Dmitrij Jaškin o Vsetínu, návratu do NHL, Ovečkinovi i životě v Rusku

Před dvěma lety opustil nejvěhlasnější hokejovou scénu světa, aby restartoval kariéru v KHL. Vsetínskému odchovanci Dmitriji Jaškinovi vyšla ruská mise na výbornou: v dresu Dynama Moskva se stal nejproduktivnějším cizincem a nejlepším střelcem celé soutěže. „Potřeboval jsem se zvednout a dokázat si, že to jde,“ vypráví osmadvacetiletý útočník, jenž se od podzimu na jeviště jménem NHL znovu vrátí. Nikoliv však do St. Louis nebo Washingtonu, kde působil dříve, ale nově do týmu Arizona Coyotes. O uplynulém víkendu stihl Jaškin navštívit Vsetín a místní hokejbalový turnaj Stoupa cup.

Užil jste si letošní ročník benefičního turnaje Stoupa cup?
Snažil jsem se naplánovat všechny věci tak, abych turnaj stihnul. Do Česka jsem přiletěl kvůli vízům do Ameriky, ale všechno, včetně tréninků, jsem podřídil Stoupa cupu. Jsem strašně rád, že to vyšlo. Stoupa cup je úžasná příležitost se setkat, je to jeden den v roce, kdy jsou všichni na Vsetíně. Včetně nás, kteří zde trvale nebydlíme. I pro mě je to den v roce, kdy chci být tady.

Dlouhodobě jste také patronem celého turnaje…
Když jsem byl mladší, aktivně jsem na turnaji hrával. Náš tým pokračuje už nějakých patnáct let dál. Já se teď hlavně snažím klukům pomoct s něčím do dobročinné aukce. A také se angažuji jako manažer týmu, který skončí vždycky druhý. Pořád ne a ne vyhrát. (smích)

Do Česka jste přijel ve chvíli, kdy už máte jasno o své nejbližší budoucnosti. Podepsal jste roční smlouvu s týmem NHL Arizona Coyotes. S jakou vizí se do slavné soutěže vracíte?
Chtěl jsem se vrátit v jiné pozici, než byla ta, v jaké jsem NHL opouštěl. Mám za sebou dva roky, kdy jsem se potřeboval zvednout a dokázat si, že to jde. Chtěl jsem to dokázat především sám sobě a také si říct o nabídku, se kterou už se dá pořádně pracovat.

Jak se vlastně ohlížíte za svoji první etapou v NHL, kterou jste strávil převážně v St. Louis?
Byly to především super zkušenosti. Myslím, že těch zápasů jsem tam odehrál docela dost. Věci mají vývoj, stejně jako v životě. Kdybych v St. Louis nehrál a přišel bych rovnou do KHL, bylo by všechno asi úplně jiné. Beru to tak, jak to je. Asi mělo všechno takhle být.

Dmitrij Jaškin spolu s otcem Alexejem a starším bratrem Michailem v polovině 90. let.

Proč jste vlastně v St. Louis skončil ve škatulce „důrazný útočník“?
Bylo to právě mou tehdejší pozicí v týmu. Když je někdo první výběr draftu, musí hrát hodně. Já měl smůlu v tom smyslu, že jsem přišel zrovna do týmu, kde bylo hrozně moc zkušených kluků. Vlastně byli ve věku, v jakém jsem teď já: Vláďa Sobotka, T.J. Oshie nebo David Backes. Prostě tam pro mě nebylo tolik místa. Myslím, že i tak jsem toho odehrál celkem dost, akorát se mi nepodařilo dostat na vyšší úroveň.

Závěr svého prvního období v NHL jste strávil ve Washingtonu. Co vám dalo toto angažmá?
Po hokejové stránce to nebylo nic moc. Hodně jsem tam toho proseděl a hodně si toho vytrpěl, takže to nebylo úplně ideální. Na druhou stranu jsem se podíval do hlavního města Spojených států, seznámil se s další spoustou lidí. Angažmá ve Washingtonu beru jako další velkou zkušenost.

Jedním z těch lidí byl i hvězdný Alexander Ovečkin, se kterým jste trávil letošní dovolenou…
To tak zrovna vyšlo. Ještě jsem nemohl naplno trénovat, Alex se vrátil z Ameriky a řekl, že letí na dovolenou, jestli nechceme jet s nimi. Tak jsem si řekl, proč ne, a byla z toho dobrá dovolená. Alex je úplně normální. Když jsem byl mladší, myslel jsem si, že hvězdy jsou jinačí. Ve skutečnosti jsou to stejní kluci jako my. Dá se s nimi pokecat o čemkoliv.

Jak Ovečkin vnímá Čechy a český hokej?
On má rád všechny. Bere to, jak to je. V týmu měl Michala Kempného nebo Jakuba Vránu, ta parta byla super. Lidské vztahy byly na super úrovni. Alex je hrozně soutěživý typ. Myslím, že je mu jedno, proti komu hraje, ale proti Čechům je to víc vyhecované. Historicky to je dané. Česko a Rusko si to mezi sebou umí pořádně rozdat.

A kdo vyhrává, když si to spolu rozdáte vy dva v ping-pongu?
V tom mám asi navrch já, protože jsem kdysi hrával tenis. Ale jak jsem říkal, Alex je hrozně soutěživý a má talent snad na všechno. Cokoliv dělá, dělá výborně. A rychle se učí. Takže cokoliv budeme dělat, musím se připravovat. Ve většině sportů, které jsme na dovolené dělali, vyhrával spíš on.

Na společné dovolené s hvězdným Alexandrem Ovečkinem.

Z Washingtonu jste před dvěma lety zamířil do Dynama Moskva v KHL. Měl jste od začátku v hlavě, že se jednou chcete vrátit?
Vybral jsem si tuto cestu a cíl. Ještě než jsem přišel, v Dynamu pracoval můj táta. Vždycky mi říká věci tak, jak jsou. Tehdy mi pověděl: Jestli se chceš jednou vrátit do NHL, musíš být tady nejlepší. Samozřejmě to nebylo jen tak. Zezačátku jsem se trápil a nebylo to bůhví jaké. Ale pak to šlo.

Co bylo pro adaptaci na KHL nejdůležitější?
Šlo hlavně o to, abych si zvyknul. Byl to úplně jiný hokej. Smlouvu jsem podepsal čtrnáct dní před začátkem sezony. Každý hráč potřebuje dva tři týdny, aby si někde zvykl. Pro mě bylo Dynamo úplně nový tým a KHL úplně jiná liga. Odehrál jsem tři přípravné zápasy, nebyl moc čas se rozkoukávat. Situaci mi ulehčilo, že jsem v Moskvě už tři roky předtím bydlel. V létě jsem se tam vždycky připravoval na sezonu, znal jsem prostředí i některé kluky z týmu, takže jsem s tím zase neměl takový problém.

O KHL a Rusku obecně kolují mezi hokejisty často neuvěřitelné příhody. Jak jste si zvykal na mimohokejové věci?
To je na samostatný rozhovor. Historek je hodně a bude jich ještě víc. KHL je soutěž, kde si člověk ty peníze opravdu musí vydělat. Není to úplně snadné. Infrastruktura nebo zázemí v některých městech asi nejsou takové, jaké by měly být. Hotely jsou třeba padesát let staré a nové nemají, protože tam nejsou peníze nebo je do toho někdo nechce dávat. Spí se tam na gaučích a podobně. Tak to ale zkrátka je a to se zatím měnit nebude. Některá menší města jako Čerepovec mi hrozně připomínala Vsetín. Lidé tam hokejem žijí, není jednoduché tam hrát. Má to něco do sebe, tamní liga je taková, jaká je, a každý se s tím musí poprat.

V Čerepovci se s tím zkoušel poprat další vsetínský odchovanec Jindřich Abdul. Radil jste mu v začátcích?
Snažil jsem se mu pomoct. Je mi hrozně líto, že mu sezona úplně nevyšla. Proti nám hrál dvakrát a v obou případech výborně. Věřím, že to teď v Česku nastartuje a odrazí se dál. Je to obrovský chlap, který je zrovna asi v bodě, kdy musí pochopit, jak by měl hrát a jaký je jeho styl. A jít tomu vstříc. Jak Jindru znám, je hodně technický a hraje stylem, jakým jsem hrával dříve také. Když je ale člověk starší, musí pochopit, kde jsou jeho silnější stránky a zaměřit se na ně.

Reprezentační útočník Dmitrij Jaškin v dresu Dynama Moskva.

Zpátky k vám. Jaký je život v Moskvě, kde máte aktuálně zázemí?
Moskva je takový stát ve státě, nedá se moc srovnávat s ničím ostatním. Cokoliv člověk potřebuje, má k dispozici čtyřiadvacet hodin denně. Akorát ne všichni jsou stavění na takový život. Já si na to také pár let zvykal. Žil jsem sice v Praze, která je také rychlejší město, ale pořád se v tomto ohledu Moskvě neblíží. Jedou se tam ještě větší grády. My zrovna ale bydlíme v klidné ulici v centru. Hrozně se nám tam líbí. Máme to dvacet minut k Rudému náměstí, všude chodíme pěšky.

Jak vlastně v Rusku řeší koronavirus?
Říkal jsem klukům v kabině, že máme obrovské štěstí. Když jsem se podíval do Evropy, tak buď se nehrálo vůbec, nebo obden, nebo bez fanoušků na stadionech. My hráli v prázdné hale snad jeden zápas, pak už lidi na tribuny pouštěli a nějak se to zklidňovalo. V Rusku se to moc neřešilo, pak se sice začalo, ale za nějaký týden se to celé zase uklidnilo. Rusové si to řeší tak nějak po svém. My měli štěstí i v tom, že jsme byli všichni nemocní hned zezačátku. Jeli jsme na předsezonní kemp a za čtrnáct dní byli všichni marodi. Poleželi jsme si a šli na sezonu. Nebylo to úplně ideální, ale také nás to mohlo potkat v průběhu sezony. Na rozdíl od některých jiných týmů, které to pak měly těžké.

Kdy jste se definitivně rozhodl, že se letos vrátíte do NHL?
První kontakty byly už někdy v průběhu play-off. Potom jsme si ještě párkrát zavolali a domluvili se. Myslím si, že v Arizoně mám největší šanci dostat co nejvíc času na ledě a využít ho. Asi nemá cenu jít do týmu, kde je plno a šance tam taková nebude. Uvidíme, jak to bude u Coyotes vypadat. Hodně lidí se tam obměnilo. Ale mám vidinu šance, kterou chci dostat a využít.

To znamená hrát v prvních dvou pětkách?
Bylo by super mít stejnou roli, jakou jsem měl v Dynamu. Potom se hraje líp a všechno je o hodně snazší. Člověk má víc možností, než když hraje třetí čtvrtou lajnu. Chtěl bych odehrát dobrou sezonu a pak řešit, co bude dál. Chtěl bych zůstat v NHL, co nejdéle to půjde.

Jak budou vypadat vaše nejbližší dny?
V pondělí jedu do Prahy, kde si vyzvednu pas. Ve středu letím zpátky do Moskvy, kde budu dál trénovat. Dám si ještě tři týdny a pak zamířím do Arizony. Už se tam těšíme.

V kabině vsetínských hokejistů. Poznáte hráče tehdejší sestavy?

S reprezentací jste startoval na Světovém poháru 2016 a na mistrovství světa v letech 2018 a 2019. Co byl pro vás největší zážitek?
Každý turnaj má něco do sebe. Světový pohár v Torontu byla naprostá bomba, byl to svátek hokeje. Mistrovství v Kodani i Bratislavě bylo také úplně neskutečné. Když bude zájem, vždycky na reprezentaci přijedu. I tento rok jsme s generálním manažerem národního týmu Petrem Nedvědem do poslední chvíle řešili moji účast na šampionátu v Rize, ale bohužel to nevyšlo.

Co říkáte tomu, jak si v posledních letech vede Vsetín?
Vsetín stále sleduji a zjišťuji si informace. Jsou tady lidé, které znám celý svůj život. Honza Srdínko, Roman Stantien, Radim Tesařík… Klubu moc fandím a byl bych rád, kdyby se podařilo najít i další sponzory, kteří by pomohli se vším, co Vsetín potřebuje. Aby se vrátil zpátky tam, kam patří.

Existuje šance, že byste si jednou za Vsetín zahrál?
Jak se říká, naděje umírá poslední. Strašně rád bych si za Vsetín zahrál, ale zatím to asi v plánech není. Byl by to sen, člověk nikdy neví.

Ve Lhotě u Vsetína roste nové multifunkční sportoviště, jehož jádrem bude ledová plocha. Co na to říkáte?
Jsem za to strašně rád. Když jsem na Vsetín přijížděl, zpomalil jsem, abych se na lokalitu mohl podívat. Moc mě těší, že něco takové vzniká a že se rozvinou možnosti sportování v regionu. Mám radost, že se tu lidé snažit udělat sportovní zázemí nejlépe, jak můžou.