Letos máme nejvyšší cíle. Za juniorku budeme bojovat až do konce, říká jednatel VHK Daniel Tobola

Už ve středu vstoupí vsetínští hokejisté do nového ročníku Chance ligy. Domácím utkáním s Frýdkem-Místkem odstartují jubilejní sezonu, ve které si klub připomene výročí 80 let od svého vzniku. „Přejeme si, aby nová sezona byla sportovně úspěšná, aby nám za nějaké pivo na ledě nezavřeli Lapač. Abychom všichni drželi při sobě a měli z hokeje radost, jakou si přejeme,“ říká v rozhovoru před startem ligy Daniel Tobola, jednatel VHK ROBE Vsetín.

Začněme mediálně nejvýraznějším tématem posledních dní. Městský soud v Praze tento týden vydal předběžné opatření ve věci nejvyšší juniorské soutěže. Ta se až do jeho rozhodnutí nesmí hrát. Hokejový svaz reagoval tím, že kluby budou místo toho hrát mezi sebou pohárová utkání. Jak tuto situaci vnímáte?
Jak jsme byli příjemně překvapení předběžným opatřením, které učinil Městský soud v Praze, tak jsme byli následující den nemile překvapeni reakcí hokejového svazu. Očekávali jsme zcela jinou reakci, třeba že zasedneme ke kulatému stolu a budeme se bavit o tom, jak situaci vyřešit, protože žádná strana si nepřeje řešit věci po soudech. Nemyslíme si, že by celá věc došla tak daleko naší vinou. Reakce hokejového svazu nás překvapila, až zaskočila. Na druhou stranu to vypadá, že přejmenování soutěže je oblíbená činnost činovníků na svazu. Oni to vidí takhle, zastírají to tím, že chtějí dát klukům soutěž. My jsme rozhodně nechtěli blokovat nikomu soutěž, aby hráči nehráli. Kdyby soud rozhodl, že žádné předběžné opatření nevydá, tak by tím odpověděl a my bychom byli zklamaní, ale museli bychom to plně respektovat. A jeli bychom dál. Jenže soud zareagoval tak, jak zareagoval, a to přece o něčem vypovídá.

Zástupci svazu v médiích tvrdí, že z vaší strany nepřišel žádný návrh na smírné, konstruktivní řešení situace. Vaše reakce?
My jsme nabízeli smír. Ovšem v tom duchu, aby se opravdu řeklo, že takhle ne. Nemůže být někdo vyloučen ze soutěže, protože se v jejím průběhu změní pravidla. Nota bene kdy my rozporujeme to, jestli hokejový svaz má vůbec právo něco takového učinit. Že teď někdo říká, že jsme nebyli schopni ustoupit? To není pravda. My jsme nabídli smír a nikdo nás ani nekontaktoval, abychom se bavili, kdo z čeho případně ustoupí. To vůbec neproběhlo. Ani u arbitrážního řízení nebyl přítomen oficiální zástupce svazu, pouze právní zástupce. Bohužel postoj svazu v této záležitosti je takový, jaký je. Myslím, že široká veřejnost si o tom dovede udělat obrázek. Je to zarážející. V komunikaci a spolupráci s hokejovým svazem si jinak nemáme na co stěžovat, ale v tomhle případě je však až nepochopitelné, jak jsou zabednění v zákopu a nedají si říct. Sami se v tom nyní již ztrácíme.

Poškozuje tato kauza český hokej jako takový?
Jednoznačně. Je to ostuda českého hokeje a je nedůstojné naší společnosti, že se něco takového vůbec děje.

Máte sám pro sebe nějaké vysvětlení, proč došla situace tak daleko, že se řeší až u soudu?
Nevím. Mnohdy se říká, že když je člověk dlouho u moci, tak mu věci nestále všední, až mu zevšední, a člověk ztrácí přehled o každodenní realitě života. Jestli je to i tento případ, to netuším.

Jaké máte reakce od kolegů z jiných klubů?
Jsou příznivé, podporují nás. Samozřejmě předpokládám, že na hokejovém svazu si říkají, že podporují zase je. Jenže ono nejde o Vsetín, Přerov a Havířov, jde o celý český hokej. Jde o to, že se musí dodržovat pravidla. Protože co můžeme čekat dál? Že se v kategorii dorostu zruší ofsajd, protože někdo řekne, že to zkrátka udělat může? Jsou přece nějaká pravidla. Život je o rozhodnutích, někdo ta rozhodnutí musí vydávat. Ale pořád jsme v hokejovém prostředí, kde jsou určité mantinely. Něco udělat můžu, na něco se už musím zeptat a něco už udělat nemůžu. Samozřejmě čas plyne a teď už je to nešťastné pro všechny strany. Jakékoliv rozhodnutí je nyní v podstatě špatné. Ale my máme v tomto čistý stůl.

Máte představu, co nyní bude následovat?
V současné chvíli je to už věc právníků. Bojujeme za to od začátku, tak budeme bojovat až do konce. Teď už je na právnících, jaké jsou možnosti, jak to kdo vidí, případě jak do toho zasáhne soud. Uvidíme, jak to dopadne, ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Fanoušci diskutují, že když se nyní Vsetín a další kluby takzvaně vzbouřily, bude jim to svaz na různých úrovních vracet. Co si o tom myslíte?
Jsem přesvědčený, že nic takového nehrozí. S činovníky svazu máme absolutně standardní profesní vztahy, vzájemně se respektujeme. Nemůžu na ně říct nic špatného, myslím, že tam pracují profíci. Vůbec nepřemýšlím nad tím, že by nám někdo něco vracel. Odmítám se tím zabývat.

Rozpočet dáme dohromady díky fanouškům

Ve středu startuje nový ročník Chance ligy. S jakými cíli do něj Vsetín vstupuje?
Tradičně říkáme, že se chceme každý rok zlepšit. Tím, jak se nám to daří realizovat, je cíl jasně daný. Loni jsme se probojovali do semifinále, letos bychom rádi hráli finále. A samozřejmě když už postoupíte do finále, chcete ho vyhrát. Nebudete k tomu přece přistupovat tak, že chcete prohrát. Takže cíle jsou letos opravdu ty nejvyšší.

Odpovídá tomuto cíli i skladba mužstva, které se od loňské sezony z části proměnilo?
Snažili jsme se tým doplnit podle našich zkušeností, možností na trhu i ekonomické stránky. Tak, jak to cítili trenéři nebo já se sportovním manažerem Radimem Tesaříkem, abychom tento cíl mohli splnit. Abychom byli zase lepší. Věřím, že ekonomicky máme vše pod kontrolou a sezonu zvládneme tak, jak ji máme naplánovanou. Proto se i takto tým doplnil. Samozřejmě jedna věc je předpoklad, druhá pak realita.

Jak se daří v roce 2019 skládat rozpočet hokejového klubu?
S většinou partnerů máme dlouhodobou spolupráci. Samozřejmě stále je příznivá ekonomická situace v celé Evropě a tedy i v České republice. Při častém kontaktu s partnery se o tom bavíme. Sdělovali jsme jim, jaký máme záměr s doplněním mužstva, a oni nám postupně potvrzovali, že nás chtějí podporovat i nadále. Rozpočet máme naplánovaný a chceme ho dodržet.

Oproti loňské sezoně vzrostl počet prodaných permanentek i přes jejich zdražení. Vnímáte zvýšený zájem o vsetínský hokej?
Určitě ho všichni vnímáme a proto to děláme. Kdyby takový zájem nebyl, asi by ani vložená energie od nás všech v klubu do toho nebyla taková, jaká je. Tohle je smysl naší práce. Vnímáme to a jsme za to strašně rádi. Všechno jsou to spojené nádoby, i co se ekonomiky týče. Nikdy nebudeme říkat, že to nějak dáme dohromady i bez fanoušků. Nedáme, to by nefungovalo. Proto máme i ceny vstupenek takové, jaké máme. Někomu se to může dát moc, někdo může říct, že bychom měli zdražit ještě víc. Máme nějak nastavené ceny, ale kdybychom neměli, tak se druhá nejvyšší soutěž u nás buď vůbec nehraje, nebo se hraje, ale na jiné úrovni a s jinými cíli než dnes. A to by právě ani fanoušky nebavilo. Jsem rád, že je v tom přímá úměra a že se nám to takto daří. Pokud zájem fanoušků o vsetínský hokej dál poroste, budeme jenom rádi.

Hráči si Valaško pochvalují jako dobrou hokejovou adresu, na Lapač chodí davy fanoušků. V čem je kouzlo Vsetína?
Asi ve Vsetíně samotném. Naturel lidí je tady dobrý, lepší, nezištný. Tak bych to nazval. Lidé na Valašsku si dokáží užít život normálně. Proto si užívají i hokej. Je tady sice zvláštní akustika, ale naši fanoušci umí vytvořit skvělou atmosféru, i když jedou v počtu dvou set lidí někam ven. Pro daný stadion jsou v podstatě raritou.

Zároveň i klub samotný funguje trochu jinak, než je zvykem jinde…
To asi nedokážu úplně posoudit. Nechci říct, že jsme jako rodina, protože z těchto vět se může stát klišé. Ale klub je poslední roky postavený na tom, že každý udělá to, co je potřeba. Není to tak, že já jsem manažer, tak jenom „manažeruju“. Neštítíme se žádné práce, která je potřeba pro klub udělat. Možná právě toto vytváří v pocitu fanoušků, hráčů i trenérů rodinnou, domácí atmosféru. Že jeden tady není jenom na podepisování a razítkování smluv a druhý jenom na to, aby zajišťoval hokejky. Když je potřeba, každý pomůže se vším.

Příklad z tohoto týdne: Jednatel klubu se sportovním manažerem vzali lopaty a šli házet štěrk u parkoviště za stadionem.
I to patří k práci vedení Valašského hokejového klubu (úsměv). Ale o tom to je a někdy i ta lopata a hrabě v ruce jsou příjemným relaxem a odreagováním.

Bez sportu společnost nebude zdravá

Vedle své role ve vedení klubu zároveň dlouhodobě trénujete mládež. Vnímáte i tuto činnost jako určité přepnutí od starostí o klub jako celek?
Pro mě osobně je to určitě nějaká forma relaxu, v posledních letech především moje účast na víkendových trénincích přípravky. Zároveň mě na tom baví, že jsem přímo u toho. U dětí. I já se na ně snažím přenést radost a energii z toho, že děláme to, co nás baví. Chceme, aby to bavilo i je. Jsem rád, že děti poznám hned ze začátku, v dalších letech se mezi nimi orientují a hned vím, kdo je kdo.

Prošel někdo z vašich svěřenců už i A-týmem dospělých?
Jsou to zejména ročníky 1999 a 2000. Od třetí čtvrté třídy znám Davida Sachra, Dana Klimka nebo Toma Ondračku. Určitě to ale není kvůli mně, že se vypracovali až do vsetínského A-týmu.

Klub letos v létě spustil program Hraj hokej za Vsetín, který zastřešuje jeho veškeré náborové aktivity. Jak se vám na tomto poli daří?
Ať už náš program Hraj hokej za Vsetín nebo aktivita svazu Pojď hrát hokej je práce pro celou společnost. Není to jen o hokeji, ale o sportu jako takovém, o pohybu, o zájmech dětí. My se léta snažíme s dětmi pracovat a projevuje se to. Je však pravda, že doba každodennímu organizovanému sportu moc nepřeje. Něco jiného je vyjet si jednou za týden třeba na cyklostezku, ale aby se celá rodina rozhodla věnovat se hokeji, fotbalu nebo volejbalu, k tomu se musí na několik let přizpůsobit. V tomhle ohledu je to složitější. Naše akce k tomu patří, stejně jak komunikace se školkami. Není pravda, že děti sportují víc než dřív. Hraj hokej za Vsetín je jedna ze snah, jak na to reagovat, abychom přivedli ke sportu co nejvíce dětí. Jaký si pak vyberou, to už záleží na nich. Vnímáme to ale jako důležité téma pro celou společnost. Bez sportu společnost nebude zdravá.

A nakolik se vám to daří?
Daří, některé ročníky jsou co do počtu dětí lepší, některé ne. Nelze to úplně naplánovat, protože to ovlivňuje celá řada faktorů: kolik se v kterém roce narodilo dětí, zda jsou rodiče sportovci… Ale daří se, poslední léta máme u těch nejmenších kategorií kolem patnácti dvaceti dětí, v některých ročnících i víc. Pro hokej je to nutné, hrají ho tři pětky.

Vsetínský hokej v nové sezoně oslaví 80. narozeniny. Co to pro vás znamená?
Pro případné žijící pamětníky počátků vsetínského hokeje je to rozhodně milník. Čas letí, už máme hodně let po druhé světové válce, letos to bude třicet let od revoluce. Určitě to na všechny během sezony dolehne. I připravovaná výstava na vsetínském zámku lidem toto jubileum připomene. Jak vypadal v minulosti stadion, jací hráči oblékali vsetínský dres… Věřím, že to v lidech vyvolá emoce i vzpomínky. My se na narozeniny těšíme, chceme si je užít. A přejeme si, aby nová sezona byla sportovně úspěšná, aby nám za nějaké pivo na ledě nezavřeli Lapač. Abychom všichni drželi při sobě a měli z hokeje radost, jakou si přejeme.