Titul se Vsetínem? Bylo to něco úžasného, vzpomíná Ondřej Veselý

V pondělí se znovu proháněl po ledě vsetínského Lapače. Tentokrát už však bez helmy a výstroje, pouze v kšiltovce a trenérské kombinéze. Někdejší vynikající útočník Ondřej Veselý nyní působí jako kouč mládeže v sousedním Zlíně a v rámci projektu Týden hokeje zavítal do míst, kde v roce 2001 slavil mistrovský titul. „Mám tyto akce rád. Vidím děti, jak jsou rády na ledě, hýbou se a mají radost z nového pohybu. Já mám zase radost, že je to baví,“ vykládal Veselý, jenž odehrál 1156 utkání v nejvyšší soutěži a získal celkem tři extraligová prvenství.

Vidíte v těchto náborových akcích smysl?
Týden hokeje má určitě význam. Dnešní doba je taková, že děti mají čím dál míň pohybu. Každá možnost dostat se do sportovního prostředí je správná. Děti aspoň můžou zjistit, jestli je to bude bavit, nebo zkusí třeba něco jiného. Je ale potřeba dát jim tu možnost.

Co jste vlastně s dětmi tentokrát na ledě dělal?
Různé podlézání a stavění brány. Bavilo je, že ji mohly zbořit a zase znovu postavit. Jsou to věci, které děti baví. Hrají si tak, že bruslí a ani o tom neví.

Není to tak dávno, co jste ukončil hráčskou kariéru (na jaře 2018 - pozn.). Nesvrbí vás prsty, když takto vyjedete na led?
Vůbec ne. Odehrál jsem toho hodně, přišel pravý čas to ukončit a dělat zase něco jiného. A případné angažmá v nižší soutěži? Fyzicky bych to zvládl, ale psychicky jsem z toho byl už vyčerpaný a chtěl zkusit něco jiného mimo hokej. Pohyb na ledě mě samozřejmě pořád baví, ale nemám na sobě výstroj, jsem v teplákách. Na ledě jsem rád s dětmi.

Podívá-li se člověk zpětně na vaši kariéru, najde v ní úctyhodné milníky. Když se sejdete s partou kamarádů, na co vzpomínáte nejvíc?
Když se sejdeme u piva, příliš nevzpomínáme (úsměv). Ale za určité milníky považuji své tři mistrovské tituly. První jsem získal ve Vsetíně, další dva ve Zlíně. To byly mé největší týmové úspěchy, na ty vždycky rád vzpomínám.

Mistrovský titul se Vsetínem jste získal v roce 2001. Bylo vám třiadvacet let a vítězná valašská dynastie zažívala vrchol. Jaké to pro vás tehdy bylo? 
Bylo to něco úžasného! Dostal jsem se do party starších hokejistů, kteří byli na vítězné vlně. Všichni ti hráči byli po hokejové stránce jedni z nejlepších v republice a hlavně to byli skvělí lidé. Vzali mě mezi sebe a udělali jsme skvělou partu.

Byly to právě ty důvody, proč se Vsetínu tehdy tolik dařilo?
Ano, tým se stavěl i s ohledem na lidskou stránku. Než sem měl hráč přijít, trenéři se ptali na jeho charakter. Na to, jaký je v partě a jak se chová. Vždycky se na to bral ohled. V kabině jsme spolu vycházeli výborně, tým byl parádní a tím pádem to šlo jakoby samo.

Když se o vás v minulosti bavili manažeři, nezřídka pronesli, že jste prošel Vsetínem a proto vždy dobře zapadnete do kolektivu…
Co se říká, to nevím (úsměv). Ale myslím, že jsem nikdy neměl problém vyjít s kýmkoliv. Byl jsem přizpůsobivý. Jak ve Zlíně, tak ve Vsetíně, Českých Budějovicích nebo v Brně jsem zapadl mezi kluky a neměl jsem problém.

Do Vsetína jste se ještě jednou vrátil, a to na sezonu 2004/2005, kdy probíhala výluka v NHL. Vzpomínáte?
Byl jsem rád za možnost vrátit se zpátky do Vsetína, protože ve Zlíně byl nabitý kádr a na Lapači mi umožnili se vrátit. Sice jsme nepostoupili do play-off, ale zase jsem se vrátil do prostředí, kde jsme vyhráli titul. Měl jsem to tady vždycky rád. Byla to jedna ze sezon, na které rád vzpomínám.

Následně jste řadu sezon odehrál v domovském Zlíně, byl jste i v Českých Budějovicích či v Kometě Brno. Byl někdy ve hře, že ještě pomůžete Vsetínu v nižší soutěži?
Původně jsem myslel, že tady dohraji kariéru. Ale potom, co jsem byl ve Zlíně, a roky, které jsem tam odehrál, furt přibývaly, jsem si řekl, že už to ukončím tam. Už jsem byl fakt vyčerpaný a neměl chuť pokračovat.

Sledujete, jak si nyní Vsetín i Zlín ve svých soutěžích vedou?
Sleduji hokej celkově. Ve Zlíně chodím na hokej, na Vsetíně jsem tento rok ještě nebyl, ale sleduji výsledky. Časově mi to zatím bohužel nevyšlo, ale určitě bych chtěl na nějaký zápas přijet!