"Dopita? Drill. MS? Scandella. Návrat? Neváhám," to je Ondřej Slováček

Letní příprava. Tvrdý drill, který není z nejoblíbenějších na programu hokejisty. Leč velmi důležitý a v mnoha případech jedna z hlavních součástí následného profitu na ledě. Své o tom ví i Ondřej Slováček. Navrátivští se odchovanec Valachů má po jednoroční štaci v ostravské Porubě zase zimák jen deset minut pěšky od domova. “Už loni jsem chtěl hrát a pokračovat doma, jenže jsem hráčem Vítkovic a vzhledem ke spolupráci obou celků mě bylo potřeba po letní v ČEZ Aréně právě v Porubě. Bral jsem to, jak to bylo,” líčí loňský odskok z podhůří Vsetínských vrchů.

“Byl to zvláštní rok. Snažil jsem se co nejvíc pomoct Porubě k postupu, ale zkrátka když jste tak úzce spjatý s městem, kde jste se narodil, rozjel se poprvé na kole, znal snad všechny venku, když jste se podíval z okna.. Je těžké takto fungovat. Přesto jsem k tomu přistupoval profesionálně. Ve finále byl ale Vsetín prostě lepší a zaslouženě postoupil,” rozebírá dvaadvacetiletý forvard své dilematické působiště.

“Jinak to ale v Porubě bylo v pohodě. V šatně byla půlka Vítkovic, kluci, které jsem znal ze svého mládežnického působení, takže týmový duch fungoval. Trošku mi ale přišlo, že ve vypjatých momentech nebo spíše těch negativních pro nás bylo obtížné vypořádat se s nastalou situací. Spíš jsme po sobě hleděli a vynadali si, než abychom se povzbudili,” uvědomuje si problém konečného neúspěchu porubského týmu hráč, kterému v šatně nikdo neřekne jinak než “Slovi”.

Jasně rozdané karty po konci ročníku, který opanoval Vsetín postupem a Poruba přesunem do polské extraligy, přiměly hbitého šikulu jednat. “Chtěl jsem zpátky. Jeden ze snů, hrát za Vsetín a ještě v první lize s tím, že se bude chtít postupnými krůčky na vrchol. Když přišla nabídka, hned jsem vytáhl propisku,” popisuje svůj návrat obdivovatel chytrého a pohledného hokeje.

Svůj comeback začal Ondra svou nejneoblíbenější částí. Letní přípravou. “Je to pravda, že mi to není moc po chuti. To sice asi většině hokejistů, ale mně ještě víc,” směje se někdejší mládežnický reprezentant. “Chápu však stále víc a víc, že je to ohromně potřeba a o tom ví i zdejší vedení a realizační tým. Tréninky, kterými procházíme jsou velmi organizované a mají hlavu a patu. Pod vedením trenérů Dopity a Jenáčka je to strašná dřina, která doufám bude vidět v sezoně,” dodává člověk, který je tak trošku černou ovcí v rodině, jelikož otec, matka i sestra vystudovali a dále pokračují v medicíně.

Květno-červnový drill v současných valašských podmínkách má podle Slováčka ještě jednu další výhodu. “Hodně nám pomáhá i kondiční trenér Hynek Frömel, který má na starosti řadu tréninků. Je vidět, že v tom má řád a jeho zkušenosti z dob trénování Petry Kvitové nebo Lukáše Rosola jsou neocenitelné. Navíc je podobný na pana předsedu Forcha, takže do týmu rychle zapadl i po této stránce,” usmívá se rodilý Vsetíňan.

V době letní přípravy ovšem Slováček nezapomíná ani na pravidelný světový šampionát. Ten skončený v Paříži a Kolíně nad Rýnem se mu z českého pohledu moc nelíbil, jinak si ho ale užil. “Nejsem žádný expert, ale co bych vypíchl je to, že naši prostě začali hrát až moc Kanadsky, přičemž se vytratila šikovnost a ta správná vyčůranost, která nás vždy zdobila. Souhlasím s důrazem do branky, ale my nikdy nebudeme Kanada. Musíme mít vlastní tvář,” přemítá své dojmy mladý centr či křídelník.

“Naopak musím vyzdvihnout hru Ruska. Sice někdy až moc kombinovali, ale tohle se mi prostě líbí. Je to tak trošku i můj styl,” pokračuje a dodává: “Na závěr musím ještě říct, že obdivuju, a to už několik let, Giulia Scandellu. To je hráč, který sice pochází z velkého hokejového rodu, ale oproti ostatním hraje horní dolní. Jen nějaké dva roky hrál ve Švédsku. Ovšem když přijedou sem tam na MS Italové, vždycky dokáže jako snad jediný stíhat,” uzavírá své povídání o šampionátu.

A jaké jsou plány Ondřeje Slováčka se vsetínským kádrem a jak si zvyká na tvrdé podmínky trenéra Dopity? “Chci být co nejvíce platný pro tým a využít své přednosti. Fyzicky bych měl být připraven, jak už jsem říkal, nadstandardně, tak to snad zúročím. Co se týče pana trenéra Dopity, tak musím říct, že je to profesionál každým coulem. A to hlavně tím, že to, co požaduje po hráčích, sám vždycky bez úlev plnil. A to je vidět na tom výčtu úspěchů. Asi proto by měl každý nehnutě poslouchat a plnit to, co se po nás chce. Je to vítězný typ po všech směrech,” pochvaluje si dosavadní spolupráci mladý forvard.

Kult Vsetína, který každým dnem více a více ožívá, dostal město znovu do nálady dnes už asi nepřekonatelné éry devadesátých let, což Ondřej komentuje s nadšením. “O tomhle se asi vůbec nemusíme bavit. Už jen ten pohled, když jsme hráli na Lapači finále už předloni, tak mi běžel mráz po zádech. A letos? Myslel jsem, že při zápase v Porubě hrajeme někde v Leskovci, protože to snad při tom počtu lidí ze Vsetína nemohlo být dál,” směje se a dodává:

“Hrozně se na to těším. Ta podpora je prostě ojedinělá a nenapodobitelná, jelikož Vsetín má fanoušky takového rázu, který jinde nenajdete,” rozplývá se na závěr odchovanec vsetínského hokeje.