Bylo skvělé hrát zase doma, říká loučící se Dominik Pokorný

Skončil v elitní desítce nejproduktivnějších hráčů juniorské NOEN extraligy. Pro tým soupeře vždy představoval největší hrozbu. I v letošní sezóně potvrdil Dominik Pokorný své kvality, což neuniklo ani reprezentačním trenérům, kteří jej pravidelně zvali do přípravných kempů. Nyní jeho kroky míří do moravské metropole, kde by měl nastupovat v extraligovém mužstvu Komety Brno. „V Brně jsou podmínky na to, abych rostl. Je jen na mně, jak se s tím vypořádám,“ hlásí odcházející forvard.

Dominiku, jak byste v kostce zhodnotil uplynulou sezónu, kdy se vám nepodařilo zachránit extraligu juniorů?
Kvůli pádu do nižší ligy, nemohu sezónu hodnotit kladně. Měli jsme dostatečnou kvalitu, abychom extraligu udrželi. Kdybychom byli více zkušení, mohli jsme hrát play-off a vyhnout se nevyzpytatelným bitvám o záchranu. Bohužel jsme ztratili několik dobře rozehraných utkání, kde jsme si vždy začali myslet, že už to máme v kapse a nemůže se nic stát. Ovšem opak byl pravdou. Tato nepříjemná zkušenost v nás již zůstala, a i když jsme se snažili nad tím nepřemýšlet, tak se nám to nedařilo a my ztráceli utkání i v záchranářských bojích. Pád nás mrzí i kvůli fanouškům, kteří nás pravidelně podporovali, za což bych jim chtěl zpětně poděkovat.

Skončil jste v Top 10 nejproduktivnějších hráčů ligy, což je vzhledem ke konečnému umístění týmu, úctyhodný počin. Byl jste tedy se svými výkony v sezóně spokojen?
Ze začátku sezony to nebylo ono. Museli jsme se v týmu všichni sehrát. Potom se to postupně zlepšovalo. Řekl bych, že od listopadu už to bylo docela dobré. Pravda ale je, že v klíčových momentech se mi moc nedařilo. Někdy jsem měl spoustu šancí, a přesto jsem branku nedal a to nám v konečném součtu chybělo. Nikdy v sezóně ale nejde odehrát všechny zápasy v top formě.

Jak se na vašich výkonech podepsala spolupráce celé formace. Téměř celou dobu jste hrál s Dalimilem Zvonkem a Robertem Neuvirthem. Vyšli jste si vstříc?
Určitě. Se spoluprací jsem byl velmi spokojen. Cengy (Dalimil Zvonek pozn. aut.) je velmi silný na puku, vyhraje spoustu osobních soubojů. Navíc nemá problém ani se zakončením. Neuvirth je hráč, kterého v lajně potřebuje každý. Lítá po ledě a odvádí černou práci, která je však pro fungování lajny strašně důležitá.

Na druhou stranu jste obdržel dva vyšší tresty, kvůli kterým jste v několika zápasech chyběl. Dokonce trenér Jenáček označil vaši absenci za jeden z klíčových momentů sezóny. Jak to vidíte s odstupem času?
Byla to chyba. Nechal jsem se unést hrou. Bohužel jsem nervák už od mala. Strašně lituju toho, co se stalo. Měl jsem se udržet, protože poté jsem v důležitých momentech chyběl.

V danou chvíli jste si asi neuvědomoval, že jste klíčovým hráčem a výkonnost celého týmu se odvíjí právě od vaší účasti či neúčasti na ledě, že?
Uvědomoval. Doufal jsem, že mě někdo dokáže zastoupit. Pak se ale ukázalo, že ne, protože tady nebyl dostatek centrů a mezeru, která vznikla mou absencí, se nepodařilo plnohodnotně zalepit. O to víc mě to pak mrzelo.

V průběhu sezóny jste párkrát naskočil i v A-týmu. Nakonec se vám povedl málo vídaný počin, když jste se v pouhých osmnácti letech postavil k nájezdu čtvrtého utkání play-off proti Opavě a stal se hrdinou. Jak na tento duel vzpomínáte?
Já ten zápas vůbec neměl hrát. Původně měl nastoupit Dominik Tobola. Poté jsem ale přišel na ranní trénink juniorky a trenér Jenáček mi oznámil, že Petr Hruška přijede později, tak se mám nachystat ke startu. Nakonec jsem hrál stabilně celý mač. Následně přišly na řadu nájezdy a v momentě, kdy se odjely první tři série, trenér řekl, že mám jet, což jsem vůbec nečekal. Když jsem proměnil, bylo to neskutečné. Celý stadion ovládla euforie. Byl to obrovský zážitek.

Věděl jste od začátku co uděláte nebo šlo o improvizaci?
Od začátku jsem věděl, co udělám. Tenhle nájezd mám nacvičený od mala. Navíc nemám problém s nervozitou a ani v tomto důležitém okamžiku jsem žádnou nepociťoval, což byla možná moje výhoda. Byl to zatím můj nejdůležitější gól v životě. Bohužel jsem si neschoval vítězný puk, to mě trošku mrzí.

V průběhu sezóny jste pravidelně jezdil na reprezentační srazy. Na tom posledním jste se dokonce trefil do sítě Finska. Jaké máte ze svých výkonů pocity?
Pocity jsou dobré. Trenéru Pešanovi jsem padl do oka. Dostával jsem opravdu hodně prostoru. Hrával jsem v první nebo druhé řadě. Za pana Bukače jsem hrál čtvrtou a vloni na mistrovství světa byl třináctým útočníkem. Teď je to však mnohem lepší, když jsem vytěžovaný, takže převládá spokojenost.

Jaké jsou vaše cíle do další sezóny?
Dostat se na MS U20. Byl by to velký krok kupředu. Šance je velká, ale bude to těžké. Jsou tam skvělí hráči jako Vrána, Pastrňák, Kaše s Kampfem a mnoho dalších. Ovšem má výhoda může být v tom, že jsem pravák, což mají trenéři rádi. Na posledním přípravném kempu jsem byl dokonce jediný. Hrával jsem přesilovky i oslabení.

Co říkáte na úspěch vašeho spoluhráče Jana Ščotky, který byl u historického úspěchu české reprezentace do 18 let?
Já jsem mu úspěch hrozně přál. I přes tolik zranění, která letos utrpěl, ukázal, že má kvalitu na reprezentaci. To, že dokázal vybojovat stříbro na světovém šampionátu je zároveň i skvělou reklamou pro vsetínský klub.

Do Vsetína jste se vrátil ze Sparty Praha. Kdy a jak se upekl váš návrat zpět?
Tím, že juniorka zde postoupila do extraligy, tak mi stoupla cena a Sparta mě neodkoupila. Řekli mi, že v juniorském věku tolik za hráče neplatí. Poté jsem byl v Salzburgu na kempu, kde mi nakonec oznámili, že se vydají cestou vlastních odchovanců, kteří budou hrát MHL (juniorská soutěž KHL pozn. aut.). Vrátil jsem se do Vsetína, čehož jsem nikdy nezalitoval. Bylo skvělé hrát zase doma. Trávit čas s rodinou. Navíc se mi dařilo, takže jsem byl strašně vděčný za možnost znovu oblékat zelenožlutý dres a bojovat na rodném Lapači.

Nedávno byl potvrzen váš transfer do Komety Brno. Můžete nastínit, co vás nyní čeká?
Absolvuji přípravu s A-týmem. V půlce srpna začíná soutěž juniorů, takže budu začínat hrát tam. Poté bych měl nastupovat i za áčko. Musím ukázat co ve mně je. Podmínky mám výborné. Budu bydlet hned u stadiónu, takže žádné velké bloudění po Brně.

Měl jste i nějaké jiné nabídky?
Nabídek přišlo spoustu, ale přístup Komety se mi líbil. Kvůli mistrovství světa dvacítek musím hrát minimálně extraligu juniorů popřípadě i někde výš. V Brně jsou podmínky na to, abych rostl. Je jen na mně, jak se s tím vypořádám.