Navrátilec Tesařík: Chtěl bych být posilou, ale stát to už musí na mladších

V zápase proti Hodonínu znovu oblékl zelenožlutý dres. Vsetínský odchovanec Radim Tesařík se rozhodl prodloužit bohatou kariéru v mateřském klubu a v sobotu se podepsal pod vítězství 6:2. „Fanoušci si možná myslí, že jsem nějaká spása. Ale já budu mít už 41 roků. Samozřejmě, chtěl bych být posilou a dělám pro to všechno. Pokud ale budu cítit, že mužstvu nepomůžu, tak s hokejem skončím,“ tvrdí obránce, který naposledy sehrál za VHK deset utkání v průběhu sezony 2010/11.

Radime, byl jste při obnovené premiéře na domácím ledě nervózní?
Ani ne. Trošku nervóznější jsem vždycky v prvních dvou, třech střídáních. Když se podaří nějaká nahrávka, spadne to z vás a je to dobré. První třetina byla hodně přerušovaná, ani jsem se pořádně nedostal do tempa. Ale od druhé už to bylo lepší.

Cítíte, že na vás ve Vsetíně hodně spoléhají?
No, fanoušci si možná myslí, že jsem nějaká spása. Ale měli by si uvědomit, že budu mít 41 roků a dost bojuju se svým zdravím. A trénovat musím skoro stejně, jako v extralize. Samozřejmě, chtěl bych být posilou a dělám pro to všechno. Pokud ale budu cítit, že mužstvu nepomůžu, tak s hokejem skončím. Už to musí stát na mladších.

Ale ti mladší potřebují na ledě usměrnit, zejména v oslabeních a přesilovkách, souhlasíte?
To samozřejmě. Ale fanoušci si nesmí myslet, že naskočím a dám tři góly za zápas. Tak to není. Ano, zkušenostmi pomoci mohu.

Měli před vámi hráči Hodonína respekt, nebo se naopak na vás snažili vytáhnout?
Moc jsem to nevnímal, ale šel jsem do zápasu s tím, že si někdo řekne - Tesařík, toho dohrajeme. Asi dvakrát k tomu došlo. Ale průběh zápasu byl takový, že od začátku třetí třetiny jsme to měli ve své režii a utkání už se pak jenom dohrávalo.

Po šesté brance jste sundali nohu z plynu, že?
Ano, tam už jsme povolili.

Čím to, že jste dokázali během necelých dvou minut nastřílet tři branky?
Šli jsme hodně do branky. A hráli jsme to, co jsme si řekli - jednoduše. Ale někdy to tam spadne a jindy ne. Tentokrát to vyšlo.

Vypadalo to, že váš tým hrál lehce, že se na výhru ani nenadřel?
To zase ne. První třetina byla těžká neustálým přerušováním. Hodně nás nakoplo to, že jsme přežili pětiminutové oslabení. Tam jsme se dostali psychicky nahoru a když jsme pak dali gól, to nás zvedlo.

S Lukášem Vrbou jste se potkali poprvé. Jak se vám s ním hrálo?
Bylo to v pohodě, všechno klapalo bez problémů. Na to, že jsme spolu absolvovali dva tréninky, to myslím nebylo špatné.