Vstupenky online
ONLINE PRODEJ PERMANENTEK ZDE! | Prázdninová kolekce Léto s VHK v prodeji! | AKTUÁLNÍ POČET PRODANÝCH PERMANENTEK: 170 (k 14.7.)

Na Lapači se cítím super, jako bych ani nikam neodešel, říká Jakub Jenáček

Redakce • 24.05.2020

Uplynulou sezonu strávil v Třebíči a v sedmi zápasech naskočil za druholigový Žďár nad Sázavou. Na nový ročník Chance ligy se už ale Jakub Jenáček chystá znovu ve Vsetíně. „Vždy se mi tu líbilo, chci se prosadit do kádru a zlepšovat se,“ hlásí po prvních týdnech letního drillu jednadvacetiletý obránce, jenž pochází z hokejové rodiny. Kromě mladšího bratra Šimona se stejnému sportu v minulosti věnoval otec Luboš, strýc Martin i dědeček Josef.

Jak snášíte první týdny letní přípravy?
Na letní přípravu jsem se chystal už v období izolace. Brácha byl doma, tak jsme spolu chodívali běhat. Cvičili jsme v přírodě s různými kotouči a činkami. Připravovali jsme se spolu a pomohlo mi to. Tréninky s A-týmem byly ze začátku těžké, ale dá se to zvládnout.

Co vám dá nejvíc zabrat?
Mně osobně moc nesedí běhání, nějaké dvoustovky a podobně. To mě bolí nejvíc. Naopak mi samozřejmě nevadí hry, fotbal či florbal. (úsměv) Mám rád posilovnu, do ní se většinou těším.

Na novou sezonu se připravujete na Lapači, tu předchozí jste strávil v Třebíči. Co vám angažmá na Vysočině dalo?
Byla to dobrá zkušenost. První polovina sezony se mi docela povedla, jsem byl spokojený. Druhá půlka už byla horší. Týmu se moc nedařilo, utíkaly nám zápasy o gól nebo o dva. Vyměnili nám trenéra a hrával jsem míň. Ale poučil jsem se z toho a určitě mi to angažmá něco dalo.

Na podzim byste mohl nastoupit proti bratru Šimonovi, který hraje za Frýdek-Místek. Těšíte se?
Proti bráchovi jsem ještě nehrál. Před dvěma lety v juniorce jsme byli spolu v obraně, to bylo super. Nedokážu si úplně představit, že teď nastoupíme proti sobě. Myslím si, že to bude vyhecované, budeme se popichovat, a bude to super.

S bratrem se vzájemně sledujete i na dálku, že?
Máme mezi sebou dobrý vztah, takže se sledujeme, píšeme si dojmy z tréninků a podobně. Hodně se podporujeme.

Kromě vašeho bratra hráli dříve hokej i váš otec, strýc a dědeček. Mělo to velký vliv na to, že jste se začal věnovat právě tomuto sportu?
Určitě ano. Pamatuji si, když mě táta poprvé přivedl na stadion. Byly mi čtyři roky. Brečel jsem a vůbec jsem tam nechtěl být. Zkusili jsme to o rok později a to už mě bavilo. Táta dohrával kariéru v Uherském Hradišti, jezdili jsme se tam s bráchou dívat. Věděl jsem, že i strýc hraje hokej, ale nějak extra jsem to tehdy ještě nevnímal. Až teď si uvědomuji, jak byli s tátou oba dobří. Se strejdou jsme probírali, jak to bylo v Litvínově, kde hrál. To samé s tátou, který přišel na Vsetín z vojny. Děda se mi snaží také hodně radit. Je to pro mě motivace, která mě žene dopředu. Jednou bych chtěl být jako oni.

Snažíte se jít v jejich stopách?
Snažím se jít v jejich šlépějích, ale pořád to dělám kvůli sobě a jedu si svoje věci. Že by mě to nějak svazovalo, to ne.

Zrovna váš otec Luboš Jenáček vás nyní ve Vsetíně trénuje. Je to pro vás v něčem specifické?
Určitě ano. Myslím si ale, že se to oba snažíme nevnímat. Na stadionu je to pro mě prostě trenér. Nebydlíme spolu, ale zavoláme si, potkáme se. Když jsem byl v Třebíči a táta měl čas, pustil si náš zápas ze záznamu. Pak jsme se o tom bavili, radil mi, co bych mohl dělat líp. Je to dáno tím, že sám hokej hrával, takže ví, co a jak. Když jsme oba na stejném stadionu, je to můj trenér, stejně jako pro ostatní kluky v týmu.

Jaká máte očekávání od nadcházející sezony?
Chci se prosadit do kádru a zlepšovat se. Cítím se tady super, jako bych před rokem nikam ani neodešel. Chtěl bych být pro tým co nejplatnější.

Ač jste se narodil v sousedním Zlíně, ve Vsetíně jste si dávno zvykl, že?
Táta už tady trénuje opravdu dlouho, na seniorský hokej jsem se byl ve Vsetíně podívat častěji, než v rodném Zlíně. Přitom se tu hrála 2. liga a ve Zlíně extraliga. Tím, že tu byl táta, jsme tady jezdili s babičkou a dědou, a vždycky mě to tady táhlo víc. Vždy se mi tu líbilo.

Máte nějaký hokejový sen?
Snažím se jít postupně a jednou bych si chtěl zahrát extraligu. Ideálně se Vsetínem.