Jiří Weintritt hodnotí sezónu B-týmu i starších žáků

Pro B-tým už sezóna skončila. Bohužel mu nevyšla tak, jak by všichni chtěli a po úporných začátcích, ale dobrém konci, skončil tým na předposlední příčce. „Měli jsme nejmladší tým z celé soutěže, to ale nebylo to, co by nás limitovalo. Nejvíc se na nás podepsal nedostatek hráčů,“ hodnotí tým. Naopak pro starší žáky je sezóna stále v plném proudu a můžou ještě stále bojovat o první příčku v lize.

Jiří Weintritt v letošní sezóně zasáhl do dění na zimním stadionu výraznou měrou. V první řadě jako trenér B-týmu, který si odbyl svou první sezónu v krajské lize. „Měli jsme nejmladší tým z celé soutěže, to ale nebylo to, co by nás limitovalo. Nejvíc se na nás podepsal nedostatek hráčů. Třetinu utkání sezóny jsme odehráli na tři pětky, většinou ale v 11 – 13 hráčích. Tréninky probíhaly v 8-12 lidech, mnohdy s jedním gólmanem. Přesto naše příprava měla náboj, kluky to bavilo a ti, kteří chodili, to odpracovali.“ Chválí si kolektiv, který se sešel i v tak malém počtu. „Z mého pohledu bylo problematické, že jsme nemohli dělat systémové věci, a to nám v utkáních chybělo. Neříkám, že by náš tým hrál na špici, ale ve větším počtu hráčů jsme mohli být více konkurenceschopní.“ Ohlíží se za uplynulou sezónou. Je pravda, že většina zápasů byla po dvě třetiny vyrovnaná a soupeř zvládl udolat Vsetín až v poslední třetině, kdy už všem došly síly.

Je známo, že na Lapači se krajská liga dlouho nehrála, a o kvalitě hokeje také nikdo moc nevěděl, Jiří Weintritt ale popsal dění jednoduše. „V každém týmu soupeře hraje pár ostřílených kozáků, kteří působili ve vyšších soutěžích, a ti dělají zpravidla výsledek.“ Důvod, proč si myslí, že tým byl po většinu doby vyrovnaným soupeřem pro ostatní je, že se postavil, okolo tahounů. „Tým jsme měli postavený okolo Keši (Miroslava Janoška), který je v devatenácti letech našim nejlepším útočníkem. Zkušenosti nám do týmu přinesl Jozef Šimek, který měl zkušenosti s vyšší soutěží.“

V závěru sezóny šly ale výsledky týmu nahoru. Čemu to trenér přisuzuje? „Dokázali jsme soupeře potrápit i v první části soutěže, nicméně v návaznosti na malý počet chlapců jsme zápas většinou ztratili. Šňůrka čtyř vítězných utkání v řadě byla založena na docházce na trénink, tréninky měly vyšší úroveň a tým se dostal do určité sportovní formy.“ Chválí si závěr sezóny, kdy se tým vyhrabal ze dna tabulky.

Každý si jistě řekne, že v tak různorodém týmu, kde se střídali hráči jak na běžícím pásu a stabilně tam hrála snad desítka hráčů, se trenéři museli potýkat s problémy. „S kolegou Honzou Dědkem jsme žádné vážné problémy v mančaftu řešit nemuseli. Kluci chtěli, pracovali na svém limitu, a za to jim za trenéry děkuju.“ Chválí snahu celého týmu. Kluci museli chodit na tréninky až ve večerních hodinách, a to byl jistě pro ty mladší šok. Ty, kteří v loňské sezóně působili v lize juniorů, to už tak nepřekvapilo, protože byli zvyklí hrát i zápasy pozdě večer.

A jak se vlastně sešel tento tým? „Tým je poskládaný z chlapců, kteří ve VHK působí dlouhodobě, a chtěli s hokejem pokračovat. Snažili jsme se v průběhu sezóny počet hráčů navýšit, ale to se nám povedlo jenom částečně.“

Jako trenér ale působí i v lize starších žáků. Tento tým v letošní sezóně vévodí předním příčkám tabulky. „Někteří rodiče to určitě neuslyší rádi, ale i když jsme v popředí tabulky, je pro mě daleko důležitější, aby chlapci správně řešili situace, kdy jsou pod tlakem soupeře, a zlepšovali se v hokejových dovednostech a v šikovnosti na kotouči. Cílem tréninku této kategorie je předat alespoň pár hráčů trenérům do extraligy mladšího dorostu.“ V letošní sezóně se v této kategorii blýsknul Václav Kočí, který je zajisté tahounem týmu. Umí perfektně vyhodnocovat situace, je důrazný na kotouči a své kvality si už mohl také otestovat v mladším dorostu, za který odehrál pár utkání. Trenér Jenáček právě na tohoto hráče spoléhá a doufá, že v příští sezóně doplní tým mladších dorostenců.

U starších žáků je ale vidět věkový rozdíl. „Starší žáci jsou dvouročník, někteří chlapci už používají žiletky, jiní jsou ještě děti. Od toho se odvíjejí i rozdíly na ledě,“ říká s trochou nadsázky. „Několik chlapců v týmu je opravdu šikovných, a ti nám hrají výsledky. Pokud nezpychnou, a budou-li ochotni na sobě neustále pracovat, mají šanci. Snažím se jim tento zákon neustále připomínat, čas ukáže, kdo to pochopil,“ říká na závěr trenér Jiří Weintritt.