Sváteční exhibici ovládl tým legend

Výročí dvaceti let od postupu do nejvyšší soutěže si v sobotu odpoledne připomněli vsetínští hokejisté. V exhibičním utkání proti sobě nastoupil tým kolem Radima Raděviče či Romana Čechmánka ze sezony 1993/94 a současný kádr VHK. Ve svátečním duelu se z vítězství radovaly legendy hokejového Vsetína, které vyhrály vysoko 8:3. Potlesku ve stoje se dočkali trenér Horst Valášek nebo mecenáš Roman Zubík, jedni ze strůjců historického úspěchu Valachů.

Focení na ledě a posléze slavnostní nástup, při kterém se největších ovací dočkal Roman Čechmánek, Lexa Jaškin, Luboš Jenáček a Horst Valášek, jemuž se dostalo dokonce „standing ovation“. Tak vypadal úvod hokejové akce léta, při níž se střetl současný tým VHK s týmem Vsetín 1993, který před 20 lety vybojoval pro valašskou metropoli extraligu.

Luboš Jenáček sice před střetnutím mluvil o tom, že mnoho ze vsetínských legend dlouho nestálo na ledě, v úvodu zápasu to tak ale nevypadalo. Tomek a spol. na své mladé nástupce vlétli s velkou chutí a ukazovali, že ze své šikovnosti pranic neztratili. Radim Raděvič předvedl své šikovné ruce, Michal Tomek se hned v prvních minutách prezentoval projektilem do ramene brankáře Hromady a i na ostatních legendách bylo vidět, že se chtějí na své mladší soky vytáhnout. Není proto divu, že současný vsetínský tým byl od úvodních minut pod tlakem. Hromada se ale očividně rozhodl předvést všem svou formu z přípravy na nadcházející sezónu, diváci se tak úvodní branky dlouho nedočkali.

Zahanbit se ale samozřejmě nenechával ani Roman Čechmánek. Ten měl sice práce výrazně méně, počínal si ale stejně suverénně, jak za hvězdných roků. Poradil si i s nájezdem kapitána VHK. Dan Vaněk se na něj vytasil se specialitou v podobě Forsbergovy kličky, Čechmánek ale pohotově vymrštil svůj beton a potvrdil, že i v současnosti je o třídu lepším gólmanem, než býval Corey Hirsch. Když už se zdálo, že navzdory všem pravidlům exhibic skončí první třetina bez branek, dostal se do brejku Miroslav Barus a nechytatelnou střelou nad padajícího Hromadu zajistil Vsetínu 1993 vedení. Do šaten se tak odcházelo za stavu 1:0.

O přestávce, zpestřené hokejovým zápasem vsetínských žáčků, pokračovalo výborné představení Vsetínských legend. Na jejich hře bylo znát, že se stále více sžívají s výstrojí, pukem i svými spoluhráči a zástupci současného Vsetína často nevěděli, kde jim hlava stojí. Ve 23. minutě se pak nejspíš nestačili divit, co s nimi provedlo duo Turek – Miroslav Stavjaňa, přičemž druhý jmenovaný snadno zblízka překonal Hromadu. O pět minut později se pak Mira Barus prořítil mezi domácími beky jako pendolíno kolem drezíny a na jeho zakončení byl Hromada znovu krátký.

V polovině utkání vystřídal Hromadu v brance VHK Kohn, čisté konto ale dlouho neudržel. Legendy vsetínského hokeje totiž názorně předvedly, že ani hra v oslabení jim není cizí. Ve dvou na jednoho ujeli Tomek s Radimem Tesaříkem a druhý jmenovaný doklepl Tomkovu střelu nechytatelně pod víko.

Kromě hokejistů se dobře bavili i vsetínští fanoušci. Ti v průběhu druhé třetiny zaplnili i pomyslný sektor hostů a o podporu bruslících mužů se tak od té chvíle staraly obě strany Lapače. Škoda jen, že se ve 39. minutě neozval legendární pokřik „Čechmánkův cukr“. Nejlepší brankář vsetínské historie totiž, zcela symbolicky, vychytal čisté konto, a když dvě minuty před druhou sirénou přepouštěj svůj post Lukáši Plškovi, tribunami se nesl zasloužený aplaus. Tak trochu neexhibiční skóre po dvou třetinách stanovil těsně před sirénou Richard Šebestů, který pohotově dorazil svou vlastní teč za bezmocného Kohna. Po dvou periodách tedy svítilo na ukazateli skóre 5:0.

Jestli hráči VHK některému ze svých soupeřů škodolibě nepřáli radost ze vstřelené branky, byl to dost možná Luboš Jenáček. Jenže ho neuhlídali. Antonín Stavjaňa totiž poslal přesný pas z poza Kohnovy branky a „Jack“ svého svěřence pokořil střelou pod ruku. V tu chvíli se současnému týmu vsetínského VHK začaly krom dresů červenat i tváře. Potupné nuly na kontě vstřelených branek je nakonec zbavil až Jaroslav Janeba v čase 42:08. Ten stál na konci nádherné kombinace mladíků a pohodlně poslal touš do prázdné klece.

Ani na další branky se v otevřeně hrané třetí třetině nečekalo dlouho. Dočkal se totiž i jeden z největších symbolů vsetínské postupové sezóny Radim Raděvič. Ten pohotově doklepl Weintrittův pokus a upravil skóre na 1:7. V polovině třetiny, po několika spálených tutovkách VHK, mladíci přeci jen snížili zásluhou ostrostřelce René Kajaby.

Do konce zápasu pak padly ještě dva góly. Nejprve se podruhé v zápase trefil Radim Raděvič a v poslední vteřině uzavřel skóre na konečných 3:8 Josef Daněk. Zápas pak uzavřely mohutné oslavy připomínající slavnou postupovou sezónu, během kterých se dočkal ovací též stvořitel vsetínské dynastie Roman Zubík. Nostalgický hokejový podvečer se zkrátka vydařil.