Jsem hrozně rád, že jsem mohl hrát zápas, přiznává Vojtěch Šilhavý. Bez hokeje byl 70 dní

Po dlouhých sedmdesáti dnech konečně nastoupil do soutěžního utkání. Radost z návratu Vojtěchu Šilhavému zkazil pouze výsledek, Valaši v sobotu prohráli v Třebíči 0:3. „Nešly nám nohy, nedrželi jsme se taktického plánu. Výkon nebyl optimální, nedovedu si to vysvětlit. Měli jsme málo střel a bez gólu se vyhrát nedá,“ litoval šestadvacetiletý útočník. Z následujících dvou domácích duelů chce jednoznačně vytěžit šest bodů.

Jak jste se cítil zpátky v akci po více než dvouměsíční pauze?
Jsem hrozně rád, že jsem zase mohl hrát zápas. Každopádně mi ještě chybí herní praxe. V první třetině jsem se ještě trápil, tahal jsem nohy. Postupem času jsem se cítil o něco líp a doufám, že se to do dalších zápasů zlepší a můj výkon půjde nahoru.

Prostor jste dostal kromě své lajny klasicky i v oslabeních. Pomůže vám to k tomu, abyste se do zápasové zátěže zase dostal?
Proti Třebíči jsem dostal hodně prostoru, za což jsem byl vděčný. Věřím, že mi to pomůže. Proti Třebíči to byl takový nový začátek, hlava byla v zápase, ale tělo se muselo popasovat se zápasovým tempem. Trénovat bazény a hrát zápas, to je obrovský rozdíl.

Kdy jste vlastně mohl začít trénovat?
Po první operaci jsem začal jezdit do Liptálu, kde jsme trénovali na venkovních hřištích. Zraněný prst se ale moc nelepšil. Pak nám dovolili přípravu na ledě, tak jsem s klukama tak nějak bruslil, nebylo to ale v plné zátěži. Až po druhé operaci se prst začal zlepšovat. Jak jsem byl zezačátku skeptický, tak je to teď lepší. V rámci možností je to v pohodě.

Na operaci jste byl dvakrát se stejným prstem?
Přesně tak. Jednou mi ho museli sešroubovat. Něco mi tam drželo, špatně jsem prst cítil, neměl jsem v něm skoro žádnou hybnost. Tak jsem musel podstoupit druhou operaci, znovu mi vyndali šrouby. Asi týden to bylo pořád stejné, ale jako lusknutím prstu jsem tam zaznamenal velký pokrok. Je to teď mnohem lepší.

Proč to proti Třebíči nevyšlo?
Škoda slov. Nešly nám nohy, nedrželi jsme se taktického plánu. Výkon nebyl optimální, nedovedu si to vysvětlit. Měli jsme málo střel a bez gólu se vyhrát nedá. Měli jsme šance v přesilovkách, párkrát byli sami před prázdnou bránou, chyběl nám důraz. To je pak těžké vyhrát. Když nám to nejde hokejově, musíme to rubat. Dneska nám to bohužel nevyšlo.

Bylo to o jedné „šmudle“, která by se prostě správně odrazila?
Tu jednu šmudlu jsme potřebovali. Jenže to je právě o tom důrazu do brány, který tam kolikrát nebyl takový, jaký měl být. Kolikrát byla před námi prázdná brána, ale prostě nedoskákalo to tam. Musíme se z toho poučit.

Příští týden vás čekají dva domácí zápasy ve třech dnech. Jak se co nejlépe připravit na Frýdek-Místek a Benátky nad Jizerou?
Musíme dobře zregenerovat a jít do obou utkání s čistou hlavou. Z porážky v Třebíči se musíme poučit a hodit ji za hlavu. A hrát naši hru, kterou se chceme prezentovat. Z těch dvou zápasů chceme urvat šest bodů, jenom je škoda, že nemůžeme hrát před našimi fanoušky. Ti jsou naším šestým hráčem.

V sobotu jste to viděl na vlastní oči. Jaký je hokej bez diváků?
Pro mě to byl první zápas po pauze, v Třebíči jsem nikdy moc diváků nezažil. Takže jsem nevnímal nějaký velký rozdíl. Spíš to bude zvláštní doma. Naši fanoušci jsou na Lapači slyšet, navíc se to tam odráží. Jsem na to sám zvědavý.