Vstupenky online

Stavjaňa se po dvou letech prázdnin těší na práci s extraligovým týmem

Aleš Koňařík • 21.10.2004

V s e t í n – Kdyby pod střechou vsetínského stadionu visely dresy, připomínající slavné osobnosti, nechybělo by mezi nimi jméno Antonína Stavjaňi. Bývalý vynikající obránce spojil svůj hokejový osud s oběma regionálními týmy. Po šesti letech se vrací zpět na Lapač, nyní jako hlavní trenér. „Práce s týmem mě stále baví a mám na trénování stále chuť,“ hlásil po prvním společném tréninku s týmem jeho nový kouč.

Dnes jste poprvé trénoval vsetínské mužstvo, co předcházelo k tomu, než jste se rozhodl přijmout vsetínskou nabídku?
„Nejdříve mě kontaktoval Roman Čechmánek s tím, jestli by si se mnou mohl popovídat. Člověk tak nějak vytuší, že to nebude jen zdvořilostní rozhovor.“

Ve středu jste se nakonec definitivně rozhodl. O čem jste pak s Čechmánkem hovořili?
„Bavili jsme se především o situaci v mančaftu. Potřebuji nasbírat informace a Roman je dobrým zdrojem. Navíc vidí tým v poslední době z nadhledu. To je pro mne velice cenné.“

Váš odchod ze Zlína z pozice trenéra juniorů se udál v podstatě ze dne na den, neměl jste s tím nějaké problémy?
„Měl jsem se Zlínem dohodu, že pokud bych dostal nabídku z extraligy, budou schopni obsadit moji pozici někým jiným a nebudou mi klást překážky. Což Zlín také dodržel.“

Situace ve vsetínském týmu není zrovna ideální. Bral jste v potaz i tu skutečnost, že jdete do rizika, které nemusí vyjít?
„Trenérské povolání je vždycky rizikové. Vyhráváte-li, je vše v pohodě, prohráváte-li, hledají se negativa i na vás. Ale pokud už do toho jdete, musíte počítat s oběmi variantami.“

Jsou to přesně dva roky po vašem odvolání z lavičky Zlína. Tehdy bylo také 20.října...
„Takže tím chcete říct, že jsem si dal dva roky prázdnin (smích)?. Samozřejmě jsem byl stále v kontaktu s extraligou, ačkoliv pohled na hokej z tribuny je jiný, než vést mužstvo ze střídačky. Práce s týmem mě ale baví a mám na trénování stále chuť.“

Stýskalo se vám tedy po koučování?
„Neřekl bych, že se mi vyloženě stýskalo. Beru to tak, že chcete-li dělat trenérskou práci na nějaké úrovni, nelze zůstávat doma a pracovat -do šuplíku- a pak za rok, za dva jen staré věci vytáhnout a oprášit. Povolání trenéra je živé, mění se ze dne na den. Spoustu věcí řešíte pocitově a musíte se umět rychle rozhodovat. Tak to u hokeje zkrátka chodí.“

Spolu s vaším příchodem byly avizovány další hráčské změny s tím, že k nim může dojít po konzultaci s vámi. Stalo se tak?
„Zatím jsme se o tom bavili s Romanem Čechmánkem a Oldřichem Šteflem jen velmi krátce. Takové rozhodnutí chce přeci jen více času. Spíše jsem se domlouval s Honzou Nelibou na systému vedení tréninků a i mužstvo potřebovalo z mé strany dostat první informace. Máme ovšem v plánu tuto otázku aktuálně řešit. Zatím není rozhodnuto o ničem konkrétním.“

Za svého asistenta jste si vybral pana Nelibu. Co rozhodlo o této volbě?
„Měl jsem ve výběru svých asistentů volnou ruku. Navíc nebyl okamžitě k dispozici nikdo více vhodný, než Jan Neliba, jehož práce si velice cením. Vybral jsem si jej především proto, že jsme povahově odlišní. Myslím, že není dobré, když jsou si dva trenéři na jedné lavičce příliš podobní. Honza je více impulzivní, je to takový klasický hecíř a navíc zná mužstvo velmi detailně. Byl by rozdíl, kdybych zde přišel sám, bez znalosti poměrů v týmu. Ztratil bych jejich poznáním spoustu cenného času. Podle mého názoru je tato volba v tento okamžik tím nejlepším řešením.“

Setkal jste se i s odvolaným trenérem Zdislavem Tabarou? Jak on sám reagoval na vzniklou situaci a to, že jste se právě vy stal novým hlavním trenérem?
„Potkali jsme, popovídali si. Známe se už dlouhá léta a nikdy mezi námi nebyl sebemenší problém. Samozřejmě to teď pro něj není jednoduché, ale to je prostě součást našeho řemesla. Zbytek otázky je ale pro něho.“

Budete velet týmu, kde hrají dva vaši nedávní spoluhráči ze Vsetína, Rostislav Vlach a Alexej Jaškin...
„Myslím, že to bude fungovat podobně jako ve Zlíně, kdy byl Rosťa pode mnou také jako hráč. Přál bych si, aby mi starší kluci pomohli mužstvo usměrnit a byli pro ostatní hráče hybnou silou. Spoléhám na to, že mi v tomto ohledu budou jak Vlach, tak Jaškin nápomocni.“

Z reakcí fanoušků na webových stránkách lze vyčíst, že do vás vkládají velkou důvěru, že dokážete tým pozvednout a vyvést z herního marasmu. Těší nebo spíše děsí vás takové očekávání?
„Kolik mi na to dávají dní (smích)? Myslím si však, že tato změna, to znamená můj příchod, bude mít pro tým určitý psychologický impuls. Na hráčích leží šňůra neúspěchů, navíc musíme přihlédnout ke zranění klíčových hokejistů jako Čechmánek, Biegl, Radivojevič nebo Brabenec. Jejich kvalita mužstvu opravdu chybí. Ale teď je na zbytku týmu, jak se s tím srovná a jakou si mezi sebou vytvoří atmosféru. Tu totiž žádný manažer nekoupí. Musí se ukázat, zda jsou v týmu takové osobnosti, aby současnou situaci zvládly.“

Myslíte, že dokážete k vytvoření oné dobré atmosféry přispět i vy osobně?
„Záludná otázka... Víte, kdysi mně jeden odborník charakterizoval jako člověka, který má schopnost určité lidi stmelovat. Doufám, že to stále platí. Pomůžu hráčům radou, ale také půjde o respektování stanovených pravidel. Pokud na to hráči přistoupí, bude mezi námi bezvadná spolupráce.“

banner pod článkem