Vstupenky online

Josef Turek: Z mladých hráčů je hlavní vychovat dobré lidi

Jan Tajzler • 11.06.2017

Oči vsetínských fanoušků jsou zcela jistě upřeny na formování prvoligového A-týmu, kde se rodí řada návratů. Jeden velký návrat se odehrál také na mládežnickém poli. Po devíti letech se do Vsetína vrací úspěšný trenér Josef Turek, jenž stál na střídačkách extraligových týmů v Česku i na Slovensku. S jakými plány se chce do práce u vsetínské mládeže pustit a jaký je vůbec jeho názor na výchovu hráčů? To i mnohé další se dočtete v následujícím rozhovoru.

Na Lapač se vracíte po devíti letech, jak se vůbec zrodil váš návrat do Vsetína? 
Oslovili mě pan jednatel Daniel Tobola společně s Radimem Tesaříkem. Dali jsme si schůzku, na které jsme si vyjasnili určitou vizi. Samozřejmě jsem situaci mládežnického Vsetína znal, protože za mladší dorost hraje můj syn. Věděl jsem, že starší dorost udržel soutěž až v posledních zápasech. K návratu jsem se přiklonil i s ohledem na rodinu, protože manželka se o děti v posledních letech starala sama.

Odcházel jste v roce 2008, jak moc se změnila tvář vsetínského hokeje?
Můžu hodnotit to, co jsem zažil v posledních třech týdnech. Byl jsem trochu vedle, když mi na první sraz přišlo dvanáct hráčů a to navíc zástupci dvou ročníků 2000 a 2001. Momentálně se jedná o dvě pětky plus dva brankáře, takže to je náš kádr do sezony. Situace je špatná, musím s tím samozřejmě něco udělat, abychom zachránili extraligu staršího i mladšího dorostu. Důležité je také, aby hráči neodcházeli jinam. Nyní nám odešla celá pětka hráčů do Hradce Králové nebo Olomouce, hlavním důvodem jejich odchodu byla vidina extraligy juniorů, která tady ve Vsetíně citelně chybí. Vidím hráče, kteří by ve Vsetíně mohli vyrůst ve skvělé hráče, ale máme obrovskou mezeru bez extraligy juniorů.

Od vašeho posledního vsetínského angažmá uplynulo osm let. Jak se nadále vyvíjela vaše trenérská kariéra? 
Po odchodu ze Vsetína jsem zamířil do Slavie Praha, kde jsem trénoval juniory a zároveň působil u české reprezentace do 17 let. Ze Slavie vedly moje kroky do Slovanu Bratislava, kde jsem dostal smlouvu na tři roky na trénování juniorky, ale kontrakt jsem po dvou letech přerušil, protože se ozval Zlín a mužská extraliga. Ve Zlíně jsem pracoval s Rosťou Vlachem a hned po první sezoně v extralize dospělých se ozval Třinec, který mi dal velkou šanci. Potom jsem se vrátil na Slovensko do Skalice a pak zpět do české extraligy do Chomutova. Z Chomutova vedly moje kroky do Zvolena, kde jsem působil tři roky a musím říct, že to tam bylo fajn. Kromě Zlína, kde jsem působil v roli asistenta Rostislava Vlacha, jsem byl všude jako hlavní trenér. Nyní se vracím zpět na Lapač.

Jaké to je trénovat mládež a pak stát na lavičce Třince? 
Byl jsem překvapený, že na mě v Třinci vsadili, protože jsem měl za sebou jen jednu sezonu v roli asistenta trenéra ve Zlíně. Samozřejmě mě asi někdo dlouhodobě sledoval, nejspíš už od trénování mládežnických kategorií nebo ve Zlíně. Každý si myslí, že je to jen o tom udělat ze zlata trénink, ale tak to není. Pracuje se s psychologií, je tam spousta faktorů, které ovlivňují vaše setrvání u extraligového týmu. Například v Třinci jsme se dostali mezi nejlepší čtyři, hráčům se dařilo i z pohledu kanadského bodování, ale stejně jsem tam nezůstal. Navzdory tomu, že někteří trenéři končí na 10. nebo 12. místě a pokračují dál, proto říkám, funguje tam souhra mnoha faktorů, od které se odvíjí forma mužstva a spokojenost s vaší prací. Ale jsem nesmírně rád za šanci, kterou jsem dostal.

Ve Vsetíně se vám podařilo vybojovat dva tituly juniorských mistrů, jste stále v kontaktu s některými hráči, popřípadě sledujete, jak se jim daří v dospělém hokeji? 
Byly to jediné dva tituly, které se nám podařilo vybojovat. V roce 2005 jsem byl ještě jako asistent u pana Kopřivy a v roce 2007 už jsem vedl tým z pozice hlavního trenéra. Samozřejmě s hráči kontakt udržuji. Spoustu z nich jsem měl možnost i trénovat, například Josefa Hrabala, Davida Květoně nebo Erika Hrňu s Martinem Podešvou jsem vedl v Třinci. Pod rukama už mi prošla spousta hráčů, a pokud jsem v nich viděl potenciál a věřil jim, tak jsem se klukům snažil pomoct, aby se prosadili i v dospělém hokeji.

Objevil se hráč, který vás překvapil, nebo naopak nedokázal svůj talent úplně zúročit? 
Myslím si, že silné typy hráčů se ukazují už v mládežnických kategoriích. Osobně jsem nikdy neříkal, že jsem někoho vychoval nebo tak. Je třeba si uvědomit, že každý hráč projde pod rukama několika trenérů, od přípravky až po přechod mezi dospělé a každý z těch trenérů má zásluhu na tom, když se hráč povede. Na druhou stranu se může stát, že talentovaný hráč se i v juniorce může zazdít. Já jsem se snažil tady ve Vsetíně, ale i v dalších juniorských angažmá, dávat talentovaným hráčům velký prostor k tomu, aby udělali poslední krok potřebný k postupu mezi dospělé, měli obrovské vytížení na ledě, snažil jsem se z nich vymáčknout maximum, aby svůj talent mohli rozvíjet. Je ale pravda, že se objevují i hráči, kteří na to mají a v kritických momentech své kariéry přibrzdí.

Na Lapači bude vaši úlohou trénování staršího dorostu, stejně tak i vedení sportovního centra mládeže, s jakou vizí chcete vsetínskou mládež vést? 
No vize, musíme si uvědomit, že ve starším dorostu tady máme pořád jen dvanáct hráčů. My musíme nejprve sehnat hráče, aby se vytvořila zdravá konkurence. Momentální vizí tedy bude určitě záchrana extraligy, nikdo si nesmí myslet, že přijde Turek z extraligy dospělých a budou se dít zázraky, všechno chce svůj čas. Teď nám odešli hráči odchovanci, kteří tady mohli hrát, ale jak už jsem zmiňoval, hraje tam roli extraliga juniorů. Těžko seženeme hráče teď na letní přípravu, musíme všichni pracovat na tom, aby se mládež začala postupně zvedat. My máme velmi dobré počty v žákovských mužstvech, ale starosti budeme mít v dorosteneckých kategoriích. Nyní se snažíme i s tím málem co máme, z hráčů je třeba hlavně vychovat dobré lidi, dát jim sportovní návyky a potom můžeme vychovávat dobré hráče.

Jaký je váš názor na kroky ČSLH směrem k mládeži? Uveďme uzavření juniorské extraligy, čerstvě také zrušení ligy juniorů nebo nemožnost sestupu z WSM Ligy. Myslíte si, že je to ku prospěchu rozvoje hokejové mládeže v Česku respektive k uplatnění mladých hráčů v dospělém hokeji? 
Myslím si, že to ani tak není o svazu. Je to hlavně o práci trenérů v jednotlivých klubech. Musí vědět, co s hráči dělat, aby výkonnostně rostli, a nikdo vám nemůže nařídit jakým způsobem. Buď ten trenér v sobě má ty vlastnosti a nebo je nemá. Zkrátka jsou rozdíly ve výkonnosti hráčů, ale stejné rozdíly jsou také v trenérech. Samozřejmě jsou možnosti absolvovat spoustu seminářů a tak, k tomu dnes dává hokejové vedení spoustu příležitosti. Rozhodující je, aby trenér rozvíjel hráče i po jiných než ryze hokejových stránkách. Je důležité, aby si děti navykly na určitý režim dne, uvědomily si tíhu povinností. Důležité je z dětí dělat dobré lidi, protože ne všichni se můžou živit hokejem, proto je důležité, aby se uměly srovnat s nezdary a neúspěchy, aby je to v životě neskolilo. Ke krokům svazu se zatím vyjadřovat nebudu, protože jsem zde teprve tři týdny. Nedokážu odhadnout, zda je to správně nebo ne, na to bychom se mohli bavit několik hodin. Dnes je trend vracet se k jednofázovým tréninkům, ale my jsme tyto metody praktikovali už dříve, třeba s Rosťou Vlachem jsme to zavedli i ve Zlíně. Nyní udělal s tím obrovský boom Liberec, vyhrál titul a najednou se všichni snaží přizpůsobit přípravu k obrazu Liberce. Možná by bylo na místě se zamyslet nad tím, že tu stále máme hráče jako jsou Hlinka, Bednář, tady ta stará škola pořád patří k nejlepším v extralize a jsou vytrénování podle starých metod. Neměli bychom staré metody úplně zavrhovat a být posedlí moderními prvky.

Vsetínský A-tým letos dosáhl postupu do WSM Ligy, může i vidina druhé nejvyšší soutěže znamenat větší perspektivu pro hráče zůstat ve Vsetíně? 
Určitě se budeme snažit nejlepší hráče zapracovat i do A-týmu. Ono se klidně může povést, že si Jirka Dopita někoho během sezony vytáhne. Ale je třeba si uvědomit, že ti kluci jsou ve věku 16 - 17 let, takže jsou to ještě děti a ten skok je obrovský, není to jednoduché, ale povést se to klidně může. Důležité také bude, jak se bude mužům dařit, daleko lépe se mladí hráči zapracovávají, když to v áčku funguje.

Na svůj věk toho máte v trenérské kariéře už hodně za sebou, jaké si dáváte osobní cíle do dalšího průběhu vaši kariéry? 
Trénoval jsem už extraligu juniorů v Česku i na Slovensku, stejně tak jsem stál na střídačce dospělých, navíc jsem vedl mládežnické reprezentace. Cíle samozřejmě mám, určitě každý trenér, který se jednou dostal do extraligy, tak má ambice na návrat, i když o nich třeba nemluví. Ale není na škodu se vrátit do míst, kde člověk trenérsky nebo hokejově vyrostl. Momentálně nechci hodnotit, co bude za rok za dva, nyní chci předvést co nejlepší trenérský výkon. Důležitý je přítomný okamžik. Nejsem zastáncem toho, když vám někdo říká, že jste srdcař, že musíte podat maximální výkon. Myslím, že každý by měl podat co nejlepší výkon právě tam, kde se momentálně nachází, kde pracuje. Budu se snažit klukům předat maximum ze svých zkušeností a pomoct jim v jejich hokejové kariéře.

banner pod článkem