Moje priorita je pokračovat na Valašsku, hlásí David Březina. V izolaci seká dříví nebo běhá po lese

V uplynulé sezoně jej přibrzdil otřes mozku, přesto se David Březina dokázal vrátit a v osmatřiceti zápasech týmu pomohl třiatřiceti kanadskými body. Nyní se v domácích podmínkách připravuje na novou sezonu, kterou by rád znovu strávil na Valašsku. „Věnuji se rodině, chodím na procházky s pejskem. Pomáhám na zahrádce, sekám dříví a podobně. A samozřejmě se snažím sportovat v přírodě,“ vykládá sedmadvacetiletý střelec.

Máte za sebou tři sezony strávené na Valašsku. Jak se za tímto obdobím ohlížíte?
Ohlížím určitě pozitivně. Jsem na Vsetíně spokojený, líbí se mi tady. Nemám si na to stěžovat. Byla to pro mě změna, když jsem na Valašsko před třemi lety přišel z Jihlavy. Trenéři, prostředí, i to, jak to na Vsetíně funguje, mi vyhovuje.

Vybavíte si první kontakt se vsetínským klubem?
Bylo to poté, co jsme s Jihlavou v roce 2017 postoupili do extraligy. Bylo mi de facto řečeno, že se mnou v Dukle nepočítají. Do toho se mi ozval Vsetín, jestli bych měl zájem to tam zkusit a přijet se ukázat. Volal mi pan Tesařík, domluvili jsme se, že přijedu. Dopadlo to tak, že dnes jsem na Vsetíně už tři roky.

Znamenalo pro vás angažmá na Valašsku novou motivaci?
Určitě, byl to pro mě impuls, na Vsetíně jsem dostal novou chuť do hokeje. Jakoby nový začátek. Dostal jsem důvěru od trenérů a větší prostor na ledě než jsem měl předtím. Všechno se vším souvisí.

Prostředí Lapače pro vás ale nebylo neznámé, že? Hrál jste tady například s juniorkou Jihlavy proti domácím, kteří i díky vaší produktivitě tehdy sestoupili do druhé nejvyšší soutěže. Za Valachy tehdy nastupoval i váš dnešní spoluhráč Adam Hořanský. Probírali jste spolu tehdejší boje?
To si nevyberete. Tehdy jsem vůbec nevěděl, že tady jednou budu působit, hrál jsem prostě za juniorku Jihlavy a baráž dopadla, jak dopadla. Takovéto situace s sebou přináší hokejový život, s tím se nedá nic dělat. Později jsme se o tom s klukama v kabině bavili víceméně už s nadsázkou.

Jaké dojmy jste si odnesl z letošní zkrácené sezony?
Jak se to vezme. Sezona byla trošku nahoru dolů. Kdybychom udělali nějakou větší vítěznou sérii, bylo by to jiné. Na druhou stranu jsme po základní části skončili třetí, takže to určitě nebyla špatná sezona. Chtěli jsme se soustředit na play-off a tam udělat největší výsledek. To už nám bohužel nebylo umožněno. Věřili jsme si na to, že bychom se mohli probojovat do finále a tam minimálně potrápit zřejmě České Budějovice. A co si z toho odnést? Nikdo nečekal, co se stane, že se play-off nerozjede, takže je těžké k tomu něco říkat.

Posunul vás uplynulý ročník nějak po osobní stránce?
Určitě v tom, abych se nevzdával, když budu mít zdravotní problém. Nevzdal jsem to nikdy, vždycky jsem věřil, že hokej budu hrát. Také mě sezona posunula v tom, abych na sobě nadále pracoval a zlepšoval se.

Zřejmě narážíte na otřes mozku, který jste utrpěl v 7. kole na ledě Jihlavy. Nakolik bylo těžké se vracet?
Vždycky je těžké se vracet po zranění, o tom žádná. Ale já jsem pokaždé věřil, že se mi to podaří. Věřil jsem i teď, byl to můj čtvrtý otřes mozku. Vrátit se, to byla moje velká motivace. Chtěl jsem se vrátit do sestavy a ještě si zahrát. Ani chvilku jsem nezapochyboval o tom, že bych dál nehrál hokej.

Viděl jste zpětně tu situaci na videu?
Když to trochu odlehčím, pokud bych se na to nepodíval, ani bych nevěděl, co se stalo. Takže jsem se na to podíval a vybavil si, jak se vše seběhlo. Ale víckrát jsem ten záznam neviděl, není úplně příjemné to pozorovat.

Je to něco, z čeho se člověk může po takové situaci poučit, nebo to prostě neovlivní?
Jak se to vezme. Někdy si můžete udělat otřes mozku tím, že vám ujede brusle a vrazíte do mantinelu. Na druhou stranu je lepší na sebe dávat na ledě větší pozor, více se hlídat. Možná i zvednout ruce, když počítáte se střetem. Tak tomu jde možná předejít. Někdy to ale neovlivníte. Hokej je rychlá hra a musíte mít i kousek štěstíčka, aby se vám zranění vyhýbala.

Čím si zpestřujete aktuální situaci?
Věnuji se rodině, chodím na procházky s pejskem. Pomáhám na zahrádce, sekám dříví a podobně. A samozřejmě se snažím sportovat v přírodě.

Jak se udržujete ve formě?
Chodím běhat do lesa, to je na čerstvém vzduchu nejlepší. A sekání dříví sekyrou na špalku také není na posílení špatné. Navíc mě to celkem baví. K tomu cvičím doma, dělám kliky a podobně.

Máte chuť ve Vsetíně pokračovat?
Bavili jsme se o tom s vedením, máme už nějakou vizi. Musíme ještě doladit formality. Já chci na Vsetíně zůstat a věřím, že to dopadne. Chci i v příští sezoně oblékat zelenožlutý dres, je to moje priorita.

Vyhlížíte už začátek společné přípravy?
To víte, že ano. Už to začíná být dlouhé. Uvidíme, jak to všechno bude nebo nebude, a kdy nám vůbec umožní společně trénovat. Situaci sleduji, alespoň okrajově, abych věděl, co je a není dovolené. Například do jakého obchodu a kdy můžu zajít, abych byl v obraze.

Před dvěma lety jste v Chance lize společně s Tomášem Divíškem vyhrál korunu střelců. Je to meta, kterou byste rád zopakoval?
Jasně, že bych to rád zopakoval. Přednější je ale úspěch týmu. A pro ten udělám maximum.

V sezoně odcházíte z ledu jako jeden z posledních, protože ještě trénujete střelbu na bránu. Je to něco, co střelec potřebuje?
Myslím si, že určitě. Tréninkem se dá spousta věcí naučit, zdokonalit. Navíc mám výhodu, že mě to baví. Rád na ledě zůstanu o něco déle a nedělá mi to žádný problém. Ba naopak, rád na konci tréninku ještě s gólmany a dalšími kluky zůstanu ještě chvíli na ledě a zkouším pilovat své věci.