Sezóna 2001-2002: Přečkat krizový rok...

Osmá kapitola vsetínské historie v nejvyšší soutěži napsala první řádky již počátkem dubna roku 2001.V průběhu finálové série byl totiž zatčen vsetínský mecenáš Roman Zubík, muž, jehož přičiněním se provinční klub z malého města vyšvihl na post šestinásobného šampiona České republiky. Soud na něj pro podezření z finančních podvodů uvalil vazbu, ze které šéf společnosti Sezzoz vyšel až po osmi měsících.

Bylo jasné, že časům na výsluní slávy odzvonilo. Jiří Dopita se přáním opustit nejvyšší českou soutěž netajil již dříve. Sotva stačily doznít bujaré oslavy zisku titulu, dal Vsetínu valem Jan Srdínko. Po něm v rychlém sledu následovali Pavel Zubíček, Milan Nedoma i produktivní Radim Tesařík. Ještě hůře dopadly útočné řady; kromě Ondřeje Veselého a Jiřího Burgra nezbyl z vítězného týmu kámen na kameni. Slováci Pardavý, Lipianský i veterán všech vsetínských sezón Roman Stantien zmizeli v zahraničních soutěžích. Martin Paroulek vyrazil na zkušenou do zámoří, Luděk Krayzel se vrátil do Vítkovic a v odchodu Jana Tomajka do Sparty se obnovila spolupráce olomoucké řady s Kratěnou a Brošem. Do ruského Omsku zamířil za lukrativní nabídkou brankář Jaroslav Kameš.

Trenérské duo Neliba - Tabara stálo před obtížným úkolem: poskládat mužstvo, které by hrálo v extralize důstojnou roli. Pomoci k tomu mělo angažování prvního vsetínského kapitána, osmatřicetiletého Rostislava Vlacha. Z Karlových Varů přišli obránce Jiří Polák a útočník Martin Streit. Německý Eisbärenu dodal jedinou zvučnou posilu, slovenského křídelníka Lubomíra Vaice. Post prvního gólmana obsadil ostřílený harcovník Radovan Biegl, zbytek týmu se poskládal z odchovanců či dřívějších náhradníků s minimem extraligových zkušeností.

Příprava mužstva však nebyla tím, čemu byla během léta věnována pozornost fanoušků i médií. Ústředím motivem období před začátkem soutěže byl spor o vlastnictví extraligové licence mezi občanským sdružením HC Vsetín, zastupovaným Oldřichem Šteflem a akciovou společností HC Slovnaft, vedenou zástupci zatčeného Romana Zubíka. Po dlouhých a bezvýsledných jednáních mezi oběma stranami hrozilo, že Vsetín v novém ročníku vůbec nenastoupí. Až arbitrážní komise ČSLH na sklonku srpna rozhodla, že občanskému sdružení, které disponovalo smlouvami s hráči a nájemní smlouvou s majitelem stadionu, náleží právo startovat v nejvyšší soutěži. Vsetín tak zahájil sezónu pod názvem HC Vsetín; nejasná majetkoprávní situace však odradila většinu sponzorů od investice do valašského klubu.

Nově složeného týmu se však veškeré tyto události jakoby netýkaly. Vsetínu se skvěle vedlo v Českém poháru, kde v šesti utkáních ani jednou neprohrál. Dosavadní náhradníci jako Radim Kucharczyk nebo Tomáš Demel toužili ukázat svou schopnost obstát v nejvyšší soutěži a nebývale mnoho prostoru dostali také talentovaní mladíci Jiří Hudler, Petr Vampola nebo Ondřej Němec. Mladé mužstvo měli na uzdě držet kapitán Vlach a ostřílený obránce Jaškin. Tomu však vážné zranění kotníku nedovolilo v sezóně odehrát jediný zápas.

Vsetín v první čtvrtině soutěže navázal na výkony z přípravy, mužstvo po třinácti kolech figurovalo na šesté příčce. Hovořilo se o velkém překvapení. Valaši se dle předsezónních prognóz měli pohyboval v suterénu extraligové tabulky. Role tahouna týmu byla zpočátku určena matadoru Vlachovi, jenomže od prvních kol začala stoupat hvězda Jiřího Hudlera. Jen za prvních sedm zápasů nastřádal sedmnáctiletý Hudler 13 bodů, do konce sezóny si pak udržel průměr bodu na zápas. S rolí klíčového hráče se vypořádal na výbornou, pravidelně nastupoval na přesilové hry i oslabení, vstřelil čtyři vítězné góly.

Vynikli i další. Tomáš Demel si vybojoval místo na křídle prvního útoku a odvedl zde spoustu černé práce. Radim Kucharczyk nastřílel ve své první kompletní sezóně sedmnáct branek a celkem si připsal 30 bodů. Obránce Němec, nejmladší člen mužstva, patřil stabilně k nejlepším bekům, příslibem pro další léta byly výkony Petra Vampoly, Lukáše Valka či Marka Dubce. Svou roli splnil i veterán Vlach, který prožil s osmnácti góly nejlepší střeleckou sezónu ve vsetínském dresu.

Zranění, která se v minulých letech Vsetínu spíše vyhýbala, na tým dolehla plnou vahou. Všech 52 zápasů odehrál pouze Ondřej Veselý. Nejkritičtější situace nastala na přelomu října a listopadu, kdy se zraněným kotníkem laboroval brankář Biegl, další šrámy nepustily do hry Vlacha, Kucharczyka, Poláka či Streita. Při nemoci náhradníka Pešata se do branky na pár zápasů postavil junior Lukáš Plšek.

Kolem postupového osmého místa se Vsetín držel až do první reprezentační přestávky, v jejím průběhu však ztratil Jiřího Burgra. Napjatá ekonomická situace nadále nedovolovala držet v týmu špičkového, ale drahého centra. Burger se stěhoval do Vítkovic, do Vsetína přišel náhradou Martin Kotásek. K pohodě ovšem nepřispěl ani anonymně rozesílaný fax s výpisem dlužných částek vůči současným i bývalým hráčům Vsetína, doprovázen slohovým cvičením prorokujícím brzký zánik vsetínského hokeje. Klubu navíc hrozila exekuce některých částí majetku akciové společnosti.

Přes tyto nepříjemnosti vytrvával boj vsetínského mužstva o play-off. Na přelomu roku se ale se Vsetínem rozloučili další dva klíčoví hráči, obránce Martin Štrbák zamířil do Ruska, Lubomír Vaic do Finska a šance na účast ve vyřazovacích bojích se posunula do oblasti teorie. Vsetínu se navíc nepodařilo získat Romana Stantiena, který stejně jako Burger posílil Vítkovice. Třináct kol před koncem prohrál Vsetín klíčový duel na Slavii a od té chvíle se poslednímu postupovému místu nepřiblížil více než na pět bodů.

Ve zbytku sezóny si Vsetín s přehledem držel deváté místo, daleko od problémů se záchranou. S hektickým ročníkem se rozloučil vítězstvím nad osudovou Slavií, když se sedm vteřin před koncem prodloužení trefil Radim Kucharczyk.

Sestava 2001-2002: Biegl, Pešat, Plšek - Kuboš, O.Němec, J.Polák, Hriňa, M.Vašut, Luža, M.Šafařík, Spitzer - Demel, Vlach, Vaic, Kotásek, O.Veselý, Burger, Streit, Hudler, Kucharczyk, Vampola, Sochor, Valko, J.Lang, Dubec, P.Beránek