Jackovy zápisky #15 – Bartošák nás vyčapal, přejeme Vítkovicím hodně štěstí na Mistrovství republiky

Václav Trávníček • 01.04.2011

Starším dorostencům Vsetína skončila sezóna. Stopku Valachům vystavily ve čtvrtfinále play-off silné Vítkovice. Ostravský celek dokázal v neděli na Lapači i úterý na ledě ČEZ Areny porazit zelenožluté 5:2 a postoupil na závěrečný turnaj sezóny, Mistrovství republiky. „Ve výsledku můžeme jenom Vítkovicím pogratulovat,“ řekl v posledním letošním díle Jackových zápisků vsetínský trenér Luboš Jenáček, který sportovně přiznal, že soupeř byl lepší.

„V neděli jsme chtěli na Lapači uspět, abychom měli dvě možnosti uhrát jeden zápas ve Vítkovicích. Chtěli jsme se o to porvat. To utkání se mi však hodnotí těžko, protože jsme domácí zápas nezvládli. Sehráli jsme ho špatně. Pak jsme se i s klukama bavili o tom, proč jsme byli dvě třetiny matní, zakřiknutí a nedůrazní. Proč jsme se ani zdaleka nepřiblížili výkonům z osmifinále proti Slavii. A to byl pražský celek minimálně stejně dobrý soupeř, jako Vítkovice. Společně jsme přišli na to, proč tomu tak bylo.“

Kluci se báli gólmana Bartošáka

„Šlo o to, že kluci měli hlavy v euforii z postupu přes Slavii. Tím, jak šly zápasy rychle po sobě, nedokázali nechat úspěch za sebou a plně se soustředit na další kolo. Druhá věc je ta, že někteří z nich měli z Vítkovic strach. Bylo cítit, že si toho soupeře nepřáli a báli se gólmana Bartošáka. Věděli, že chytá v reprezentaci a když ho Vítkovice neměly k dispozici, byli jsme schopni je porazit a dát jim sedm osm gólů. Kluci teď věděli, že budou muset vyhrát na jeden dva góly. Byl tam přílišný respekt, který jsme odhodili až ve třetí třetině. Tu jsme odehráli dobře, vytvářeli si i šance. Zápas jsme zdramatizovali a dostali se na dostřel. I když jsme ale dali kontaktní gól a šli do tlaku, stejně nám odjel hráč a my dostali gól na 3:1. Za takovéhoto stavu je psychicky těžké takový zápas zvládnout. Prohráli jsme 2:5 a na týmu se to podepsalo i do dalšího utkání.

Před druhým zápasem, hraným na ostravském ledě, jsme si řekli, že to zkusíme po vzoru juniorky Znojma. Ta poprvé prohrála doma se Zlínem a pak dokázala dvakrát vyhrát venku. Myslím, že tým jel do Vítkovic nabuzený. Šlo to vidět už od rozbruslení. Bohužel jsme do utkání vstoupili tragicky. Ve druhé minutě Jarda Janeba signalizoval střídání. V tu chvíli jsme získali puk a měli možnost jít čtyři na jednoho, včetně Jardy, který si střídání rozmyslel. Jenomže na led už místo něj naskočil Dominik Pokorný a místo ohrožení vítkovické branky jsme byli vyloučeni za hru v šesti. Stává se to v extralize i v NHL. Hráč prostě ucítil možnost dát gól, druhý zase už nesledoval, jestli jeho předchůdce vystřídal. Je těžké to klukům nějak vyčítat, oba chtěli prostě hrát. Šli jsme tedy do oslabení a Vítkovice to sehrály dobře. Inkasovali jsme a prohrávali 0:1. To nás srazilo, protože jsme chtěli co nejdéle udržet čisté konto. Věděli jsme, že čím déle budeme hrát na nulu, tím vyšší budou naše šance na úspěch. Bohužel se nám to ale nepodařilo. Soupeř po vstřelené brance narostl, my šli naopak trochu dolů. To se na týmu podepsalo takovým způsobem, že jsme třetinu nezvládli. Snažili jsme se s kolegou Jirkou Weintrittem reagovat tak, že jsme si po druhé obdržené brance, kdy se na nás valil jeden útok za druhým, vyžádali oddechový čas. Byl jsem přesvědčen o tom, že se to láme. Jestliže třetinu prohrajeme 0:3 nebo 0:4, bude to strašně těžké. Ale 0:2 bylo ještě hratelné. Po time-outu šla na led naše první lajna a… bylo to 0:3. Co dodat. Nefungovalo nic.“

Slzy k hokeji patří

„Po třetině, kterou jsme prohráli 0:3, jsme si v kabině řekli, že to dál takhle nejde. V tuhle chvíli jsme už vůbec neměli co ztratit. Chtěli jsme to zkusit, ale šlo vidět, že kluci měli v hlavách toho Bartošáka. Sice jsme Vítkovice přestříleli 51:30, ale on nás vyčapal. Za stavu 0:4 jsme si vytvořili velký tlak a vstřelili dvě branky, ale bylo už pozdě. Měli jsme spoustu šancí, ale Bartošák ukázal, proč vede statistiky gólmanů v naší soutěži. Pohlídal si to. I když dělaly Vítkovice hloupé fauly a pouštěly nás do přesilovek, Bartošák všechno pochytal. Ostravané slavili podruhé výhru 5:2 a postup na Mistrovství republiky.

Kluci si uvědomovali, že soupeř nebyl až tak nepřekonatelný. Po zápase v kabině bylo slzavé údolí. Vidět dvacet chlapů, jak roní slzy, to i mne dojalo. Kluci si uvědomovali, že končí jedna etapa. Celou sezónu jsme byli na jedné lodi a měli k sobě blízko. Slzy k hokeji patří a nikdo se za ně nemusí stydět. Šlo vidět, že tam byla opravdovost. Je třeba uznat, že Vítkovice byly lepší. Měly výborný útok a i když jsme se dokázali prosadit přes jejich obranu, vychytal nás výborný Bartošák. Ve výsledku můžeme jenom Vítkovicím pogratulovat a popřát hodně štěstí na Mistrovství republiky. Pro nás je to škoda, chtěli jsme tam být místo nich.“