Vstupenky online

Jiří Hudler: Na Vsetíně jsem hrál nejlepší hokej. V Calgary se cítím podobně

Václav Trávníček, Filip Bazala • 28.07.2015

Loňská sezona mu vyšla náramně. V dresu Calgary Flames zářil a držel si průměr téměř jednoho bodu na zápas. Svými výkony výrazně pomohl klubu k jeho první účasti v play-off od roku 2009 a nadto jako první Čech v historii získal Lady Byng Memorial Trophy. Zdá se, že vsetínský odchovanec Jiří Hudler v kanadské metropoli zřejmě našel ideální destinaci. „Mám tam volnost jako kdysi na Vsetíně. Když mi trenér věří, můžu hrát dobře,“ říká jednatřicetiletý útočník.

Pryč jsou doby, kdy se musel podřídit vedení autoritativního kouče Mikea Babcocka v Detroitu. Dnes se Hudler těší velké důvěře calgarského trenéra Boba Hartleyho. A jeho spolupráce s mladými parťáky Gauderauem a Monahanem v útoku nese ovoce. Rodák z Olomouce loni v základní části nasbíral za 78 zápasů 76 bodů (31 + 45).

Jako bonus pak na slavnostním galavečeru v Las Vegas převzal Lady Byng Memorial Trophy, cenu pro hráče, jenž kombinuje gentlemanské chování s hokejovým uměním. Internet pak obletělo video, jak si pro ocenění došel na pódium bez bot.

Na Valašsku, kde jeho hvězdná dráha začala, se Hudler jako vždy objevil během letní pauzy. Těsně před odletem do Kanady se zúčastnil závodu horských kol Bike Valachy, jehož je patronem.

Pořád se cítíte na Valašsku doma?
Hokejově jsem tady vyrostl a pořád na to vzpomínám. Vždyť ve Vsetíně jsem odehrál jedny ze svých nejlepších hokejových let.

Vybavíte si, kdy jste za Vsetín sehrál poslední zápas?
Jasně, bylo to ve výlukové sezoně 2004/05 doma proti Slavii. Vyhráli jsme 4:3, já dal v první třetině dvě branky. Utkání pro mě ale nedopadlo moc dobře. Zlomil jsem si kotník a musel jsem odstoupit.

Je reálné, že byste se někdy na Lapač vrátil? Třeba na závěr kariéry?
Nevím, co bude za dva roky, natož na konci kariéry. Netuším, kde budu žít a bydlet s rodinou. Stoprocentně se tu budeme vracet. Rád bych to tu zase viděl v zimě. Ale doufám, že aspoň deset let ještě nebudu mít šanci.

Sledujete, jak si dnes vsetínský klub vede ve druhé lize?
Jasně, pořád mám ke klubu vztah. Sleduji, jak se klukům daří. Když si na internetu otevřu stránky Hokej.cz, kliknu na Vsetín.

A co na to říkáte?
Je škoda, že to loni neskončilo postupem. Přerov měl strašně silný tým. Klobouk dolů, že to kluci dotáhli až do pátého finálového zápasu. A dokonce v něm vedli! Myslím, že to teď ve Vsetíně dělají dobře, starají se to. A když se do toho teď začne motat Tesil, který je perfekcionista, může to ještě pozvednout nahoru.

Radost vám musí dělat rodná Olomouc, která se zachránila v extralize, viďte?
V Olomouci jsem dělal ty úplně první hokejové krůčky. Taky pro mě hodně znamená. Ale v patnácti jsem se odstěhoval na Vsetín a tam jsem začal doopravdy hrát. Samozřejmě jsem rád, že je Olomouc v extralize a sleduji, jak se pohybuje v tabulce.

Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Dají se shrnout jako příprava na novou sezonu. Devět týdnů budu trénovat v Montrealu a pak zamířím do Calgary.

Proč se připravujete právě v Montrealu?
Mám tam výborné trenéry. Jeden se jmenuje Jonathan Chamber a trénuje jedny z nejlepších zápasníků v kleci. Vydržet v kleci třikrát pět minut, to už musíš mít fyzičku jako blázen. To je strašné. Ať si někdo zkusí rvát se minutu. Musí být připravený na všechno. Musí mít dynamiku, sílu, být rychlý a ostražitý. Před čtyřmi lety jsem s ním začal a jsem spokojený. Předtím jsem trénoval v Los Angeles, ale tam bylo zase těžké sehnat led. Moc ledu tam není, zatímco v Montrealu je hala na každém rohu. Karel Svoboda, brácha od mého agenta Petra Svobody, je podle mě zase jeden z nejlepších trenéru na ledě co se týče bruslení nebo střelby. Jsme tam já, Kuba Voráček nebo Chris Letang a Derrick Pouliot z Pittsburghu.

Funguje i v NHL mezi hráči vzájemná družba?
Je to stejné jako tady. V NHL k sobě mají hráči možná ještě větší respekt. Jednou jsem v Detroitu řekl Chrisu Draperovi, že jsem v restauraci potkal jednoho basketbalistu. Chris se mě zeptal, jestli jsem se s ním pozdravil. Odpověděl jsem, že ne, že mě přece nezná. On mě ale upozornil, že jsem profesionální sportovec, takže jsem za ním měl přijít, představit se a projevit k němu úctu. Takhle to funguje. Od té doby si na to vždycky vzpomenu. Dnes nemám problém někam přijít a s někým se pozdravit. Myslím, že to funguje oboustranně.

Zdá se, že v Calgary jste našel hokejový ráj. Loňská sezona to jenom potvrdila…
Ano. V lajně mám mladé kluky Johnnyho Gauderaua a Seana Monahana a nemá to chybu. Loňská sezona byla výborná, dařilo se nám. Užíval jsem si to.

Změnil jste něco v přípravě?
Připravoval jsem se pořád stejně. Ale cítil jsem se, jako kdybych hrál zpátky na Vsetíně. To jsem hrál svůj nejlepší hokej. Když jsem pak šel do Detroitu, logicky jsem k tomu nedostal prostor. Byli tam hráči jako Dacjuk nebo Zetterberg. Ale v Calgary mám jinou pozici. Mám stejnou volnost, jakou jsem měl v sedmnácti letech ve Vsetíně. Když mi trenér věří, můžu hrát dobře.

Je v kabině Flames také podobná parta jako ve Vsetíně?
Je to něco jiného. Každou partu máš jinou. Gaudreau a Monahan jsou mladí kluci, je jim devatenáct a jednadvacet let, a už to jsou superhvězdy. Nemůžou pomalu vyjít ven. Celé Calgary žije hokejem a tihle kluci toho v dobrém slova smyslu umí využít. Když je vidím, jsem na ně pyšný. Strašně se mi líbí.

Cítíte vůbec věkový rozdíl?
Naopak. S těmito dvěma mám velmi úzký vztah. Sean u mě dokonce loňskou sezonu tři měsíce bydlel. Můžeme si říct všechno. Na střídačce mi neodmlouvají. Vím, kdy je mám pohladit a kdy jim mám říct, ať se proberou, nebo bude zle. Až je mi to někdy líto, když pak vidím, jak koukají. Když dáme tři střídání nato gól, už po sobě skáčeme. Jsem jako oni.

Takže jste takový jejich taťka, jak píší calgarské noviny?
Tohle v Kanadě hodně říkají, ale já se o to nesnažím. Oni mají svoje rodiny. Jsem jejich dobrý, ale o pár let starší kamarád.

Jaké vlastně máte s Calgary plány?
Loni jsme byli v play-off, což od nás nikdo nečekal. Teď nás čeká strašně těžká sezona. Důležité bude nemít velké oči. Loni nás mančafty podle mě trochu podceňovaly, všichni nás strkali na osmadvacáté nebo třicáté místo. Teď už všichni ví, kdo je Gauderau, Monahan, Bouma a další. Takže bych do toho šel zase s pokorou a střízlivýma očima. Jen si vezměte, že takové Los Angeles nebo San José loni neudělaly play-off. A Vancouver vypadl v prvním kole. Přitom to jsou veliká mužstva, která je strašně těžké porazit.

Jiří Hudler
» Útočník Calgary Flames
» Narodil se 4. ledna 1984 v Olomouci
» Ve vsetínském dresu nastartoval kariéru, extraligu hrál už v sezoně 1999/00
» Kromě Vsetína hrál krátce extraligu za Havířov (2000/01), Třinec (2012/13) a pomáhal v baráži Liberci (2002)
» S Detroitem v roce 2008 vyhrál Stanley cup
» Působil též v ruské Kazani a Dynamu Moskva
» Část výlukové sezony 2012/13 strávil ve Lvu Praha
» Od roku 2012 působí v Calgary, loni získal jako první Čech v historii Lady Byng Trophy
» Profil Jiřího Hudlera na Eurohockey.com
Visí Stanley cup pro Calgary stále vysoko?
Celou dobu můžete hrát jakž takž. A třeba týden před koncem přestupového termínu uděláte dvě věci, které celý mančaft změní. V obraně jsme podepsali Hamiltona z Bostonu, v útoku zase Michaela Frolíka. Hráčů máme dost, ale potřebujeme někoho, kdo bude rozhodovat zápasy. Loni jsme to hodně tahali my. Pokud chcete ale vyhrát Stanley cup, potřebujete aspoň dvě tři takové lajny.

Doceňujete zpětně triumf ve Stanley cupu s Detroitem z roku 2008?
Já si ho vážil už tenkrát. Akorát jsem myslel, že play-off je samozřejmost. A ona to vlastně v Detroitu samozřejmost byla. Když jsme neudělali finále konference, byl to hrozný rok. V době, kdy jsme tam měli ten slavný mančaft, byl jednoznačný cíl pohár. Myslím, že jsem s Detroitem mohl mít dva nebo tři. V roce 2009 jsme prohráli finále v sedmém zápase. Pak jsme zase ztratili finále konference. Chtěl bych ho ještě jednou vyhrát. To je mé velké přání.

Máte i nějaká další? Třeba na reprezentační úrovni?
S reprezentací bych rád vyhrál mistrovství světa. Nejlíp v Praze.

Sledujete aktuální dění kolem národního týmu?
Sleduji, ale komentovat ho nebudu. Nejsem ničí kritik. Podívejte se, co se děje na Slovensku. Kluci, co něco v hokeji dokázali, by to měli vzít do svých rukou. Je ale otázka, jestli se někdy dostanou ke kormidlu.

Jak dlouho ještě plánujete stát na bruslích?
Co nejdéle to půjde. Podívejte se na Jardu Jágra. Ten bude hrát do padesáti. Na rozdíl ode mě. Já jsem o dvě hlavy menší a o padesát kilo lehčí. Když od stokilového beka dostanu ránu já, nebo on, je to velký rozdíl. Má skvělé proporce.

Co vaše třísla, se kterými jste měl v minulosti problémy?
Dávám si na ně pozor. Když hrajete dvacet minut za zápas, občas se problém objeví. Zatím je to dobré. Každopádně kouč Bob Hartley ví, kdo je na co náchylný. Když se něco objeví, nedusí hráče na tréninku a dá mu volno.

Jak se vám po třicítce hledá motivace do letní dřiny?
Bez toho to nejde. Přesně vím, jak na tom budou mladí kluci, kteří přijdou do tréninkového kempu. Vypadají na třicet, mají vousy a obří ruce a předloktí. Vždycky si říkám, že musí hrát jak Gretzky. Člověk musí být připravený. Jinak jsou oni připravení mu vzít místo.

Co byste vzkázal fanouškům Vsetína?
Jenom aby byli takoví, jací jsou. Sami sebou. A aby fandili. Lidi ze Vsetína mi říkali, že letos zase chodil plný zimák a byla atmosféra. Když skončila extraliga, moc lidí nechodilo. Pak ale znovu začali. Atmosféra jako na Vsetíně v moc městech není. Říkají mi to i lidi, kteří proti nám jezdili hrávat. Jako kdyby přijeli do pekla!

banner pod článkem