Vstupenky online

Mám rád pestré tratě. Čím výš, tím líp, říká „cyklista“ Radim Kucharczyk

Redakce • 17.04.2020

Po předčasném konci sezony se udržuje ve formě cvičením, tenisem, plaváním a především jízdou na kole. Pro Radima Kucharczyka však nejde o vynucenou novinku. Za řídítka usedá pravidelně už přes dvacet let. „Mám to hlavně v rámci tréninku, ale teď trénuji i lidi kolem sebe. Také se ke mně připojilo pár kamarádů, na kole jezdím skoro každý den,“ říká čtyřicetiletý útočník, jenž na podzim překonal hranici 100 vstřelených branek ve vsetínském dresu.

V čem je pro vás kolo tak ideálním prostředkem k udržování formy?
Protože se hokej zrychlil, je dobré běhat. Výbušnost se lépe trénuje při běhání, takže na kole byste musel jet nějaké intervaly na rotopedu, aby to bylo dobré pro hokejové věci. Kolo posiluje fyzičku, vytrvalost, zároveň přes léto neztrácíte objem na nohou. Pro hokejistu jsou stehna, trup a záda to nejdůležitější.

Vedete si evidenci toho, kolik jste toho za který týden najel? Preferujete nějaké tratě?
Abych se přiznal, vyloženě režim si nevedu. Vždycky si na začátku etapy zmáčknu, kolik toho od začátku najedu. Jakmile jdu na led, na kolo se už snažím nechodit. Pak už totiž trochu blbne nohy. Co se týče etap, mám rád kopcovité, horské terény, kde už o něčem to závodění je. Sleduji Tour de France nebo Giro d´Italia. Samozřejmě mě baví vyjet někam na kopec, mít pěkný výhled, a pak si to zase sjet dolů. Nejsem fanda nějakých dlouhých tratí po rovině, mám to rád pestré a čím výš, tím líp.

Máte nějaký rekord, kolik nejvíc jste toho za jednu vyjížďku najel?
Snažím se, aby mi kolo pomáhalo do hokeje, takže to nepřeháním. S klukama jezdíme nějakých sedmdesát devadesát kilometrů, jsou v tom třeba dva tři kopce. Ale už jsme si dali i nějakou delší trasu, třeba sto dvacet nebo sto čtyřicet kilometrů. To se dá v pohodě zvládnout, když si člověk vezme něco s sebou do kapsy, aby stihl během etapy i posvačit. Samozřejmě mám nějakou danou váhu k hokeji, takže kdybych ujel každý den sto čtyřicet kilometrů na kole, asi bych si odvařil záda i páteř. Proto mi vyhovují kratší, pestré trasy do sta kilometrů.

Existuje nějaká oblíbená trať, kterou byste mohl doporučit i fanouškům vsetínského hokeje?
Těch je spousta! Nevím, jestli by to pro někoho nebylo až moc, ale máme v oblibě jeden okruh. Jedeme ze Vsetína na Pustevny, odtamtud se spustíme do Rožnova, vyjedeme na Soláň a vracíme se zadem přes Karlovice. Je to osmdesát nebo devadesát hodně výživných kilometrů. To mám rád, stejně jako výjezd na Kohútku ze slovenské strany. Tam je také pěkný výhled a klid. Pak to opět vezmeme na Soláň a přes Rožnov se vracíme zpátky do Vsetína. U nás na Valašsku je spousta možností. Také jsme už chtěli vyjet někam ven, třeba do Alp, ale bohužel je teď situace taková, jaká je, takže jezdíme po okolí.

Jak se ještě v současné době udržujete ve formě? Provádíte nějaká cvičení v domácích podmínkách?
Pár kluků individuálně trénuji, sem tam si s nimi zacvičím. Ale ve svém věku už nemusím nahánět hmotu, ta mi za ten čas už asi zůstala, takže jedu hlavně kompenzační cviky na kyčle, přitahovače a hlavně na záda a trup. Pro hokejistu v dnešní době je to asi to nejdůležitější. Pak přecházím na tenis, který mám společně s kolem rád, a občas si zaplavu. Posilovně se ale vyhýbám, jestli budu pokračovat v kariéře, činek se natahám ještě dost. Pokud s hokejem přestanu, posilovna u mě asi úplně vymizí. Myslím si, že jak člověk stárne, měl by tělo taky trošku měnit a nemít osvalení do pětašedesáti let, aby se s tím pak trápil.

Čím si ještě zpestřujete současnou situaci?
Každý den s přítelkyní vezmeme psa a vyrazíme na dlouhou procházku. Také dělám kolem baráku, s přítelkyní jsme si v době pandemie trochu zahráli na zahradníky. Sázíme jeden stromeček za druhým, případně květiny. Tak nějak kopu a ona si sází. (úsměv)

V profesionálním hokeji se pohybujete dvacet let. Nakolik je náročné každé léto hledat novou motivaci do dalšího tréninku? A jak se vám to daří?
Můžu mluvit jen za sebe, ale s přibývajícím věkem zřejmě každý nachází motivaci hůř a hůř. To se samozřejmě týká i mne. Vždycky je to nejhorší po konci sezony, dva tři měsíce, kdy je teplo. Člověk na to moc chuť nemá. Za mě by bylo nejlepší, kdyby se začalo hrát někdy kolem Vánoc. Tam mě to začíná bavit nejvíc, plus samozřejmě v play-off. Hokej je tradiční zimní sport a teď se z něj stává trochu letní, když zimy nejsou takové, jako v minulosti. Motivaci hledám a třeba ji tento rok ještě najdu, těžko nyní říct.

Už vás přebolela ztráta play-off? Na to jste si s týmem věřili, je to tak?
Věřili jsme, že si tým určitým způsobem sedne tak, že bychom mohli dojít do finále. Nechci tady teď říkat, že bychom někoho hladce porazili a byli bychom tam. Ale myslím si, že tento rok by naše překážka na čtyři vítězné zápasy byly České Budějovice, které samozřejmě hrály výborně. Ale play-off je zrádné v tom, že můžete odehrát osmapadesát zápasů parádně a pak začínáte od začátku. Když v sezoně prohrajete jenom pár zápasů a v play-off třeba najednou prohráváte, může dojít k nějakému stresu. Nikde není psáno, že by to Motor vyhrál. Samozřejmě předpoklady k tomu měl největší. Bohužel to dopadlo, jak to dopadlo. Zdraví je přednější, takže se to rozhodlo bez play-off. České Budějovice byly po základní části nejlepší, takže potom asi právem postoupily do extraligy.

Jak se vlastně ohlížíte za zkrácenou sezonou, ve které vsetínský hokej oslavil své 80. narozeniny?
Občas slyším názory v tom smyslu, že sezona nebyla dobrá. Já si myslím, že dobrá byla. Nemůžeme v této soutěži, kde je třeba sedm opravdu dobrých týmů, hrát jako v postupové sezoně tři roky zpátky. Pořád jsme se pohybovali kolem třetího čtvrtého místa, nakonec jsme skončili třetí. Paradoxně si myslím, že průběh sezony by nám pomohl v play-off. Nezbláznili bychom se, kdybychom prohrávali v sérii třeba 1:2. Výkyvy ze základní části nás zocelily a bylo by to naše plus. Ve vyřazovacích bojích jsme to ale nemohli prokázat.

V sezoně jste za 44 utkání posbíral 36 bodů. To je dost silná motivace na to pokračovat, souhlasíte?
Celý rok jsem měl kolem sebe dobré spoluhráče, ať už jsem hrál s Víťou Jonákem, Tondou Pechancem nebo s Davidem Tůmou, případně s mladými jako je Jirka Karafiát nebo Lukáš Volf. Nemůžu si vůbec stěžovat. Navíc obranu jsme měli po Českých Budějovicích možná nejlepší v lize. Nějaké body jsem udělal, mohlo jich být i víc, to tak je. Svoji motivaci teď musím najít.

Také jste v průběhu sezony oslavil své 40. narozeniny. Prozradíte, jaký dárek vám udělal největší radost?
Přiznám se, že na narozeniny moc nejsem. Snažím se to datum rychle překlenout, abych to měl rychle za sebou. Jak člověk stárne, je to číslo šílenější víc a víc. Nejhezčí dárek pro mě byla spousta přání od kluků, se kterými jsem za svoji kariéru prošel. Každý mi popřál video zprávou, to bylo od nich moc pěkné. Kdybych byl trochu víc naměkko, tak bych si u toho i kápnul. Bylo to krásné překvapení, za které ještě jednou děkuji.

banner pod článkem