Vstupenky online

Martin Ambruz: Hrajeme jako mančaft a tak to musí být i nadále

Václav Trávníček • 20.10.2013

V sobotním utkání proti Břeclavi patřil znovu ke klíčovým postavám vsetínského mužstva, navíc vstřelil důležitou první branku. Jedinou kaňkou na výkonu Martina Ambruze bylo jeho vyloučení za stavu 1:1. V tom ale paradoxně Valaši zápas rozhodli. „Tušili jsme, že to nebude jednoduché. Břeclav vůbec nehrála špatně. O to víc nás těší, že jsme získali tři body,“ radoval se po těsném vítězství 2:1 útočník, který se před sezonou vrátil na Lapač z týmu největšího rivala, Valašského Meziříčí.

Jak jste se na Břeclav připravovali?
Asi jako na každého jiného soupeře. Neřešíme, s kým momentálně hrajeme. V každém zápase chceme vyhrát nebo alespoň bodovat. A tentokrát se to podařilo, byť po udřeném výkonu. Břeclav nehrála vůbec špatně a o to víc jsme rádi, že jsme získali tři body.

Tušili jste, jaký boj vás na břeclavském ledě čeká?
To je zkrátka hokej. Každý hraje jiný styl. Břeclav doma uhrála nějaké výsledky, navíc dokázala bodovat proti Hodonínu. Takže jsme tušili, že to nebude jednoduché.

Měli jste dobrý začátek, dařilo se vám soupeře dostat pod tlak. Nepřibrzdilo vás trochu přerušení v 5. minutě, kdy se ošklivě zranil domácí Záborský?
Trochu ano. Ze začátku jsme měli docela tlak a drželi se na puku v útočné třetině. Po delším přerušení v 5. minutě náš tlak trochu opadl. Ale nějak jsme to uhráli a body se počítají.

Za těmi tým nasměrovala vaše přesilovková trefa v polovině utkání. Šlo o nacvičenou kombinaci, nebo zkrátka vyplynula ze hry?
Asi jsme to tak chtěli zahrát. Vypadalo to totiž, že Břeclav má naše přesilovky přečtené. Tak jsme se s klukama bavili o tom, že bude třeba něco změnit. Byli jsme rádi, že to tam spadlo.

Když nevyužijete pětiminutovou přesilovku, jde vaše sebedůvěra dolů

Soupeř ovšem rovněž v přesilovce vyrovnal, navíc měl ve druhé části k dispozici dokonce pětiminutovou početní výhodu. Hokej je hra chyb, ale přesto - proběhla na to téma v kabině nějaká řeč směrem k vyloučenému Lukáši Vrbovi?
My to vyloženě při zápase neřešíme, od toho je trenér. Ale možná právě nevyužitá pětiminutová přesilovka dostala trochu Břeclavské dolů. Moc jsme je nepustili do pásma, ani k nějaké střele od modré. A to nám pomohlo.

Nebyl to dokonce klíčový moment zápasu?
Když nad tím tak přemýšlím, asi ano. Když za nerozhodného stavu v takto dlouhé přesilovce nedáte ani jeden gól, přicházíte o velkou příležitost. A vaše sebedůvěra jde logicky dolů.

Lukáš Vrba dostal k pětiminutovému trestu také trest do konce utkání, čímž jste v utkání přišli už o druhého obránce. Předtím ledovou plochu opustil zraněný Michal Žák. Mělo to na vaši hru vliv?
Snažím se to brát z té lepší stránky. Kluci mají natrénováno, v takovém případě byli více na ledě a zahráli si.

Co jste prožíval, když při vašem vyloučení zkraje třetí třetiny vstřelil Robin Ševčík gól na 2:1, který se později ukázal jako vítězný?
Určitě jsem si oddechl. Sem tam se nám podaří vstřelit ve čtyřech gól a tentokrát se to také povedlo, za což jsem byl rád. Ale že bych na trestné lavici vyloženě nějak trnul? To ne. Člověk to musí brát tak, jak to je.

Že patřím k nejstarším? Tím se nezabývám

Martine, jak jste zatím ve Vsetíně spokojený?
Myslím, že je to v pohodě. Udělal jsem změnu, protože změny se mají dělat. Ze začátku soutěže se nám sice moc nedařilo, ale v posledním období už se nám podařilo sbírat vítězství. Navíc vyhráváme něco i venku, což je velmi důležité.

Protrhli jste definitivně venkovní smůlu?
Protrhli, neprotrhli, sportovní štěstí rozhodně potřebujeme, bez toho se vyhrát nedá. Musíme hrát každý zápas naplno, v této soutěži nemůžete absolutně nic podcenit. Liga je velmi vyrovnaná. Poslední může klidně porazit prvního a naopak.

Na začátku sezony s vámi v útoku vedle Daniela Vaňka nastupoval Adam Mikšovský, nyní je to René Kajaba. Kde vidíte největší změnu?
Asi v tom, že Renda drží hokejku napravo, navíc umí vystřelit z voleje. Trenér nám tam Rendu dal, my to přijali a tak to je. Zatím nám to šlape, ale je to samozřejmě věc trenérů i toho, jak se nám bude dařit. Z tréninku na trénink se to může změnit.

Věkový průměr vsetínského mužstva je 23 let. Jak se v tak mladém kolektivu cítíte?
Úplně v pohodě. Nikdo se na nikoho nepovyšuje, hrajeme jako mančaft. A tak to musí být i nadále, jinak se druhá liga ani hrát nedá.

Každopádně jste nejzkušenějším hráčem týmu. Připouštíte si, že na vás hra stojí?
Nejsem úplně nejstarší, je tady ještě Dan Tesařík. Ale beru to úplně normálně, nezabývám se tím. S klukama se na trénincích nebo při zápasech bavíme o všelijakých věcech a když můžu, určitě rád poradím.

Ideální je, když může rozhodnout kdokoliv

Liší se vaše role ve Vsetíně nějak výrazně od té, kterou jste zastával předtím ve Valašském Meziříčí?
Oba mančafty jsou odlišné. V mé první sezoně ve Valmezu tam ještě nebyl tak mladý mančaft, stálo to na více hráčích. Následující rok už to bylo horší, ale nějak se to uhrálo a kluci hrají druhou ligu dál. Každopádně nikde to není jen o jednom hráči, ten sám nic neudělá. Na ledě musí být kompaktní lajna pěti hráčů. Ideální stav je samozřejmě takový, že zápas může rozhodnout kdokoliv ze čtyř pětek.

Mužstva Vsetína i Valašského Meziříčí spojuje nízký věkový průměr. V čem jsou naopak jiná?
Na věku kolikrát až tak nezáleží. Důležité je, co mají ti kluci odehráno. Ve Vsetíně přišli do A-týmu hráči, kteří vybojovali juniorskou extraligu, případně do zápasů této soutěže někdy naskakují. Myslím, že si pak dovolí víc, než kluci ve Valmezu, kde juniorka skončila.

Co jste cítil 5. října, když jste ve vsetínském dresu vyjel na led Valašského Meziříčí?
Jel jsem tam proto, abychom udělali body. Jinak jsem to neřešil. Vždycky chci vyhrát a tak to má podle mě každý hokejista, ať už obléká jakýkoliv dres.

Jak se vlastně od návratu na Lapač vyvíjel váš vztah s fanoušky?
Dřív jsem to bral tak, že když si člověk zaplatí vstupné, může si na zimáku křičet, co chce. Za ty roky u hokeje jsem tak otrlý, že to kolikrát ani neslyším nebo se tím nezabývám. Samozřejmě je příjemnější, když vám zatleskají, než když vám nadávají. Jenomže přijedete někam na venkovní zápas a stejně jste pro tamní fanoušky soupeř.

Proti Orlové i Technice musíme hrát poctivě

Refrénem druholigových zápasů jsou stížnosti na výkony rozhodčích. Co si o nich myslíte?
Je to vždycky zápas od zápasu. Obecně je poznat, že ti kluci jsou mladí a někde se to asi naučit musí. Mančafty se s tím musí smířit. V momentě, kdy je někdo vyloučený, je prostě vyloučený a nic už s tím nenadělá.

Takže je to o určité trpělivosti?
O trpělivosti a rozvážnosti. Než k menšímu trestu dostat ještě „desítku“, raději nechám emoce stranou. Ke komunikaci se sudím je navíc povolaný kapitán. Někdy se holt stane, že rozhodčí něco nevidí nebo něco nezvládne. Stává se to.

V nejbližším období vás čekají dvě venkovní utkání – v Orlové a v Brně. Co může na tyto rozdílné soupeře platit?
Nesmíme vypustit jediný souboj, nedej bože na pár minut vypnout, což se nám občas stávalo. V takový moment dostanete nějaký blbý gól a pak se těžko vracíte do zápasu. Obě utkání budou těžká. Orlová bude doma nepříjemná a Technika je velmi zkušený mančaft. Musíme zkrátka hrát poctivě.

banner pod článkem