Po postupu to z nás spadlo, následné oslavy byly náročné, těší Jana Kolaříka

Filip Bazala • 24.4.2017

Jedna z ústředních postav vsetínského hokeje z posledních tří sezon Jan Kolařík v rozhovoru, kde rekapituluje postupovou sezonu. Vsetínský útočník nosící číslo 24 na zádech znovu patřil k hlavním oporám týmu a ve stejném dresu by rád pokračoval i v nadcházející sezoně. Jak sám ale říká, je to na vedení a počká si na jednání s klubem.

Honzo, po dvou letech za sebou, kdy jste padli ve finále o jednu branku, jste šli do sezóny s jasným cílem. Určitě jste cítil, že tentokrát se to myslí s postupem opravdu vážně, je to tak?

Finále s Přerovem bylo tehdy takové, že jsme mohli jen překvapit. Vloni už to bylo padesát na padesát. Letos už jsme patřili do role největšího favorita. Šli jsme do toho na sto procent a všichni pro ten postup udělali maximum. Každý hráč, trenéři, vedení tomu dali všechno. V kvalifikaci jsme měli i štěstí, ale to je k tomu potřeba. Hlavní faktor byl příchod Jiřího Dopity, obrovská osobnost a všichni k němu v kabině vzhlíželi. Ne, že by už pod Lubošem Jenáčkem nebyly tréninky a taktika perfektně propracované, ale Jiří Dopita tomu ještě přidal.

Před sezonou nebo během ní do kabiny hráči přišli i odešli, byla i tak dobrá parta a rodinná atmosféra, jak se o Vsetínu proklamuje?

Určitě jo. Vzpomenu třeba Vojtu Šilhavého z Kladna. Do kabiny zapadl velmi dobře. Atmosféra na Vsetíně v kabině byla vždy super a nejinak tomu bylo i letos. Samozřejmě i tak se stane, že někdo „vystrčí růžky“, ale bylo tam letos dost zkušených kluků jako Pavel Mojžíš, Filip Čech, Radim Kucharczyk nebo i já a dokázali jsme si to vždycky srovnat. Šlo to vidět i na oslavách, kdy tým držel při sobě.

Podobně jako sezónu předešlou se před startem ročníku objevil tým, který ohlásil úzkou spolupráci s extraligovým týmem. Neproblesklo vám hlavou, že by se mohl opakovat scénář s Frýdkem?

Věděli jsme, že Poruba bude těžký soupeř. Soustředili jsme se ale v sezóně hlavně sami na sebe. Trošku jsme vždy vzhlíželi k těm vzájemným střetnutím, protože jsme věděli, že to bude náš hlavní soupeř. Nechci nějak shazovat týmy, jako třeba Kopřivnice, ale do těch zápasů jsme šli s větším odhodláním.

Základní část byla pro vás jednoznačnou záležitostí. Výraznější prohra se udála jen ve třetím kole s Porubou. Pomohla vám v dalším průběhu sezony?

Nevím jesli pomohla. Byl začátek sezony, neměli jsme ještě hodně věcí zažitých. Tehdy nám nevyšel začátek a brzy jsme prohrávali 0:3. Určitě nás ten zápas ale nějak nenahlodal a před finále jsme na něj vůbec nemysleli. Tento zápas nehrál ve výsledku žádnou roli.

Jak je těžké se v první části neustále motivovat na spoustu zápasů, i když jste jasně první a čeká se jen na play-off, které opět ukázalo, že je to úplně jiná soutěž?

Tak každý den jsme byli na stadionu a trénovali. Na každý další zápas jsme se těšili a chtěli v něm odevzdat maximum, i když jsme věděli, že proti těm slabším týmům i výkon na sedmdesát procent bude stačit. Bojovali jsme však o místo v týmu, protože kádr byl široký a nikdo neměl nic jisté. V týmu se tak neustále udržovala zdravá konkurence. Moc jsme se ale na tabulku nedívali. Trenéři nás připravili na konkrétní zápas a ten jsme šli vyhrát. Kdybychom prohráli s některým z outsiderů, tak je to na nás.

Jak moc byly přínosné profi podmínky, že jste měli dopolední tréninky v porovnání s předešlými ročníky?

Osobně jsem se cítil fyzicky i po taktické stránce určitě lépe. Hodně se to promítlo v semifinále s Hodonínem, kdy jsme dokázali odvrátit nepříznivě vyvíjející se sérii a nakonec zvítězit 3:1 na zápasy. Věděli jsme, že máme dobře natrénováno a jsme po taktické stránce lépe připraveni.

Trénovat pod taktovkou Jiřího Dopity byla určitě dobrá zkušenost, ale jistě i velmi náročná.

To si musí každý hráč vyhodnotit sám. Myslím si, že hráč by se měl vždy přizpůsobit trenérovi, ne opačně. Někdo s tím mohl mít problém, protože je fakt že vyžadoval vše na sto procent a tak to má být. Já jsem s tím problém neměl, sem tam jsem si pro sebe něco užbleptl, ale bylo to v rámci vtipu a kluci i trenéři to věděli. Pro mě to bylo dobré, trenéři dokázali vyrobit i nějaký základ do dalších sezón pro nás.

V zimě tým doplnili Jakub Teper a Vladimír Luka, aby pomohli tým dostat do kvalifikace. Jak do týmu zapadli? Splnili očekávání?

Byli i nás krátce, ale určitě ano. I pro ně to rozhodně nebylo lehké nasednout do rozjetého vlaku. U Ládi Luky to bylo jasné, že je to střelec a své místo dostane a on svou úlohu splnil. Kuba Teper si myslím, že přicházel jako doplnění do zadních řad, protože jsme měli tehdy početnou marodku. Nevědělo se ještě jestli Filip Čech bude hrát v obraně nebo útoku a tak Kuba v mým očích přicházel do týmu jako šestý-sedmý bek. Troufnu si ale říct, že patřil k našim nejlepším obráncům. Nevím jestli to bylo tím, že v Kopřivnici netrénovali a měl dost sil, ale za mě určitě perfektní dvě posily, které splnily očekávání.

Hodně diskutovanou situací se v play-off stala branka Vojty Šilhavého, kdy chvíli předtím byl zasažen do masky brankář Hodonína, ale sudí nepřerušili hru. Jak vy jste viděl tuto situaci?

To bylo snad jediné utkání, které jsem bohužel vynechal. Máme dvě malé děti a přenesly na mě nějakou virózu. Zápas jsem i tak sledoval a ta branka byla dle mě jasně regulérní. Pokud to pravidlo dobře chápu, tak pokud je střela moc prudká rozhodčí hru může přerušit, ale oni tak neudělali. Dokud se nezapíská měli by hráči hrát a věnovat se soupeři.

Finále slibovalo urputnou sérii, ale nakonec výsledkově šlo o jasnou záležitost. Čím to, že jste Porubu takto dokázali "přejet"?

Už v základní části jsme myslím působili více jako tým, byli konzistnější, kompaktnější, což se potvrzovalo na postavení v tabulce. Když to řeknu na plnou hubu, tak na nás prostě neměli. Od brankářů, obránců až po útočníky nebo po taktické stránce. Byli jsme v pohodě. Věřili jsme si, že i kdyby náhodou nás v sérii jednou porazili, tak jim více nedovolíme. Ve finále se hodně dařilo první formaci, naše druhá se zase hodně prosazovala v semifinále, ale i ostatní formace odvedly kus výborné práce. Vojta Šilhavý odehrál celé play-off perfektně, Renda Kajaba vstřelil snad nejdůležitější branku sezóny, tím chci říct, že jsme tým měli vyvážený úplně celý oproti ostatním.

Hodně se během sezony mluvilo o tom, že nejtěžší bude udělat finále a kvalifikace už by se měla nějak zvládnout, ale nakonec to bylo pár branek, které rozhodly o vašem postupu.

Dopadlo to dobře a to je hlavní. Hodně jsme si to zkomplikovali prvním zápasem. Je to i o tom, že se kvalifikace hraje na čtyři zápasy, kdyby se hrála třeba na dvanáct, tak si myslím, že bychom ji zvládli více v klidu. Tím chci říct, že během pouhých čtyř utkání se může stát cokoliv, což se ukázalo. Po vyhře nad Jabloncem jsme doma hráli utkání o všechno a v takových zápasech rozhoduje už úplně vše. Po té co Třetina proměnil trestné střílení si moc hráčů neuvědomovalo, jak moc ten bod navíc je pro nás důležitý. Naštěstí jsme měli na ledě Rendu Kajabu, ujel a dal to tam, prakticky rozhodl celou kvalifikaci.

Jak jste si oslavy užili včetně vystoupení před fanoušky ve městě?

Oslavy byly hodně náročné, ale příjemné. Užili jsme si to jak mezi sebou v klubu, tak i s fanoušky ve městě. S některými kluky jsme slavili ještě v neděli, takže to bylo velké. Kdo zažil nějaký úspěch tak ví a každý si to oslaví po svém. Musím poděkovat manželce, že mi vyšla vstříc, když jsem oznámil svou neúčast doma na několik dní. Nemít rodinu a děti tak ti kluci, se kterými jsme to dokázali jsou pro mě nejvíc, spadlo z nás to napětí a chtěli jsme si oslavy maximálně užít. Nedokážu si představit, že bych slavil jeden den a pak jel domů, jak někteří jedinci, to mě trochu zklamalo.

Postup už jste zažil v Havířově, jde to nějak srovnat?

V Havířově byl postup taky super, ale porovnávat se to nedá. Se Vsetínem to bylo aspoň pětktrát lepší. Parta v kabině tam byla taky dobrá, ale Vsetín je v tomto prostě víc.

Máte už od vedení nějaké „noty“ k tomu, co se nyní bude dít?

Vedení se v tuto chvíli nejspíš snaží obstarávat věci kolem rozpočtu, zázemí, mají se rekonstruovat šatny, potřebují vyřešit trenéry a takové věci. Já osobně jsem ještě s nikým nemluvil, ale mám informace, že během čtrnácti dnů by se mělo jednat s hráči kdo zůstane a kdo ne.

Před pár lety jste prohlásil, že byste si rád zahrál se Vsetínem první ligu, ale trochu se bojíte podobného scénáře jako v Havířově. Platí to stále?

Nevím, těžko říct. Mám rodinu, dvě malé děti. Samozřejmě v prvé řadě jsem hokejista a první ligu bych chtěl hrát. Je to všechno o jednání, ale zahrát si ji za Vsetín bych chtěl, víc k tomu nemůžu zatím říct, nechci nějak ovlivňovat vedení.