První dojmy? Když vyjedete na led, dýchne na vás duch Lapače, popisuje Miroslav Holec

Sezonu začal v Třebíči, v rámci trejdu za Daniela Klímka na konci přestupního termínu se přesunul na Valašsko. Zkušený útočník Miroslav Holec tak bude do konce aktuálního ročníku Chance ligy oblékat zelenožlutý dres. „Vím, proč jsem přišel a co budeme hrát. Cílem je společně bojovat o to nejvyšší místo,“ hlásí pětatřicetiletý rodák z Písku, který má na kontě kompletní sbírku extraligových medailí.

Jak jste vnímal trejd z Třebíče na Valašsko ze svého pohledu?
V Třebíči jsem přišel na trénink a zavolali si mě trenéři. Řekli mi, že mají nabídku na výměnu a že na ni přistoupí. Tím pádem jsem si šel sbalit věci. V úterý jsem ještě zařizoval rodinné záležitosti, ve středu jsem poprvé přijel na Vsetín. Vím, do čeho jdu. Vsetín zná každý, respektive každý ví, o co chce tým hrát.

Znáte nějaké nové spoluhráče?
Ani v tomto ohledu nejdu do neznámého. Z minulosti znám Tomáše Vošvrdu, Romana Přikryla, Luboše Roba, Víta Jonáka nebo Ondru Němce. Vesměs všechno to jsou hráči, proti kterým jsem dříve nastupoval.

Jaké máte první dojmy z nového prostředí a z premiérového tréninku na ledě?
Je to změna. Přišlo mi, že oproti Třebíči se tu trénuje trochu jinak, ve větším tempu. Když vyjedete na led, dýchne na vás duch Lapače.

Stihl jste si promluvit s trenéry o vaší roli v týmu?
Všechno se událo narychlo, myslím, že se s trenéry budeme poznávat. Jsou dva zápasy do reprezentační pauzy. Radim Kucharczyk mě zná, hráli jsme spolu před lety v Olomouci. Zatím jsme si řekli základní věci, jak se co bude hrát. Postupem času budeme vše dolaďovat.

Co by mohla být vaše doména? A vytyčil jste si nějakou metu pro svoji valašskou misi?
Na osobní mety moc nejsem. Samozřejmě vím, proč jsem přišel a co budeme hrát. Cílem je společně bojovat o to nejvyšší místo. A moje doména? V Třebíči jsem spíš nahrával. Samozřejmě když dám gól, mám radost, ale raději na ledě hledám spoluhráče.

Rodina bude na Valašsku s vámi, nebo za ní budete dojíždět?
Rodina zůstane v Brně, kde máme dům a zázemí. Budu se snažit občas jet domů, abych byl s rodinou co nejvíc. Od manželčiny strany ale máme rodinu ve Valašské Polance, takže v tomto směru na Vsetíně nebudu sám.

V pětatřiceti letech máte velice slušnou kariéru. Co je vaším hnacím motorem?
Člověk musí mít lásku ke sportu. A také mít chuť vítězit a touhu získat úspěch. Každý sportovec musí mít touhu něco dokázat. Věřím, že se nám se Vsetínem podaří úspěch udělat. Doufám, že nás fanoušci na Lapači poženou vpřed. Všechno se ale bude rozhodovat v play-off.

Na kontě máte kompletní sbírku extraligových medailí. Považujete za největší úspěch mistrovský titul se Slavií, kde jste v play-off odehrál jeden zápas, nebo to bude něco jiného?
Hodně si cením druhého místa s Kometou Brno, tehdy jsme do finále došli z předkola play-off. A ještě předtím to byla bronzová medaile se Slavií. Tam jsem hrál hodně, člověk cítil, že pomohl k úspěchu. Samozřejmě mistrovský titul má svoji váhu, ale tyto dvě medaile řadím nejvýš.

Odehrál jste řadu zápasů v extralize i druhé nejvyšší soutěži. Dokážete srovnat, jak se Chance liga za poslední sezony poměnila?
První liga se hodně proměnila. Když jsem byl mladší, působilo v ní více zkušených hráčů. Tím pádem byla soutěž hokejovější. Hra nebyla tolik ulítaná jako teď. Dnes se daleko více bruslí, ale to platí o celosvětovém měřítku. Hokej se celkově zrychlil, je ulítanější. Také se proměnili účastníci první ligy. Před deseti lety hrál tuto soutěž Beroun, Most nebo Ústí nad Labem, které v ní dnes už nenajdeme. Na jejich místa postoupily jiné týmy.