Vstupenky online

Koronavirus byl zádrhel, ale kluci pracovali stabilně, říká o přípravě dorostu Miroslav Barus

Redakce • 17.07.2020

Vývoj loňské sezony jim přisoudil skupinu o udržení, tu ale vsetínští dorostenci zvládli a s přehledem extraligu udrželi. Letos chtějí výš. Také proto se v průběhu letní přípravy více zaměřili na trénink silových schopností. „Hlavní část bude na ledě, kde se nám sejdou úplně všichni hráči,“ říká trenér Miroslav Barus. „Všechno směřujeme na červenec a srpen, kdy si můžeme říct, jestli jsme dobře posílili, zda máme kvalitu, a na jaké výsledky můžeme pomýšlet,“ dodává racionálně.

Jak jste spokojeni s prvním blokem přípravy na novou sezonu?
Příprava probíhala standardně a podle plánů. Sice nám v tom koronavirus udělal menší zádrhel, začali jsme později, ale kluci se v té době připravovali individuálně a zvládli to dobře, pracovali stabilně. Neměli jsme žádné zásadní komplikace. V tuhle chvíli jsme měli širší kádr z ročníků 2004, 2005 a 2006. Kluků bylo docela dost a ve větším počtu se nám lépe trénovalo.

Na co jste v tréninku kladli důraz?
Oproti loňské sezoně jsme se více zaměřili na sílu. Pomáhali nám útočník A-týmu Radim Kucharczyk a kondiční trenér klubu Tomáš Frolo. Oba měli jednotlivá cvičení víceméně na starost.

To musela být pro hráče skvělá zkušenost…
Nedokážu říct, nakolik si to hráči uvědomují. Ale rozhodně je to cesta pro budoucnost. Kluci se kondiční přípravě dlouhodobě věnují, starají se o své tělo. Tomáš Frolo to navíc studuje. Myslím, že posun v přípravě by měl nastat.

Nakolik se vám podařilo doplnit kádr?
O tom bych se ještě nebavil, protože hlavní část bude na ledě, kde se nám sejdou úplně všichni hráči. Kvůli koronaviru se někteří kluci odjinud doposud připravovali sami, prakticky jsme je viděli jenom na pár trénincích a nevyžadovali jsme po nich, aby tady byli. Mají s kým trénovat, takže jsme to až tak neřešili. Všechno směřujeme na červenec a srpen, kdy si můžeme říct, jestli jsme dobře posílili, zda máme kvalitu, a na jaké výsledky můžeme pomýšlet.

Dá se přesto již nyní alespoň obecně říct něco o síle mužstva?
Tím, že v loňské sezoně zůstal ročník 2003 v dorostu a celé se nám to natáhlo, jsme se vzájemně s jednotlivými soupeři znali. Věděli jsme, jaké kluby jakou silou v tomto ročníku disponují. Dneska nás ročník 2003 opustil, zůstáváme v nových ročnících 2004 a 2005. Myslím, že ani jeden tým nemá nasledované, kdo s čím disponuje. Samozřejmě vidíme sílu Zlína nebo Vítkovic, ale ostatní celky nedokážu hodnotit, takže momentálně nedovedu říct, kam papírově patříme.

Jaké je vlastně měřit síly s akademickými kluby, které často mají A-tým i juniorku v nejvyšší soutěži?
Taková konfrontace je vždy přínosná a zároveň znamená určitou zkoušku a vyhodnocení naší práce. Zlín jsme loni jednou porazili, jednou jsme podobným rozdílem ve skóre prohráli. To samé můžeme říct o Kometě Brno. Byli jsme vyrovnaným soupeřem, u nich jsme pohráli a doma vyhráli na nájezdy. Nevíme, v jaké situaci se momentálně tyto týmy nacházejí. Zda posunují, nebo neposunují hráče. Mohly by si to dovolit, měly by mít širší kádr, protože mají akademii. To je jeden pohled. Z druhé strany jsme loni ve skupině o udržení porazili Jihlavu a České Budějovice, v danou chvíli jsme na ně měli. Samozřejmě nedokážu říct, jak na tom byly ostatní akademické celky ve finálové skupině. V tom spodku jsme s nimi ale dokázali hrát vyrovnaný hokej a porazili je. 

Jak jste spokojeni s herním modelem nové sezony?
Co se týče herního modelu jako takového, je těžké ho nyní hodnotit. Takový, který by vyhovoval úplně všem, asi nebude nikdy. Oproti loňské sezoně je tam malá změna, skupiny o udržení a finálové skupiny se nespojují, odpadne nám cestování. Je potřeba, aby se kluci také věnovali studiu. Loni to bylo složitější, čtvrteční zápasy jsme většinou hráli všechny venku a kluci odcházeli ze školy už o půl jedenácté. Na páteční utkání jsme zase odjížděli v sedm, o půl osmé ráno. Vracíme se k tomu, co jsme hráli, akorát letos sestupují dva nejhorší týmy, třetí jde do miniturnaje a poslední z tohoto turnaje hraje baráž. Byl bych samozřejmě strašně nerad, abychom byli na těchto pozicích.