Čechové spadlí pod Řípem...

V s e t í n - Ač za okny září slunce a letošní krásné jaro je v plném proudu, český hokej zažívá hodně černý den. Reprezentační osmnáctka nezvládla skupinu o záchranu, ve svém posledním zápase podlehla Německu ostudně 6:3 a jako vůbec první elitní výběr České republiky sestoupila z nejvyšší skupiny. Když jsme ve svém článku Čechové na Řípu... před nedávnem kritizovali poněkud zvláštní způsob nominace, ani ve snu nás nenapadlo, že by Češi nakonec mohli skončit jak sedláci u Chlumce. Bohužel, realita byla nakonec ještě horší.

Kritická slova, která na adresu výběru trenéra Martina Pešouta vyřkl například i deník Sport, odbyl reprezentační lodivod slovy: „Vždycky vezmu ty nejlepší hráče!" Ve světle propadáku ve Finsku tak lze tento výrok analyzovat jen dvěma způsoby:

Za prvé, pokud má Martin Pešout pravdu a na šampionátu skutečně byli opravdu jen ti nejlepší hráči své věkové kategorie, je to více než alarmující výpověď o současném stavu českého mládežnického hokeje. V reakci na tuto ostudu by měl přijít jasný signál pro to, aby se v českém hokeji nastartovaly procesy, které naši osmnáctku co nejrychleji vrátí do elitní skupiny a do celého zatuchlého podhoubí českého mládežnického hokeje přivane svěží vítr.

Za druhé, vyjádření Martina Pešouta bylo pouhým alibismem v okamžiku, kdy mu média začala v průběhu (a po) finálových sérií Vsetín – Zlín resp. Zlín – Vítkovice klást logickou otázku, proč do výběru zařadil hned devět hráčů ze Slavie. Pešoutova sázka na složení osy týmu ze „svých“ koňů se však ukázala být hodně špatnou investicí. A to natolik, že v internetových diskusích padaly sarkastické komentáře jako „kolik dnes hrála Slavia s Finskem?“ Martin Pešout však za tuto volbu nese plnou odpovědnost.

V týmech, které letos v mládežnických kategoriích vystoupaly na nejvyšší příčky a přesto se nějakého zásadnějšího zastoupení v nominaci nedočkaly, by se leckdo mohl nad pádem osmnáctky ušklíbnout. Bohužel, tohle je rána pro celý český hokej a na jízlivý smích není čas.

Některé otázky však zůstávají: proč byl ve výběru zcela opomenut například velmi talentovaný zlínský brankář dorostu Jakub Sedláček, který svému klubu vychytal titul v dorostenecké kategorii? A pokud dle Martina Pešouta bylo finále juniorů v režii starších hráčů, proč se kupříkladu produktivní vsetínský obránce Matěj Stříteský (ročník 1990) dostal jen do nominace sedmnáctek, o zlínském tykadlu Juríkovi (1989) nemluvě. Opomenutím jednotlivců však pád reprezentantů způsoben nebyl...

Šéf reprezentačních výběrů Vladimír Růžička hájil před šampionátem svého podřízeného s tím, že má jeho důvěru a že za něj budou hovořit výsledky. Je více než pravděpodobné, že Martin Pešout stál při zápase s Německem na lavičce národního týmu naposledy. Jakou další zodpovědnost ovšem vyvodí i sám nejvýše postavený muž reprezentačních výběrů?