Chci kluky posouvat dále v tom, v čem jsou nejlepší, klade si za cíl Marek Zapletal

Filip Bazala • 11.8.2017

Od prvních tréninků se na ledě všech kategorií objevuje společně s trenéry i Marek Zapletal. Gólman, který hokejově vyrostl v Kroměříži, kde postupně prošel všemi věkovými kategoriemi. Spoluzakladatel a kouč v Altrichter Goalie Academy. Na Vsetíně bude působit jako trenér brankářů, mimo to bude mít i na povel jako hlavní trenér třetí třídu.

Jak byste se představil fanouškům?
Narodil jsme se v Kroměříži, kde jsem začínal i s hokejem. Žil jsem tam do svých pětadvaceti let, i když jsem měl mezitím i jiné štace, například v Olomouci. Poté jsem se přestěhoval do Prahy, kde jsem začal pracovat v Kobře Praha. Navíc jsem hrál a dodnes hraji florbalovou extraligu, což bylo vždycky velmi náročné stíhat hokej i florbal. Letos první rok budu v hokeji už jen v roli trenéra, a nikoliv aktivního hráče.

Věnujete se trénování gólmanů dlouho?
Začínal jsem už v Kroměříži s malými dětmi. Když jsem tam končil, měl jsem už na starost i některé žákovské kategorie, ale hlavně v rámci brankářů, protože to byla taková moje specializace. V trénování brankářů jsem pokračoval i v Kobře Praha, kde jsem měl celý klub gólmany pod sebou. V Praze jsem se potkal s Martinem Altrichterem a dali jsme se dohromady. Rozuměli jsme si ve spousty věcech a založili jsme brankářskou akademii, která funguje dodnes. Myslím si, že je už i dost známá. Spousty věci, které dnes dělám je díky Martinovi Altrichterovi, jenž mi hodně pomohl.

Hráčskou kariéru jste tedy ukončil?
Tak pro mě byla před sezonou nejzajímavější nabídka jít trénovat brankáře na Vsetín. Přemýšlel jsem i o návratu do Kroměříže, kde je nyní dobrá parta a hrají na špičce krajského přeboru. Říkal jsem si, že bych to ještě zkusil, ale dal jsem přednost nabídce Vsetína. Chci se i během trénování udržovat v kondici, ať už sám nebo když bude potřebovat áčko pomoct. Hráčskou kariéru tedy zatím nechci ukončovat, necítím se zatím starý.

Dá se říct, že by vás trénování více bavilo, když jste mu dal přednost?
Je to padesát na padesát. Strašně moc mě baví chytat, ale vzhlédl jsem se hodně i v trenérství. Jelikož se mi to vždycky dařilo kombinovat, mít nějakou rádoby hráčskou kariéru, tak i tu trenérskou, tak mě to vždycky bavilo. Tato sezóna je poprvé pro mě trochu jiná. Sám jsem zvědav, co mi to přinese. Ale jak říkám, budu na Vsetín jezdit s výstrojí a když bude volný led, chci se udržovat v kondici.

Máte za sebou tři týdny na ledě. Jde už nějak vyhodnotit, jak probíhá vaše práce na Lapači?
Je to pro mě všechno nové. Zažil jsem v ostatních klubech jiné systémy. Zdá se mi však, že tady všichni dobře spolupracují. Jirka Dopita, velice vstřícný člověk, naslouchá každému, dá se s ním rozumně mluvit. Spolupráce s ním a Lubošem Jenáčkem u áčka se mi moc líbí, vyhovíme si, co si řekneme to platí. Co se týče ostatních trenéru, tak se všemi si vždycky musíte sednout a říct si, jaká je představa o tréninku. Já se samozřejmě snažím pracovat tak, abych pro gólmany měl co nejvíce času, protože když mi trenér dá 5-10 minut, tak nemám šanci s nimi stihnout věci, které mám pro ně nachystané. Chápu však, že pokud by hráči bruslili bez gólmanů, tak je to taky nebude dlouho bavit. Musím tedy říct, že domluva s trenéry je zatím výborná. Kluci v áčku k tomu přistupují profesionálně, pokud bych se měl na ně zaměřit. Děláme spolu ráno rozcvičky, odpoledne jim dávám úkoly, máme i spolu suché tréninky. Na ledě pracují velmi dobře, naslouchají a řekl bych, že se už nyní o něco zlepšují. Rozhodně jsem nepřišel, abych je tady nějak měnil, ale spíš jde o to tomu dát nějakou formu. Chci kluky posouvat dále v tom, v čem jsou nejlepší. Každý z nich má tu svou vlastnost trochu jinou. Takže snažím se je nějakým způsobem zformovat, ale tlačit je dále v tom, v čem jsou nejlepší, snažím se je podporovat.

Co předcházelo tomu, že jste se ocitl na Vsetíně?
Jelikož jsem s Martinem Altrichterem trénoval i různě všude po republice, tak jsme se dostali i ke spolupráci s Miroslavem Barusem. Viděli jsme se a poznali se. Když se na Vsetíně objevila sháňka po trenérovi brankářů, tak mi Martin v Praze dal vědět, že jej kontaktoval Miroslav Barus. Chtěl jsem si nabídku poslechnout. Měl jsem i jiné ale Vsetín mě zaujal. Párkrát jsem na Lapači byl i v minulosti jsem se jezdil dívat, mám tady rodinu a pamatuji spousty utkání, které jsem navštívil, tudíž jsem k němu měl nějaký vztah. Přijel jsem, slovo dalo slovo a sedlo si to.

Nebylo to tedy nějaké dlouhé rozhodování?
Samozřejmě jsem zvažoval i jiné nabídky, ale dá se říct, že když jsem věděl, jak to bude na Vsetíně fungovat a přijel jsem si sednout s vedením osobně, byl jsem rozhodnutý, že na to kývnu.

Mluvil jste o brankářské škole, kterou jste s Martinem Altrichterem založili. Funguje tedy i nadále?
Samozřejmě, jsou tam pravidelné tréninky. Martin postavil halu v Říčanech, takže se to vše přesunulo tam. Dříve jsme měli pravidelné tréninky na zimním stadionu Hasa, kde jsme pravidelně dělali gólmanské tréninky několik let. Každý týden se nám tam sjížděli hráči a máme zaškolených i více trenérů než jen já s Martinem. Jde ať už o aktivní nebo brankáře, co ukončili kariéru, ale mají možnost těm klukům to předat dál. Přesunuli jsme to tedy do Říčan, je to pravidelný týdenní cyklus, do kterého se může přihlásit kdokoliv. Navíc máme velký kemp v létě, kdy se sjede třeba padesát brankářů a jede se čtyři ledy denně. Docela se v tom ti kluci zhlíží. Jsou rozdělení do skupin a dostávají opravdu zabrat. Je to na ně velký nápor, ale když to odmakají dobře, je to pro ně výborný startovací můstek do sezony.

Kde se trenéři brankářů vzdělávají?
Jedeme si s Martinem Altrichterem svou vlastní cestou. Martin třeba jede podle Josefa Bruka, který spolupracoval i s Dominikem Haškem, tyto věci se předávají dále a fungují. Snažíme se vždycky, když je nějaká nová věc si ji vysvětlit. Poté především vyzkoušet sami na sobě a až poté to můžeme předávat dál. Jsou situace, kdy je něco nového a trenér to předává, ale ani neví jak. Je to proto, že si to nevysvětli, nevyzkouší a nejde to pak předat dál správně. Nová informace nemusí být špatná, ale jde o to ji správně zpracovat.

Je v České republice nějaký trenér brankářů, o kterém byste řekl že je nejlepší?
Jednoznačně Martin Altrichter.

Máte nějaké brankářské vzory?
Bylo jich více. Od každého jsem se snažil si něco vzít. V dětských letech v rámci Česka to byl samozřejmě Roman Čechmánek. Samozřejmě i Dominik Hašek, ten byl vzorem snad pro všechny. Ve spoustě věcí se mi líbil i Martin Brodeur. Poslední dobou, co tak sleduju, tak například se mi líbí Jonathan Quick a z českých brankářů jednoznačně Michal Neuvirth. Řekl bych, že co se týče techniky, tak Michal je na tom nejlépe z celé NHL. Když tomu člověk rozumí, tak na něj je radost se dívat.

Prosazujete nějaký svůj osobitý styl tréninku?
Snažím se, aby brankáři nestáli, ale bruslili. Dnešní hokej je o bruslení jak pro hráče, tak i pro brankáře. Pokud by gólman jenom stál, tak nemůže stíhat. Když brankář dobře brusli, tak stíhá i vykrývat prostory. Když brankář pouze stojí, těžko se dá všechno stihnout. Přijde jedna rychlá přihrávka a z místa to nejde. Brankář se musí dobře rozjet, natočit, je to celkem alchymie. Máme trénování tedy postaveno na bruslení a dobrém základním postoji. Snažíme se, aby gólmani byli v pohybu, byli dobře natočení na hráče a aby měli volné paže. Důležitá je také strava, fyzická kondice, děláme s gólmany hodně cvičení na suchu. Je důležité mít silný střed těla, na co silné nohy a ruce, když není silný střed těla. Držení těla je strašně důležitá věc. Není to jen o práci na ledě, ale také hodně na suchu.

Jak pracujete s gólmany na tom, aby rychle bruslili?
Je to hodně o technice. U gólmana je to specifické. Máme jiné brusle, jsou níže položené, i když je nyní tendence to zase zvyšovat. Pokud si gólman klekne, vyšší brusle ho udrží déle na ledě a lépe se pak odrazí. Je to o síle v nohou, takže gólman na tom nemůže být fyzicky špatně. Musí přenášet váhu do špiček, ze kterých se lépe odrazí, na patách je to špatně. Pokrčené kolena, kotník, aby se odrazil, z natažené nohy se nedá odrazit, je to podobné jako normální bruslení.

Je nějaký osobní trenérský úspěch, který byste vypíchl?
Jelikož se pohybuju hlavně v žákovských kategoriích, tak jsme spolu s Martinem, i když dva brankáři, ale šlo to, trénovali šestou třídu, se kterou jsme vyhráli celou soutěž s Kobrou Praha. Dále bych řekl jednotlivé skalpy velkých týmů jako je Sparta nebo Plzeň s malým klubem, to se vždycky počítalo. Jsem také pyšný, když se mi brankář dostane do extraligy mladšího-staršího dorostu. Mám takové 3-4 hráče, se kterými jsem spolupracoval hodně úzce. Tito kluci jsou žádaným zbožím a když budou na sobě dále pracovat, tak mají velkou naději.

Zmiňoval jste, že hrajete florbalovou extraligu. Jak jste se k tomu dostal?
Někdy v dorostu mi kamarád řekl, jestli bych si nechtěl přijít zahrát v Kroměříži. Šel jsem a zjistil jsem, že to byl normální trénink. Poté se mě ptali, co a jak. Nějak to začalo, že mi udělali registraci a když jsem mohl, šel jsem hrát. Postupně to nějak šlo-nešlo stíhat, v Kroměříži florbal gradoval, tak jsem se snažil to stíhat. Bylo to náročné jezdit ze zápasu na zápas. Odchytal jsem zápas za muže v Kroměříži a poté jsem jel na zápas první ligy za Kroměříž. Nějak to dělat šlo a jde to tak dodneška. Někdy je to hodně těžké, lidé mi říkají, že jsem blázen. Vloni to opravdu bylo tak, že jsem odtrénoval 5-6 tréninků gólmanů, odchytal trénink áčka, vysvlékl výstroj, v kabině jsem měl nachystané florbalky, sedl na tramvaj a jel hrát florbal. Ve florbale však výjimečně hraji v útoku, protože s holýma rukama mě to v bráně nebavilo.

Kde všude jste působil už ve florbalové kariéře?
Jak jsem zmínil, hrál jsem za Kroměříž, poté za SFK Kozel Počenice, kde přešla celá Kroměříž. Tam jsme udělali úspěch, postoupili jsem do druhé nejvyšší celostátní soutěže. Ta sezóna se mi povedla dostal jsem nabídku hrát extraligu za Kladno. Zkusil jsem to a přestěhoval se do Prahy. Vydržel jsem v Kladně dva roky a přešel na čtyři roky do Bohemians Praha. Nyní druhou sezónu načínám v Panthers Otrokovice, kde musím pochválit naše příznivce, kteří pravidelně chodí na zápasy a fandí po celou dobu utkání. Jinde jsem to nezažil, je to takové malé měřítko s fanoušky na Vsetíně při zápasech.