Jakub Málek: Mistrovství světa? Ohromný zážitek. Jsem hrdý, že jsem chytal v helmě se znakem Vsetína

Zkraje týdne se vrátil do tréninkového procesu. Ve středu ještě sledoval utkání s Šumperkem ze střídačky, příští týden by už ale Jakub Málek chtěl znovu do brány. Po předčasně ukončeném šampionátu dvacítek, na kterém odchytal duel české reprezentace proti domácí Kanadě, přeladí talentovaný gólman znovu na Chance ligu. „Byl to národní tým, něco jiného. Ale hokej na dvacítkách mi nepřišel o tolik rychlejší,“ bilancoval Málek jeden ze svých vrcholů v letošní sezoně.

Jaký dojem ve vás šampionát zanechal?
Rozporuplný. Na jednu stranu jsem odchytal utkání, za což jsem moc rád. Na druhou stranu to celé skončilo až moc rychle, dřív, než jsme všichni čekali. A ještě k tomu takovýmto způsobem. Takže mě to samozřejmě moc mrzí.

Bylo těžké soustředit se na hokej v době, kdy se svět potýká s covidem?
Jde o mistrovství světa, na kterém jde o všechno. Stejně jako na seniorském šampionátu. Tak jsme byli nastavení od začátku. Člověk chce vyhrát, být nejlepší na světě. V hlavách jsme se připravovali tak, jako kdyby covid nebyl.

Jak jste reagoval, když jste se dozvěděl, že budete chytat první utkání českého týmu proti Kanadě?
Byl jsem šťastný. Hrozně moc jsem proti Kanadě chtěl chytat. Snažil jsem se na to co nejlépe připravit. Zápas jsem si hrozně užil, byla to pro mne ohromná zkušenost, i když se nám výsledkově úplně nepovedl. Na kanadských hráčích šlo poznat, že jde o jedny z nejlepších ve své kategorii. Soustředil jsem se ale sám na sebe a chtěl podat co nejlepší výkon, abychom byli úspěšní.

Musel jste hodně přeřadit z Chance ligy na stupeň mistrovství světa?
Kdybych řekl, že ne, asi bych lhal. Na druhou stranu mi hokej na dvacítkách nepřišel o tolik rychlejší, než jaký znám z Chance ligy. Samozřejmě jsem musel přepnout, že je to národní tým, je to něco jiného, ale upřímně zas tak velký rozdíl to pro mě nebyl.

Nesvírala vás před utkáním nervozita?
Těsně předtím, než jsme šli na led, jsem nervózní trochu byl. Ale když má člověk zdravou nervozitu, je to v pohodě. Jakmile jsme naproti sobě stáli na modrých čarách a spustila se úvodní prezentace turnaje, všechno ze mě spadlo. Udělal jsem si rituály, které dělám na Vsetíně, a byl jsem v pohodě.

Do utkání jste nastoupil ve své tradiční helmě, nešlo o masku národního týmu…
Na masku s národními motivy nebyl čas, všechno se seběhlo hrozně rychle. Tak jsem chytal v té své. Řekl jsem si, že aspoň budu na helmě prezentovat to svoje. Jsem hrdý na to, že jsem mohl nastoupit v helmě se svými motivy a znakem Vsetína.

Sledovala utkání vaše rodina?
Myslím, že to sledovali asi všichni v rodině. Jsem rád, že mě viděli v televizi, v dresu národního týmu.

Kanada hokejem žije, mistrovství dvacetiletých je tam svátek, na zápasy chodí hodně fanoušků. Zaznamenal jste to také, nebo se tentokrát až příliš projevil koronavirus?
Řekl bych, že se projevil covid. Kluci říkali, že kdyby covid nebyl a na zápasy mohla být plná kapacita haly, bylo by vyprodáno. Takto bylo v hledišti jen pár lidí, ani ne polovina stadionu. Mrzelo mě to, chtěl jsem zažít, jak to v zámoří funguje. Pak už to šlo z kopce celé.

Mimo stadion jste se nedostali, že?
Po příletu jsme byli dva dny jenom na hotelu na pokojích. Tréninky probíhaly online. Sešli jsme se na komunikační platformě Zoom a na jednom metru čtverečním prováděli různé cviky. Potom nám zrušili první i druhý trénink. Ale nepoložilo nás to, řekli jsme si, že do zápasu s Kanadou půjdeme, jako kdybychom měli za sebou všechna tři naplánovaná přípravná utkání.

Jak se ještě restrikce projevovaly?
Jakmile jsme vyšli z pokoje, museli jsme mít nasazenou roušku nebo respirátor. A potom už všude - ve výtahu, na stadionu, i po cestě z šatny do warm-up zóny. Do poslední chvíle jsme je nosili i na týmovém focení. Měli jsme společné obědy, večeře a mítinky. A k dispozici sál, ve kterém jsme se vždycky sešli. V Red Deeru jsme bydleli několik minut autobusem od stadionu, v Edmontonu jsme to měli přes ulici. Za normálních okolností bychom to šli pěšky, v tomto případě jsme jezdili autobusem až dovnitř haly.

Sledoval jste na dálku, jak se daří Vsetínu a vaším parťákům v bráně Davidu Sachrovi a Adamu Beranovi?
Když to šlo, sledoval jsem každý zápas. Jedenkrát se mi to krylo s tréninkem, takže jsem viděl bohužel jen závěr. Chtěl jsem kluky podpořit, psal jsem Sachymu, ať se mu daří a ať je v pohodě.

Váš spolubydlící na pokoji Vojtěch Jiruš působí v Benátkách, se kterými hrál Vsetín utkání 29. prosince. Dívali jste se spolu?
Samozřejmě, také jsme se u toho pořádně hecovali. Říkal jsem mu, že není šance, aby vyhráli (smích). Naštěstí se to potvrdilo.

Hráči českého týmu vyzdvihovali velkou partu, kterou jste v Kanadě měli…
Říká se to vždycky, ale tady to byla vážně pravda. Ne že by se tam o osobních věcech bavil každý s každým, ale měli jsme k sobě blízko. Když jsme mohli, sešli jsme se na pokojích, řekli si třeba i něco k zápasům, a vzájemně se podporovali. Fakt jsme byli jedna velká rodina.

Kdy jste začali vnímat, že se něco děje a šampionát se nemusí dohrát?
Ve chvíli, kdy nám manažer týmu do skupiny napsal, že máme nakaženého. Utkání s Finskem se tedy neuskutečnilo a bylo kontumováno. Říkali jsme si, že další zápas proti Rakousku už hrát určitě budeme. Pak jsme ale na internetu četli články, že se nákaza objevila i v ruském týmu. S Vojtou Jirušem jsme si říkali, že je asi hotovo. Při tolika kontumovaných zápasech by to už nebylo o hokeji. Potom se přes Zoom svolal další mítink a tam nám bylo oznámeno, že jedeme domů.

Údajně existuje šance, že by se šampionát mohl dohrát v létě. Co vy na to?
Žádné náznaky nemám, nikdo se o tom nebavil. Samozřejmě bych chtěl šampionát odehrát a dohrát, ale osobně si myslím, že letní varianta je blbost. Není to jako mistrovství světa ve fotbale, které se hraje jednou za čtyři roky. Prostě se bude hrát příští rok znovu. My máme smůlu, že zrovna teď přišel covid. Nedá se nic dělat, takhle to prostě je.

Jak vypadal váš režim od návratu na Lapač?
Vrátil jsem se v pondělí v noci, v úterý jsem byl poprvé na tréninku. Do středečního domácího utkání jsem šel jako dvojka. Pět dní jsem nebyl na ledě, takže jsem rád, že jsem se mohl začít dostávat zpátky do formy. Věřím, že naskočím do dalšího zápasu v Jihlavě.

Foto: Martin Voltr