Vstupenky online

Jenáček: O extraligu jsme bojovali až do konce

Václav Trávníček • 16.04.2014

Pouze jedinou sezonu vydržel vsetínský hokej mezi juniorskou elitou. V konkurenci výhradně extraligových a prvoligových klubů Valaši nejvyšší soutěž neudrželi a po roce spadli zpět do Ligy juniorů. „Je to samozřejmě neúspěch, který beru na sebe. Podílely se na něm ale i objektivní faktory,“ uvedl trenér Luboš Jenáček, jenž v obsáhlém rozhovoru detailně popsal příčiny, které k pádu juniorky vedly. A vyjádřil se rovněž k odchodu předsedy Vlacha z vedení VHK.

Vraťme se na chvíli o rok nazpět. Co všechno následovalo po jarním postupu do juniorské extraligy? Jak jste se připravovali na novou sezonu?
Především jsme až do července čekali, jaký model soutěže hokejový svaz zvolí. Ve hře bylo více variant. Postupovou sezonu v podstatě odtáhl ročník 1993 a my nevěděli, zda bude moct hrát kompletní, nebo ne. Tím pádem byl kádr dlouhou dobu otevřený. Definitivní verze padla až na začátku července - svaz rozhodl, že v nové sezoně budou moct hrát pouze dva hráči ročníku 1993. To pro nás bylo nevýhodné. Zásadní však bylo sdělení, že tohoto ročníku nesmí být brankář. Tuhle informaci s odstupem času hodnotím jako rozhodující pro celý průběh sezony.

Do branky jste počítali s Tomášem Kohnem, který měl na postupu do nejvyšší soutěže výrazný podíl, viďte?
Co si budeme povídat, Tomáš postupovou sezonu odchytal výborně a skvěle se předvedl ve všech těžkých zápasech. Nečekali jsme, že se v nové sezoně budeme muset obejít bez něj.

Nakolik se vám podařilo kádr posílit? A získali jste za Kohna adekvátní náhradu?
Naše představa byla taková, že když kub disponuje třemi mládežnickými extraligami, bude o něj mezi hráči větší zájem a o jeho dres se bude ucházet více hokejistů. K našemu zklamání se to nepotvrdilo. Od května probíhala osobní setkání a telefonáty s agentem p. Zídkem, který spolupracoval s Jaromírem Jágrem při jeho angažmá v Rusku. Jeho agentura nám od začátku slibovala, že na soustředění do Rosic přijde do juniorky i staršího dorostu hodně hráčů z Pardubic, Hradce Králové a okolí. To se však nestalo, kluci dali přednost angažmá v jiných klubech. Výjimku představoval pouze brankář Michal Veselý, který předchozí sezonu chytal krajskou ligu mužů za Vrchlabí ve dvojici s Radovanem Bieglem a zároveň hrál v Lize juniorů za HC Krkonoše. Protože jsme dlouho počítali s tím, že jednička bude Tomáš Kohn, žádného dalšího gólmana se nám už získat nepodařilo. Do soutěže tak šla dvojice Veselý, Vlach. Jenže Michal Veselý neměl s juniorskou extraligou žádné zkušenosti. A Jan Vlach se ve starším dorostu střídal s Adamem Gottwaldem a s nejvyšší juniorskou soutěží také nepřišel do kontaktu.

Pro mužstvo je post brankáře klíčový a to napříč soutěžemi. Nevnímal jste ho ve vašem případě jako rizikový?
Vnímal a to od začátku, jenže zkrátka nebylo kde brát. Zub, který není, nevytrhnete. Adekvátní hráči nebyli volní respektive jsme je neměli na co nalákat. A jak se ukazuje v extralize, NHL nebo na olympiádě, bez nadprůměrného gólmana neuhraje mužstvo nikdy nic. Za tím si stojím.

Hráčů ubývá. Nevyčarujeme je

A co hráči do pole?
Přišlo k nám několik kluků na zkoušku, ale v drtivé většině se ukázalo, že na nejvyšší juniorskou soutěž nemají kvalitu. Do čtyř pětek se vešel Jakub Klíma, jenž předchozí rok strávil v Liberci a přišel k nám skrze agenta Nechvátala. Jenže tento hráč u nás v půlce sezony skončil. Dal přednost škole a také asi počítal s výraznější úlohou v prvních dvou pětkách, což se nestalo. Byl na hraně třetí čtvrté lajny a proto zvolil odchod. Z Karlových Varů nás posílil Miroslav Jirušek, jenž měl za sebou rok v nižší soutěži v Americe, a Denis Klečka, který strávil sezonu předtím v kanadské juniorce a u nás hrál v průměru třetí a čtvrtou lajnu.

Také se vám někteří hráči vrátili…
Z Liberce se vrátil obránce Pepa Zuzaník, který u nás působil ve starším dorostu, a ze Sparty útočník Dominik Pokorný. Ten chtěl zůstat ve Spartě, se kterou jsme se ale nedohodli a tak se musel Dominik podle řádů vrátit k nám. A myslím, že odehrál velmi dobrý ročník, byl náš nejproduktivnější hráč. Výrazněji se nám kádr zvenčí posílit nepodařilo. Navíc - mužstvo, které postoupí, má jednu velkou nevýhodu: Málo jeho hráčů má zkušenosti s juniorskou extraligou. Kdybychom se tam zabydleli a nyní ji hráli druhým rokem, mohli bychom říct, že i přes odchod ročníku 1994 by polovina kádru měla zkušenost. Kdežto my jsme přišli a se soutěží měli z našeho kádru zkušenost pouze obránce Zuzaník a útočník Pokorný. To byly veškeré naše zkušenost s juniorskou extraligou. Zbytek kluků přišel z dorostu, Ligy juniorů nebo zahraničí.

Tvrdíte, že jste neměli hráče na co nalákat. Měly v tomto směru konkurenční kluby velkou výhodu?
Jeden z týmů, o kterém jsem si myslel, že ho můžeme dostat v tabulce pod sebe, byla Mladá Boleslav. Ovšem pak mi jejich trenér Potěšil řekl, že na novou sezonu kopili čtrnáct hráčů z celé republiky. Nebyli to kluci do čtvrté lajny, naopak měli zkušenosti s juniorskou reprezentací. Lákal je tam především Marian Jelínek, který je známá kapacita. My oslovili například kvalitní hokejisty z Ligy juniorů, kteří hrají za Havlíčkův Brod nebo Třebíč. Ti kluci k nám ale nepřišli, protože i když nastupují v nižší mládežnické soutěži, jejich A-tým je v 1. lize a oni mají šanci se zapracovat do kádru. A aby hráč odešel ze svého mateřského klubu ve zlém kvůli sezoně nebo dvěma u nás? To je pro něj lepší zůstat. Ve výsledku jsme sezonu z osmdesáti procent odehráli s našimi odchovanci.

Jak probíhala letní příprava?
Byla to klasická letní příprava s tím, že dávky byly o něco vyšší než předchozí rok. Jednou až dvakrát týdně jsme zařadili ranní tréninky plus pět standardních odpoledních tréninků. Celkem jsme měli šest až sedm tréninkových jednotek v týdnu. Také jsme absolvovali klasické soustředění v Horní Lidči a udělali devět mikrocyklů zaměřených všechny atributy, které hokejista potřebuje - rychlost, sílu, vytrvalost… Problém byl jejich počet, tréninků se průměrně zúčastňovalo patnáct hráčů.

To není mnoho…
Kluci v květnu většinou řeší školu, buď se uzavírají známky nebo jsou maturity. Když jsem hrál hokej já a měl jsem svaťák, chodil jsem na tréninky normálně. Ležel jsem sice v knížkách, ale na trénink jsem si přišel nějakým způsobem vyčistit hlavu. Dneska se kluci omluví, že se musí učit a trénink nestíhají. Co na to má trenér říct? Aby mu pak rodič vytýkal, že jeho syn kvůli němu neudělal maturitu nebo nedokončil ročník… Je to podobné jak na ledě, někdo tomu dává víc, někdo míň a pak to dohání na poslední chvíli v květnu nebo červnu. Navíc obecně počet hráčů klesá, nevyčarujeme je.

Přípravné zápasy jste sehráli především se slovenskými celky. Nakolik vás před sezonou prověřily?
Skalica, Slovan Bratislava i Trenčín patří ke slovenské špičce, poslední dva jmenované celky mezi sebou navíc později hrály finále. Určitě nás prověřily. V Trenčíně jsme prohráli 0:8, doma se Slovanem pak 3:5. Abychom měli srovnání s českou extraligou, změřili jsme síly s Třincem, který patří k té lepší půlce soutěže. Vyhráli jsme tam sice 6:5, ale Oceláři nastupovali v kombinované sestavě. K odvetě na Lapač přijeli kompletní a porazili nás 5:0. Byli jasně lepší a v podstatě si s námi lehce zatrénovali. Podle mne ale přípravné zápasy splnily účel, začalo se totiž ukazovat, kdo by měl patřit k lídrům a kdo naopak bojovat o dres.

Odchod brankáře Veselého byla velká chyba

Základní část se pro vás vyvíjela zajímavě. Tým měl po celou dobu na dosah dvanácté místo, nakonec však spadl jen do skupiny o udržení. Proč se první dvanáctka nepovedla?
Faktorů, které k tomu přispěly, bylo víc. Roli hrála kvalita kádru, kdy pouze dva hráči měli se soutěží zkušenost. Dále - polovina klubů, kterým hrozilo play-out, nasadila v případě potřeby všechny své železné rezervy, což mi potvrdil i Jakub Petr, trenér reprezentační osmnáctky. Hráči ročníků 1993 i 1994, kteří už ve svých klubech nastupovali za seniorský tým, šli do juniorky, vzali to na sebe, a vytáhli svá mužstva mimo nebezpečí sestupu. Olomoučtí Jergl s Králíkem, Adam Raška s Mrázkem z Brna, Indrák se Schleissem z Plzně nebo Kämpf a Kaše z Chomutova. A tak bych mohl pokračovat. Každý ze všech šestnácti týmů měl hráče, kteří hráli i za A-tým. Mančafty, které nakonec hrály o záchranu, daly tyto hráče nastálo do juniorky. My měli výborné kluky, ale tito byli ještě lepší.

Jaký další faktor nezdaru byste uvedl?
Celou sezonu jsme honili více zajíců. Od mladšího dorostu po muže jsme procházeli určitými problémy a tak bylo strašně těžké vymyslet nějaký systém, který bude platný a přínosný pro hráče i pro klub. V A-týmu jsme nutně potřebovali přejít přes první kolo play-off, což se podařilo. Vybralo si to ale daň. Z A-týmu nám mohli chodit pomoct obránci Michal Žák a Standa Báchor a útočníci Pepík Daněk s Martinem Kývalou. Bylo to vymyšlené tak, že se s trenéry áčka budeme domlouvat vždy aktuálně podle potřeby, koho nám pustí. Když hořelo u koudele ostatním týmům, klub zavelel a tito hráči dokončili sezonu už pouze v juniorce. Je pravda, že já jsem na to netlačil. Věděl jsem, že kluci chtějí a zaslouží si hrát za muže. Navíc jsme tam neměli takové kádry, aby se bez nich A-tým obešel.

Když jsme u hráčů ročníku 1993, kuriózní situace nastala kolem útočníka Dominika Toboly…
V tomhle jsme byli skutečně raritou. Myslím, že v žádném jiném klubu by hokejista, který s týmem neabsolvuje kompletní program, nehrál. Dominik jezdil do školy do Brna, stihl jeden dva tréninky a pak zápas. Zezačátku to fungovalo nadstandardně, byl produktivní, dával góly a na ledě si rozuměl s Jindrou Abdulem. Pak mu plně logicky kondice odcházela, byť o Vánocích zase něco nabral a měl pak znovu dobré zápasy. My ale jinou možnost moc neměli. Neměli jsme žádné železné rezervy, do kterých by bylo možné kdykoliv sáhnout.

Jaký další důvod můžete jmenovat?
Velmi náročnou sezonu za sebou mají Honza Ščotka s Jindrou Abdulem. Náš starší dorost hrál celou dobu o záchranu, takže to oba měli těžké. Zápas od zápasu se domlouvali s trenéry, kde budou vlastně hrát. Ze začátku, i kvůli reprezentaci, pro ně byla priorita juniorka a některé zápasy šli hrát za starší dorost. Tam ale kolem listopadu začali nastupovat ve větší míře, protože se tým dostal do velkých problémů. K tomu jezdili na reprezentační srazy a únava si někde musela vybrat daň. Jindra, který jednoznačně patřil mezi naše nejkreativnější útočníky, si zlomil ruku a byl mimo pět týdnů. Pak měl těžké zranění ramene a vynechal další měsíc. Do toho byl několikrát nachlazený... Druhá lajna s Abdulem nebo bez Abdula, to byl zkrátka velký rozdíl. Honza Ščotka se z reprezentační akce v Kanadě vrátil také se zlomenou rukou a do Vánoc toho odehrál ještě méně, než Jindra. Pak se ale rozehrál a závěr měl vynikající.

A co nedisciplinovanost a vyšší tresty několika hráčů?
To nás samozřejmě velmi zasáhlo. Dominik Pokorný odehrál výbornou sezonu, ale dvakrát týmu uškodil, když dostal trest ve hře za kopnutí do spoluhráče. Stalo se mu to proti Vítkovicím a proti Pardubicím. V tomto zápase se sezona lámala. Po dvou třetinách jsme vedli 6:0, ale Dominik po neodpískaném faulu neudržel nervy na uzdě, oplácel a dostal další trest ve hře. V dalších důležitých zápasech nám chyběl. Měli jsme v té době ještě šanci se do dvanáctky dostat, jenže při všech dalších okolnostech nás tohle poškodilo. Také Robert Neuwirth měl čtyři vysoké tresty a v baráži dva zápasy stál. Když z pěti produktivních útočníků, kteří v sezoně nastříleli přes deset gólů, vypadnou dva a někdy tři, síla klesá. Tak to prostě je. Uzavřel bych to tím, že nakonec nejzásadnější důvod, proč jsme dvanáctku neuhráli, bylo to, čím jsem začínal. To znamená post brankáře.

Povídejte…
Tomáš Kohn kvůli nařízení svazu vypadl a nemohl chytat. Kdybychom ho měli, do morku kostí jsem přesvědčen, že bychom byli v první dvanáctce a možná i play-off. Nicméně na postu jedničky začal Michal Veselý. Odchytal nakonec sedm zápasů, přičemž v prvních dvou dostal některé lehčí góly a byl střídán Honzou Vlachem. Jestliže to obvykle druhý gólman zavře nebo minimálně nemá co ztratit, Honza gólový přísun do naší brány nezastavil. Také bych rád řekl, že Michal Veselý zvládl domácí zápasy s Jihlavou a Českými Budějovicemi, které jsme oba vyhráli 5:2. Také vychytal jeden z našich mála bodů venku, kdy jsme na samostatné nájezdy prohráli v Brně. Nebyl to nějaký tragéd. Nicméně se ta situace řešila a od pana Nechvátala jsme dostali nabídku, že čtvrtý brankář v Mladé Boleslavi je Maxmilian Bača, který u nás působil dva roky ve starším a rok v mladším dorostu.

Tak jste ho angažovali.
Max přišel a prvních sedm osm zápasů měl velmi dobrých. Chytal nadprůměrně, tak, jak to mužstvo potřebuje. Dokázali jsme vyhrát o gól, třeba proti Třinci, Vítkovicím nebo Kladnu. Pány Vlachem a Nechvátalem mi však bylo sděleno, že je takzvaně systémové, aby druhý gólman byl mladší ročník. To znamená, že na zápas musel být nominovaný mladý Vlach. Když jsme jeli na zápas do Pardubic, z určitého lidského hlediska jsem chtěl, aby Michal Veselý neseděl jen na tribuně, a nominoval ho aspoň jako dvojku. Okamžitě mi volal pan Vlach, který mi velmi důrazně a nekompromisně řekl, že takhle by to nešlo a velmi jsem ho nazlobil.

Co jste si řekli?
Pan Vlach tvrdil, že Veselý už šanci dostal, zatímco jeho syn Honza ještě ne. A že je to systémové. Zpětně toto vidím jako svoji největší chybu - měl jsem už tehdy říct, že buď bude po mém, nebo končím. Ať je to jakkoliv, hráli jsme o zachování extraligy a na takzvanou systémovost nebyl prostor. Byly i jiné kluby, které měly v nominaci na zápas dva starší gólmany. Je to hlavně o tom, že Max Bača bral Michala Veselého jako konkurenci a i proto se vždy vybičoval k nadprůměrným výkonům. Měl jsem spoustu telefonátů s Michalovým agentem, volal mi i Radek Biegl. Ten kluk tady jezdil trénovat od pondělka do čtvrtka, pak se sbalil, odjel do Pardubic, tam byl tři dny bez ledu, pak se zase vrátil a opět jen trénoval. Navíc dostal nabídku dělat v Pardubicích dvojku výbornému brankáři Vejmělkovi. Proto pro něj bylo naprosto nesmyslné, aby ve Vsetíně zůstával, což chápu. Michal v listopadu opravdu odešel, což bylo panem Vlachem kvitováno.

Takže…
Myslím si, že Max Bača si na Honzu Vlacha věřil, že ho nemůže ohrozit, ostatně oba jsou v gólmanské agentuře pana Nechvátala. Maxovy výkony šly dolů. Měl sice dílčí dobré zápasy, ale výkonům z doby, kdy mu konkuroval Michal Veselý, se už nepřiblížil. V globále nás tady začala tlačit bota. Po základní části byl Max ve statistikách brankářů v procentuální úspěšnosti devatenáctý a Jan Vlach šestatřicátý. Jestliže je v soutěži sedmnáct týmů a tedy sedmnáct brankářských jedniček, mluví tohle umístění samo za sebe. Při kádru, který jsme měli, to pak bylo velmi těžké. Nechci to házet na Maxe, ale jako velkou chybu nyní vidím to, že Michal Veselý odešel.

Pořád se mi špatně spí

Ve skupině o udržení jste si několikrát posteskl, že někteří hráči přijeli na zápas jen jako na výlet. Myslíte si to i s odstupem času?
Po utkání je leccos řečeno v emocích. Nebylo to o tom, že by někdo nechtěl. Ale dneska mají kluci tolik zájmů a řeší tolik věcí, že mi u některých chyběla taková ta pravá zarputilost. Neměli jsme tým, který umí hrát vyloženě škaredý hokej, kdy se brání zuby nehty. Bylo tam skutečně hodně hračiček, kluků, kteří měli rádi puk. A nebyli to jen útočníci. Honza Ščotka, Kuba Hruška, Michal Hryciow, Pepa Zuzaník a Zbyňa Žabčík, to jsou všechno beci, kteří rádi hráli s pukem a byli dobří do rozehrávky. Jenže nějaká defenzivní práce kolem brány, zarputilost, kdy protihráče nepustím na dorážku, to nebyl až tak jejich šálek čaje. Byli to spíš ofenzivní beci. Kolikrát jim nedocházelo, že spoustu zápasů takto ztratíme. Také je pravda, že na ně byl extrémní tlak. Od prosince hráli každý zápas, jako kdyby šlo o sedmé utkání play-off.

Samotnou baráž jste měli perfektně rozjetou, zlomila se ale kolapsem v utkání s Jihlavou. Souhlasíte?
V kontextu toho, že už dnes víme, jak to dopadlo, souhlasím. Kdybychom domácí utkání s Jihlavou zvládli, mohli bychom si dovolit v odvetě v Jihlavě prohrát. Stačilo by nám pak doma porazit PZ Kladno, což bychom se vší úctou k soupeři asi dokázali. Ještě deset minut před koncem jsme vedli 3:1 a měli si už vítězství pohlídat. Na druhou stranu - ze šestačtyřiceti utkání v sezoně se nám něco podobného stalo pětkrát. Myslím, že to není vysoké číslo, je to zhruba každý desátý zápas. Stává se to v NHL, na mistrovství světa i v extralize. Příklad je dva dny starý, kdy v semifinále extraligy vedla Sparta nad Kometou 3:1 a během pár minut i tohle super mužstvo s bývalým reprezentačním trenérem Jandačem na střídačce toto utkání během několika minut ztratilo. Jenom jejich kolaps přišel ve druhé třetině a ne ve třetí. Dalším příkladem je barážový zápas Kladna v Olomouci. Rytíři tam vedli 3:0 a nakonec prohráli 3:5. A podobných zápasů na takové úrovni bylo v poslední době víc. Je to prostě sport a ke sportu takové zvraty v utkáních patří a dějí se na všech úrovních. V< tom je hokej krásný. Nicméně s Jihlavou se to zvládnout mělo. Bohužel jsme udělali tři chyby, které by se neměly stávat. Těžko to komentovat.

Navíc jste v odvetě na jihlavském ledě šli do vedení…
Ano, ve třetí minutě jsme vedli 2:0, ale byl před námi celý zápas. Sedmapadesát minut se nedá jen bránit. Tu odvetu nakonec rozhodl Březina, hráč ročníku 1993, který dal loni za Pardubice dvaatřicet gólů. Vynikající hokejista, který na Vysočinu přišel hrát za áčko, ale většinu sil soustředil na záchranu Jihlavy v juniorské extralize. Nakonec byl tím rozdílovým hráčem, který nám vstřelil dvě branky. Měli jsme zkrátka udržet už domácí vedení nad Jihlavou 3:1 a měli bychom situaci ve svých rukou.

Vy sám byste dnes udělal něco jinak?
Stál bych si za svým v případě brankáře Veselého. Ale kromě toho? Vždycky se dá udělat něco jinak a je otázka, jestli by to mužstvu něco přineslo. Nemyslím si, že bych byl neomylný a všechno věděl nejlíp, ale za většinou svých kroků si stojím. Snažil jsem se dávat maximum. Jsem přesvědčený, že jsme v extralize nebyli do počtu. S jídlem ale roste chuť a my chtěli hrát první dvanáctku a play-off. Moc mě mrzí, že to dopadlo, jak to dopadlo. Sám si dělám své hodnocení sezony a určitě si to promítnu ještě s větším odstupem. Samotnému se mi ještě teď špatně spí a vnitřně mě to žere. Beru to i jako svůj neúspěch a prohru. Jsem z toho moc zklamaný.

Jak jste v baráži řešil brankářskou otázku?
Byla to loterie. Do inkriminovaného domácího utkání s Jihlavou jsem nominoval Daniela Bechného ze staršího dorostu. Předchozí zápasy totiž zachytal dobře a logicky dostal šanci i tentokrát. Zdál se mi z gólmanů nejméně nervózní, na čemž jsem se shodl i s trenérem brankářů Ríšou Hrazdírou. V tomto názoru se k nám přidal i Jirka Weintritt. Všechno ostatní je jen „kdyby“ - kdyby tam šel Max Bača nebo Honza Vlach, nevím... Oba byli herně i psychicky dole. Dana bych tam dal znovu, i když si myslím, že dvě branky proti Jihlavě chytnout měl.

Vlach vyhrotil situaci do extrému

Zmínil jste, že jste během podzimu řešil určité neshody s předsedou Vlachem, které s postupem sezony gradovaly. Můžete objasnit, v čem byl problém?
Zásadní problém byl ten, že pan Vlach nedokázal oddělit roli předsedy klubu a roli otce. U něj se to prolínalo. Navíc měl svého rádce, nebo jak ho nazvat, v panu Nechvátalovi. Ten se vydává za hokejového odborníka, ačkoliv hokej nikdy nehrál ani se v hokejovém prostředí nepohyboval. Přesto velmi výrazně pana Vlacha v určitých věcech ovlivňoval, o tom jsem přesvědčený. Také vytvářel velmi zlou atmosféru na tribunách a mezi lidmi kolem hokeje. Pan Vlach sám přiznával, že hokeji nerozumí, ovšem ve finále po diskuzích s panem Nechvátalem tlačil na mé odvolání.

Proč jste měl být odvolán?
Je to paradoxní. Když se o vánoční přestávce hodnotil dosavadní průběh sezony, bylo všechno v pořádku. Bylo mi řečeno, že juniorka uhrála víc bodů, než se čekalo. Pak jsme ale prohráli v Třinci 2:3 a ve Vítkovicích 0:3, přičemž obě utkání byla vyrovnaná. Najednou bylo ze strany pana Vlacha požadováno, abych byl odvolán. Pro ostatní členy vedení, pana Tobolu, Neumanna, Forcha a Hryciowa, to byl totální šok. Absolutně se s tím neztotožňovali, nicméně od té doby se tato karta hrála neustále a opakovala se asi čtyřikrát. Před klukama jsem to nikdy nezmínil, ale jak pro mě, tak pro asistenta Pepu Langa to bylo psychicky vysilující.

Jaké byly Vlachovy argumenty?
Ztráta několika dobře rozehraných utkání, ale o tom už jsme se bavili v předchozích otázkách. Údajně jsem měl problémy s hráči. Řeknu to upřímně, není to pravda. Kdybych cítil, že je v mužstvu skupina lídrů, se kterými mám spory, jsem na ně sprostý nebo na ně vytvářím neúměrný tlak, měl bych dostatek sebereflexe, abych u týmu skončil. Jenže nic takového se nedělo. Ano, nelze se samozřejmě divit tomu, že někteří hráči nebyli úplně spokojení. Ostatně spokojený náhradník je špatný náhradník. Myslím si však, že tohle je všude. Se spoustou hráčů jsem měl naopak nadstandardní vztah. Nikdy mi nebylo ani naznačeno, že by někde byl problém. Myslím, že jsme byli na jedné lodi. Pokud jsem cítil a měl podporu od čtyř lidí ve vedení klubu z pěti, chtěl jsem bojovat a věřil, že extraligu zachráníme. I když tlak byl velký a atmosféra pro práci byla velmi špatná.

Pan Vlach nakonec podmiňoval doplacení určité částky sponzorských peněz právě vaším odvoláním…
Řekl, že buď mě vedení vyhodí a peníze budou doplaceny, nebo ne a peníze doplaceny nebudou. V podstatě to bylo vydírání. Že se sestoupilo z extraligy, je samozřejmě neúspěch, který beru na sebe. Ale myslím, že i v tomto rozhovoru jsem uvedl objektivní příčiny, proč se nejvyšší soutěž nepodařilo zachránit. A dovolím si tvrdit, že i ta negativní atmosféra, která byla panem Vlachem a Nechvátalem nastolena od ledna, tomu také nepřidala. Nakonec se to dostalo nějakým způsobem i k mužstvu a ani pro kluky to nebylo jednoduché. Něco podobného bych už nechtěl zažít. Raději dělat hokej ve skromnějších podmínkách, s plným srdcem a lidmi, kteří si vzájemně důvěřují a nepodráží se, než s někým, kdo sice disponuje penězi a vytváří nadstandardní podmínky, ale ve finále to chce celé řídit a rozhodovat sám. Na začátku spolupráce pan Vlach tvrdil, že do sportovních záležitostí nebude zasahovat. To se ovšem dramaticky změnilo.

Jaký je váš názor na způsob, jakým pan Vlach ukončil s klubem spolupráci?
Podle mě to udělal velmi nestandardně. Utekl z klubu před rozhodujícími barážovými bitvami. Vyhrotil situaci do totálního extrému. Myslím, že takhle by se to nemělo dělat. Pro mě je to velké zklamání. Jsem nyní styčná osoba, na kterou padá, že kvůli mně nebudou jeho nadstandardní peníze. Jenže v panu Vlachovi se skutečně bila pozice předsedy a jeho otcovství. Ostatně před dvěma lety se odehrála podobná situace. Pan Vlach tehdy ještě nebyl ve vedení klubu, ovšem slíbil sponzorské peníze do A-týmu. Já tehdy trénoval starší dorost, kde chytal Mirek Svoboda a Honza Vlach. Svoboda byl jednoznačně lepší a dokonce v reprezentaci. S ním v brance jsme se dostali do play-off a v prvním kole přešli přes Třinec. Nicméně už před polovinou soutěže byl pan Vlach velmi rozzlobený, že jeho syn chytá málo. Takže ukončil smlouvu o sponzorství a druhou část peněz nedoplatil. Už tenkrát to byl vykřičník. Možná jsem se nechal ukolébat tím, že už se to nebude opakovat, jenže letos se to vrátilo. Já jeho otcovskou roli chápu, nicméně nejde to takto spojovat s vedením klubu.

Jaký bude mít Vlachův odchod vliv na klubovou pokladnu?
Na jednu stranu je to škoda. Pan Vlach proklamoval sponzorské peníze a první ligu mužů. To se samozřejmě hezky poslouchá, ovšem otázka je, jak by to ve skutečnosti bylo a co všechno by za tím stálo. Ale to už se asi nedozvíme. Vsetín určitě nestojí a nestál jen na panu Vlachovi. Kvalitní hokej se tu dělal i bez něj, například loňský postup do extraligy se nám podařil i bez účasti pana Vlacha ve vedení klubu. Určitě tedy zimák nezavřeme. Věřím, že jsme schopni se vlastními silami propracovat k tomu, abychom jednou seniorskou 1. ligu atakovali.

Vy osobně budete u juniorky pokračovat i v příští sezoně?
Momentálně nevím. Zhruba do konce dubna by mělo být vyjasněné, kdo bude co dělat a jak se vše posune. Teďka těžko říct. Nějakou představu mám, ale nechci ji dopředu publikovat. Vše musíme vydiskutovat na vedení klubu. Věřím, že všechny kategorie obsadíme tak, abychom byli v příští sezoně úspěšní jak v mládeži, tak i v A-týmu. Je jasné, že nás nečekají lehké časy a sezony, protože naše počty hráčů a jejich kvalita v dorosteneckých a žákovských mužstvech je dost na hraně. Každá další sezona, kdy udržíme mladší a starší dorost v extralize, bude velkým úspěchem.

banner pod článkem
×
Dnes v 16:00 | Jun.
VHK ROBE Vsetín
Piráti Chomutov