Vstupenky online

Trenér Jurík: Šesté místo je obrazem našich výsledků a hry

Václav Trávníček • 19.03.2010

Prohraným úterním zápasem skončila vsetínským hokejistům sezóna. Přestože byli ve čtvrtfinálové sérii Přerovu vyrovnaným soupeřem, postup do semifinále se nepodařil. „Do sezóny se vstupovalo s cílem postupu do vyšší soutěže, takže vypadnutí ve čtvrtfinále a konečné šesté místo je z tohoto hlediska neúspěch. Když se ale na sezónu podívám zpětně a reálně, je šesté místo obrazem našich výsledků a předváděné hry,“ říká v posezónním rozhovoru trenér Juraj Jurík.

Už vás vyřazení ve čtvrtfinále přemrzelo?
Určitě. Jak ke sportu patří vítězství, tak němu patří i zklamání. Každý sport děláme proto, abychom vyhrávali. My chtěli čtvrtfinále také vyhrát a tím, že jsme vypadli, jsme byli určitě zklamaní. V průběhu série jsme si sáhli na to, že soupeř byl kousatelný a dalo se přes něj přejít. I v podmínkách, v jakých jsme s Přerovem bojovali.

Jaké podmínky máte na mysli?
Podmínky ohledně sestavy. Před play off jsme měli nějaká zranění a museli jsme poskládat sestavu jinak. Čtvrtfinále jsme hráli s hodně mladými kluky, ale odehráli je se ctí.

Kdy se série lámala?
Myslím, že ve čtvrtfinále byly dva důležité body. Tím prvním byl třetí zápas na ledě Přerova. V první třetině jsme vedli 1:0, ale během čtyř minut na začátku druhé části jsme dostali dva góly a nedokázali se už do zápasu vrátit. Prohráli jsme. Druhý důvod bych viděl v nevyzrálosti našich hráčů, která se projevila v posledním zápase. Vedli jsme 2:0 a 2:1, ale dobře rozehraný zápas jsme nedovedli do vítězného konce a přišli o rozhodující páté utkání. Nevyzrálostí hráčů jsme soupeři nabídli brankové příležitosti a ten je využil. V trestání chyb byl Přerov daleko produktivnější a naopak nám jich tolik nenabízel. Ale to je zkrátka play off. V tom rozhoduje využití či nevyužití malých chyb.

Konečné šesté místo berete jako úspěch?
Do sezóny se vstupovalo s cílem postupu do vyšší soutěže, takže vypadnutí ve čtvrtfinále a konečné šesté místo je z tohoto hlediska neúspěch. Když se ale na sezónu podívám zpětně a reálně, je šesté místo obrazem našich výsledků a předváděné hry. Ke spokojenosti v play off mi chybí to, že jsme přes Přerov mohli přejít. Nevím, jak by se pak situace vyvíjela dál, ale cítil jsem, že můžeme Zubry vyřadit. Výsledek 3:1 na zápasy se může zdát jako jednoznačný, ale soupeř nás přehrál hlavně ve zkušenostech. Jinak byla hra vyrovnaná. Slyšel jsem, že jsme měli odejít fyzicky, což nebyla pravda. Podle mého spíše fyzicky odcházel soupeř a myslím, že mu teď síly v semifinále proti Hodonínu budou chybět. Jejich hráči jsou přece jenom už trošku starší. Pro naše mladé kluky to bylo něco nového. Viděli alespoň, jak se hraje play off. Že rozhoduje jedna dvě chyby, kterých jsme my bohužel udělali víc.

Měl tým na víc?
Myslím si, že šesté místo zrcadlí obraz naší hry a výsledků. Ale věřil jsem, že přes Přerov přelezeme. Mám takový vnitřní pocit, že jsme na Zubry měli. Kdyby se nám podařilo postoupit do semifinále, byl bych spokojený.

„Šesté místo obrazem našich výsledků a předváděné hry,“ tvrdí trenér Vsetína Juraj Jurík.

Kdy sezónu zakončíte?
V pátek máme v plánu ještě jeden trénink a zakončení nás bude teprve čekat. Hráčům je ale třeba za sezónu poděkovat. Vzájemné sympatie nebo nesympatie jdou stranou, hráči odevzdali nějaký objem práce a je na vedení a trenérském kolektivu, abychom společně zhodnotili negativa a pozitiva.

Nějaké nesympatie mezi vámi a hráči byly?
Ne každý trenér se zavděčí každému hráči, ale to k hokeji patří. Je důležité, aby se to v mužstvu vyřešilo nebo vyříkalo. U nás to bylo v některých momentech na hraně, ale že by to zase přesáhlo nějakou mez, to se říct nedá.

Seniorský tým jste v uplynulé sezóně trénoval vůbec poprvé v životě. Jaké to bylo?
Pro mne to byla především velká výzva a velká zkušenost. Myslím, že náš tým byla lepší, kvalitnější juniorka kanadského stylu, kde se starší hráči rozehrávají nebo končí kariéru a přicházejí mladí a nadějní.

Týmu se celou sezónu nepodařilo vyhrát více zápasů v řadě, vždy jenom jeden nebo dva, pouze dvakrát se urodila série tří vítězství za sebou. Vypadalo to, že se Vsetín hledá. Je to tak?
Šlo to vidět na utkáních, do kterých jsme vstupovali jako favorit. Mladí hráči nedokázali plnit pokyny po celou dobu utkání, propadli tomu, že teď zkrátka to nějak rozhodnou. A soupeř to vždy potrestal. Do posledního derby doma s Valmezem jsme nastupovali s tím, že máme formu a můžeme vyhrát. Valmez se na to ale připravil a důslednou obranou a herní vyzrálostí dokázal našim hráčům, že ještě nedozráli. Nebyli jsme v takové pozici, abychom silná mužstva převálcovali. Uměli jsme vyhrát třeba v Hodoníně a v Orlové, ale vždy to bylo na základě zabezpečené obrany, kdy jsme spoléhali na brejky. Prosazovali jsme se důslednou obranou a jednoduchostí. Když pak ale přišel nějaký tlak a my měli projevit herní kvalitu, chyběla nám. Stačilo, abychom doma dostali jeden gól, soupeř zalezl do obrany a my neuměli reagovat. Individuální zručnost našich hráčů ještě není na takové úrovni, abychom mužstva hokejově přehráli. Bohužel, to si musíme říct. Byli jsme tým bojovníčků, ale těch hokejistů nebo zručných hráčů jsme měli méně. Z toho pramenilo i to, že za celou sezónu se v našich řadách nenašel vyložený střelec.

Není pro vás trošku zklamáním, že jednoznačně nejlepší hráč Vsetína byl čtyřiačtyřicetiletý Josef Štraub?
To by mělo být zklamání spíš pro mladé kluky, kteří v individuální zručnosti na Pepu nestačili. Čas sice nejde nezastavit a třeba rychlost pak Pepovi už chyběla, ale šlo poznat, že má něco za sebou a dlouhé roky hrál extraligu. Bylo vidět, že naši kluci jeho hokejovo-hráčské výkonnosti nedosahují. V tom byl Pepa Štraub daleko popředu. Samozřejmě nemá smysl porovnávat kondici nebo bruslení, ale hokejovou vyspělost. Jiná mužstva měla takových hráčů víc a proto dokázala držet stabilní výkonnost. Je to třeba případ Valmezu, kde byla spousta hráčů se zkušenostmi z první ligy. U nás hráli víceméně junioři a hráči se zkušenostmi s druhé ligy. Z prvoligistů jsme měli snad jenom Pavla Rajnohu nebo Petra Sakrajdu a v závěru Honzu Tesaříka. A to se v důležitých zápasech projevuje.

„Všude, kam jsme přijeli, se ptali, kolik hráčů ze Zlína máme,“ přiznává trenér Jurík.

Jak hodnotíte spolupráci se Zlínem?
Jak bych to řekl… Z mediálního hlediska nám možná trošku přitížila. Všude, kam jsme přijeli, nás brali jako zlínské béčko a ptali se nás, kolik hráčů ze Zlína máme. Každý soupeř se na nás připravil. Nestalo se nám, abychom nastupovali do zápasu a soupeř nás podcenil. Pro všechny to bylo něco jako svátek, každý se na nás pořádně připravil, hrál důsledně a bojoval. Bude to možná znít směšně, ale přirovnal bych to k tomu, když ve fotbale někam přijede Sparta Praha. Každý se chce proti ní vytáhnout a to samé letos platilo o nás. Takže po mediální stránce nám to nepomohlo. A po té sportovní? To si musíme ještě sednout s vedením a probrat to. Nebyl jsem u podmínek, které se na začátku nastavovaly, takže mi to z mého hlediska ani nepřísluší nějak hodnotit. Ale byl jsem rád, že jsem mohl využít hráče jako byli Jirka Ondráček nebo Tonda Bořuta. Myslím, že mužstvu prospěli. Na druhou stranu by měl být počet hráčů na farmě z klubového týmu daleko větší s tím, že by hráči trénovali ve farmářském klubu a docházelo by jenom k minimální obměně. Jenom na zápas vám může přijet až hotový hráč. Ale mladí kluci, pro které je to tu jakoby nachystáno, by se měli v určité míře zúčastňovat tréninků mužstva, za které budou hrát. Ne že budou trénovat v páté pětce Zlína a pak nám přijedou naskočit do zápasu. Musíme vzít v úvahu, že jsou to mladí kluci, nemají takové zkušenosti a je to pro ně něco nového. Hodně lidí si ani neuvědomuje, že je to pro ně psychicky náročné, protože je na ně kladen tlak, aby ve druhé lize potvrdili extraligovou kvalitu. Z vlastní hráčské zkušenosti vím, že přechod z extraligy do druhé ligy je náročný a ne každému se podaří. Spousta dobrých extraligových hráčů druhou ligu vůbec nezvládne. My jsme hodněkrát museli vařit z vody a míchání sestavou mělo určitě na naše výsledky vliv.

Jaký měla spolupráce vliv na klima v šatně? Přece jenom – pokud bude hráč vědět, že bude hrát jenom tehdy, nepřijede-li někdo ze Zlína, asi to na nějaké celkové pohodě v týmu nepřidá.
Určitě je to trošku frustrující. Ale později k nám jezdili pouze Tonda Bořuta s Jirkou Ondráčkem, kteří si výkonem o místo v sestavě řekli. Ostatní mohli o místo bojovat celou sezónu a záleželo pouze na nic, jestli si je vybojují. Bavíme se o dvou postech. Kluci bojovali o další místa s tím, že si je mohli vydobýt. Kdyby třeba Pepa Mikeš hrál celou sezónu tak, jak v posledním zápase, to znamená se srdcem, herní disciplínou a bojovností, neměl problém se do sestavy dostat.

Vy osobně budete ve Vsetíně pokračovat?
Sejdu se se sportovním manažerem Jaškinem. Uvidíme, jaké má vedení plány. Dosavadní smlouva mi končí v březnu.

Jestliže zůstanete jako trenér A-týmu, kdy byste chtěl začít skládat tým pro následující sezónu?
Myslím, že začít budovat by se mělo začít hned. Z pozice trenéra bych chtěl mít jasno co nejdřív. Ale je mi jasné, že se to bude odvíjet od ekonomické situace.

Kdy byste chtěl, aby začala letní příprava?
Jestliže bych byl u A-týmu, chtěl bych, aby se začalo trénovat alespoň od června. Vypadá to, že základ mužstva bude mladý a ti hráči potřebují trénovat. Potřebují to, navíc se jim to časem vrátí. Vše se ale bude odvíjet od podmínek.

Komu budete po vypadnutí z play off fandit?
Že bych komu fandil, to se říct nedá. Ale pro mne je favoritem Hodonín. Mají tam divácké zázemí a kvalitní hráčský kádr. Jejich výkonnost se ustálila a mají dobře poskládaný tým. Bude záležet na tom, jak jim během play off zachytá gólman.

banner pod článkem
×
Dnes v 16:00 | Jun.
VHK ROBE Vsetín
Piráti Chomutov