Na ledě není vidět, přesto má velký vliv. Kdo šéfuje vsetínským brankářům?

Je čtvrtek, blíží se poledne a vsetínský stadion už pomalu zeje prázdnotou. Na Lapači je až nezvykle ticho. Červená lajna dokončila svou tréninkovou jednotku, ti nejmladší sbírají puky. Dorostenci se rozcvičují na ochozech a na ledě zbývá už jen Roman Peschout a muži s maskou na hlavě. Rychlý přesun k levé tyči, poté zase k pravé a návrat do brankářského postoje. „Pojď, makej, jedem!“ Krátká pauza a zase znovu to samé cvičení. Gólmani dostávají pod novým trenérem brankářů pořádně zabrat, aby byli na novou sezonu skvěle připraveni. Práce Romana Peschouta sice není na první pohled vidět, ve skutečnosti je ale jedním z budovatelů úspěchu.

Kdo je tento nový chlapík v realizačním týmu? Na trenéra gólmanů má nízký věk, vždyť je mu stále jen pětadvacet. Co ho do této pozice, která si ještě v očích veřejnosti nevytvořila takové renomé, přivedlo? Jak sám říká, bylo to s ním trochu složitější: „Začínal jsem s hokejem, poté jsem se přesunul na hokejbal, kde se mi podařilo dostat do reprezentace. V pubertě jsem opět začal v Pelhřimově chytat klasický hokej a skloubil jsem oba sporty. Když už jsem v tom ale dále neviděl budoucnost, přesunul jsem se k trenéřině. 

Od vypomáhání s žáčky v Jihlavě až do WSM Ligy. Taková byla cesta Romana Peschouta. „Oslovil mě Petr Jaroš v Jihlavě, jestli bych to nechtěl zkusit, tak jsem se na to dal, a postupně jsem se vypracoval až sem." Na Valašsko mu výrazně dopomohl i jeden vsetínský gólman. „Po sezoně jsem se bavil s Mírou Svobodou, který mi řekl, že existuje možnost jít do Vsetína, což se mi moc líbilo. Seběhlo se to velmi rychle, komunikoval jsem s panem Tobolou, a nakonec jsem skutečně tady,“ říká Peschout. Jaká je však vůbec náplň práce trenéra brankářů? Čtěte dále… 

V následující sezoně čeká vsetínské hokejisty v lize i Jihlava, tedy tým, který velmi dobře znáte z předchozího působení. Budete gólmanům radit, jak vyzrát na konkrétní střelce? Děje se to vůbec před zápasy na takto konkrétní bázi, připravujete se na určité hráče? 

Snažím se vždy vybrat hráče, kteří jsou šikovní do střely. Na ty se pak zaměříme a před zápasem je sledujeme. Řešíme i to, jak bránit soupeřovy přesilovky. Chceme tak nějak tušit, co může nastat, kde bude kombinace končit a přijde střela. Každý tým má určité schéma, ze kterého vychází. 

Jaká je vůbec úloha trenéra brankářů? Připravujete brankáře po fyzické stránce, nebo se zaměřujete i na psychiku? Na Vsetíně musí být gólmani v dobré pohodě, jsou vystaveni tlaku. 

Co se týče fyzické přípravy, ta probíhá hlavně v létě na suchu, kde se připravujeme všeobecně, ale také s konkrétním zaměřením na brankáře. Zaměřit se na psychiku je určitě také velmi důležité, protože pokud gólman není psychicky v dobrém stavu, tak je to na něm znát. Na ledě pak přichází na řadu komplexní příprava. Chceme říct brankářům, co by mohli zkusit dělat jinak, aby se neustále zlepšovali. Hodně se pilují detaily, které ani běžný divák neuvidí. 

Jsou v Česku vůbec trenéři brankářů doceněni, pokud to například porovnáme se severskými zeměmi nebo zámořím? Na ledě nejsou vidět, diváci je tolik neznají…

My sami opravdu vidět nejsme, to je pravda, ale naše práce je vidět právě v tom brankáři. Gólman se snaží na ledě prodat to, co mu bylo vtloukáno do hlavy na tréninku. Jestli je naše práce doceněná, to těžko říct, spíš bych řekl, že to ještě má rezervy. V cizině jsou na tom po finanční stránce trochu lépe. Doufám, že se to bude postupně lepšit. Trenér gólmanů je teď na úplně stejné pozici jako ostatní trenéři, protože je pro brankáře velmi důležitý. 

Každý brankář má jiný styl. Jak s tím pracujete, snažíte se přizpůsobit? Přeučit gólmana přece nejde jen tak jednoduše… 

Lepší je tato situace u mladšího gólmana, kde je větší pravděpodobnost, že se to ještě naučí tak, jak by to trenér brankářů požadoval. U starších je to spíš o detailech. Není to o tom, že bych řekl: Doteď jsi to dělal špatně, začni chytat úplně jinak. To rozhodně ne, tak by to nešlo. Spíš se snažíme zdokonalovat to, co už brankář umí a učit ho novým věcem, které neznal. 

Vsetínský kádr disponuje dvojicí Gába – Šelepněv. Jak se s nimi zatím pracuje? 

Já si na ně nemůžu stěžovat. Jsou pracovití, snaživí, chtějí se učit novým věcem, mají pozitivní přístup. Den ode dne je to lepší a lepší. Jsem rád, že tu jsou zrovna oni dva. 

Část přípravy absolvuje ve Vsetíně i odchovanec Miroslav Svoboda. Je mezi výše zmíněným duem a tímto extraligovým gólmanem velký rozdíl nebo je to už jen o detailech? 

Na této úrovni už je to hodně o detailech. Míra byl v Jihlavě, kde jsme s ním pracovali, byl jsem s ním v kontaktu i v Plzni, takže jej dobře znám. Pokud mám porovnat všechny tři, tak musím říct, že každý má něco do sebe. Nedá se říci, že by jeden dělal něco dobře a druhý špatně. Všichni mají své silnější stránky, ale i věci, ve kterých se mohou zlepšovat. Když to shrnu, všichni vypadají v této fázi velmi dobře. 

O Gábovi se v Českých Budějovicích mluvilo v tom smyslu, že občas má problémy s hrou pod tlakem…

Zatím u něj nebyl žádný horší okamžik. Jsme na ledě teprve 14 dnů, takže to se pozná až později. Zatím pracuje dobře, chce se učit, je všemu otevřený. Věřím, že bude spolehlivý. Co se týče psychické stránky, může se stát, že se někdy nebude dařit, i takové chvíle v sezoně jsou, ale od toho právě by měl být trenér gólmanů, který poradí a dostane jej zpět do pohody. 

Velkou část tréninku vedete s brankáři individuálně. Jak poté probíhá komunikace s trenéry? 

S trenéry si vždy v den tréninku sedneme, během toho řeknu, co jsem vypozoroval, jaký je můj názor na výkon brankářů. Trenéři mi vychází vstříc, nechávají mi volné ruce, takže z toho pak můžu vycházet.