý, když jsem viděl na jak čestném místě v takové konkurenci tam je. Otec byl bytostný demokrat a ctitel myšlenek T. G. Masaryka, se kterým se osobně znal a měli přátelské vztahy. To, že na Vsetíně je Zbrojovka dosáhl táta právě tím, že měl přátelský vztah s T.G. Masarykem. Já sám si však od mládí uvědomuju, že Josef Sousedík začal z neobyčejně chudých poměrů ze sedmi dětí. Nic neměl na začátku. On byl jasným příkladem toho, že když si člověk dá nějaký cíl a jde za ním, tak není možné, aby toho nedosáhl. Pokud tedy zvolí správnou cestu. Sám jsem si to v životě několikrát ověřil.

Co vy a vsetínský hokej nyní?
Jsem čtenář sportu. Ráno vypiju kafe a letím do trafiky pro noviny se podívat, jak hrál Vsetín fotbal, ale i hokej pochopitelně. Musím říct, že v devadesátých letech „nakazil“ hokejový Vsetín i mou ženu, která je jinak narozená v Praze a se Vsetínem nemá nic společného. Ta byla ještě větší fanatik než já. Všechny zápasy a zmínky v televizi o Vsetínu natočila a máme toho plnou skříň (směje se). Když mám blbou náladu nebo se mi něco nepovede, tak si dokola pouštím dva vsetínské zápasy. Vsetín se Slavií, když zvítězil 11:1 a finále se Spartou o titul, kdy výhru Vsetína 7:4 pečetil do prázdné branky Dopita. Po shlédnutí těchto zápasů se mi vždy zvedne nálada (směje se).