Přestože mi chybí herní jistota, cítil jsem se fyzicky dobře, říká uzdravený Pšeja

V s e t í n - Poprvé od konce srpna se v utkání proti Šternberku představil vsetínským fanouškům obránce Jan Pšeja. Osmadvacetiletý bek, známý svojí tvrdou střelou, byl celý podzim bez hokeje. Přemohla ho žloutenka, kterou si přivezl v létě z Prahy. V neděli proti hanáckému týmu zažil návrat po dlouhých čtyřech měsících a přinesl spoluhráčům štěstí – Vsetín porazil Šternberk vysoko 7:2. „Ale v první třetině nás hodně podržel brankář Lukáš Plšek. Stačilo, aby pustil jeden dva góly a utkání by dopadlo úplně jinak,“ chválil Pšeja strážce vsetínské svatyně. „Já jsem se fyzicky cítil líp než na tréninku. Zatím mi chybí herní jistota, ale věřím, že se to postupem času a zápasů spraví,“ dodal.

Jak jste se v neděli cítil po tak dlouhé době na ledě?
Fyzicky jsem se cítil líp než na tréninku. Ale to bylo asi tím, že se hrálo na čtyři pětky. Chybí mi zatím herní jistota, ale zatím je to v pohodě. Snad se to bude zlepšovat, protože na tréninku herní jistoty nedosáhnete. Jenom v zápasech.

Do Vsetína jste přišel v průběhu června, absolvoval jste tu i letní přípravu a sehrál všechna přípravná utkání. Najednou bác - žloutenka. Jak se to seběhlo?
Před přípravnými zápasy jsem byl v Londýně. Vracel jsem se přes Prahu, kde jsem se najedl v restauraci a už to bylo. Pak jsem byl nemocný a šel na kontrolu, abych věděl, jestli už můžu hrát. Doktorovi se něco nezdálo a poslal mě na odběr krve. Tam se na to přišlo.

Jak jste ty čtyři měsíce bez hokeje vydržel?
Byla to hrůza. Když máte něco rád a nemůžete to dělat, je to vždycky hrůza. Hlavně jsem měl strach, aby to někdo nechytil v kabině, protože to by asi znamenalo pohromu. Ale vedení se postaralo o hygienu a všechno bylo super. Takže tohle proběhlo bez problémů.

Přesto máte za sebou bezesporu psychicky náročné období…
To určitě. Hlavně v době, kdy jsem mohl chodit na hokej a viděl jsem, že se klukům nedaří. Byli v krizi, v kabině chyběla pohoda.

Neměl jste obavy, že byste byl bez hokeje třeba celý rok, jako svého času útočník Patrik Eliáš?
To ne. Já jsem začal trénovat už v době, kdy jsem měl špatné testy. Doktor to nevěděl a když jsem k němu přišel přes svátky na kontrolu, řekl mi, že už je to dobré. A prohodil, že už můžu trénovat. Já už byl přitom měsíc na ledě… Snažil jsem si to moc nepřipouštět. Naštěstí šla nemoc rychle pryč a snad už to teď bude jenom dobré.

Jak žloutenka zamávala s vaší fyzickou kondicí?
Hodně. Když jsem začal v létě trénovat, měl jsem ve svalech o nějakých osm kilo víc. Během nemoci to šlo všechno pryč, protože mi doktoři nedovolili žádnou fyzickou námahu…

…určitě jste měl i dietu.
Ta byla samozřejmě taky, vlastně bych ji měl mít ještě rok. Ale už to neřeším. Prostě trénuju a věřím, že už to bude dobré. Ještě mě čeká jeden odběr, na kterém se uvidí, jestli se to nezhoršilo během trénování a zápasů, ale věřím, že to bude v pohodě.

Pro podzimní část zápasů Vsetína jsou charakteristické dvě šňůry. Tým nejprve prošel sedmizápasovou sérií bez vítězství a poté zase sedmkrát po sobě bodoval naplno. Čemu takový průběh připisujete?
Je blbé se vymlouvat na smůlu, ale všechno se to tak sešlo. Dalibor Gergela si v prvním střídání poranil koleno, já byl taky mimo. Takže naše pětka, která spolu trénovala, se úplně rozpadla. Kluci pak nedávali šance, dělali chyby v obraně. Nebýt brankáře Lukáše Plška, byly výsledky daleko horší. Nešlo o nějaké debakly, ale vždycky jsme byli o krok pozadu, o krok horší. A ta druhá série? Prostě jsme se chytli. Stačilo jedno utkání a psychika šla nahoru. Kluci šli zápas od zápasu, makali, dřeli. To bylo vidět i na tréninku. Bylo jasné, že se to musí někde projevit.