Jsem rád, že jsme je přehráli a vyhráli, směje se René Kajaba

Poslední zápas semifinále proti Hodonínu se vsetínskému mužstvu povedl na výbornou. Sice musel smazávat brankové manko, ale i přes tuto nepříjemnost zvítězil v zápase 5:2. „Chtěli jsme, abychom gólově začínali my, ale zase se nám to nepovedlo. Potom jsme to ale otočili,“ říká po zápase dvoubrankový střelec René Kajaba, který v celé sérii předváděl úctyhodné výkony, na branku si ale musel počkat. „Šance byly a nic tam nespadlo. Jsem rád, že to tam spadlo dneska a doufám, že to tam bude padat i nadále.“

Zápas byl dlouho bezbrankový, jak byste charakterizoval první třetinu?

První třetina byla z obou stran opatrná, oba týmy chtěly hrát spíše zezadu. Třetina skončila 0:0, což odpovídalo předváděné hře, žádné velké šance tam nebyly.

Soupeř opět skóroval jako první, nesráželo vás to trochu?

Možná. Po naší chybě jsme dostali gól, v zápasech jsme to chtěli omezit. Chtěli jsme, abychom gólově začínali my, ale zase se nám to nepovedlo. Potom jsme to ale otočili, i přes to, že jsme hráli několikrát v početní výhodě, to bylo při hře pět na pět. To nás nakoplo. Ještě k tomu po první třetině jsme dostali pokyn od trenéra, že máme hrát více agresivně, máme více bojovat o puky. Myslím si, že tohle jsme dodrželi, a potom se nám to vrátilo v podobě vedení.

Celou sérii s Hodonínem jste se dral do útoku, ale nepadalo to tam. V čem byl dnešní zápas jiný?

Šance byly a nic tam nespadlo. Jsem rád, že to tam spadlo dneska a doufám, že to tam bude padat i nadále.

Nebyl jste ale sám, komu se dnes dařilo, pod pěti brankami Vsetína se podepsali tři střelci…

Jedna branka byla hned po buly, když jsem vystřelil k tyči a druhá byla do prázdné. Tu mohl vstřelit už Radim Kucharczyk, ale viděl mě, dal mi to tam, tak jsem do toho jen plácnul a bylo hotovo. Ještě Finďa (Lukáš Finsterle) dal dva důležité góly, no a vlastně ten úplně první, vyrovnávací, dával Honza Kolařík. Já jsem se vlastně ukázal až v závěru a dal jsem ty poslední dvě branky, což už bylo na umlčení.

Hrát v útoku s Jakubem Čuříkem a Vojtěchem Šilhavým musí být složité, zdá se, že tito dva hráči tvoří sehranou dvojici. Je tomu tak?

Ani ne, my jsme spolu hrávali už v sezóně, takže víme, co od sebe čekat. A můj názor je, že se nám spolu hraje dobře. Řekl bych, že soupeři nedáváme moc šancí a dobře se vracíme do obrany, takže uvidíme, co bude potom ve finále naší východní části. Budeme makat dál.

Dnešní utkání bylo vyhrocené, vnímali jste to tak i vy?

Bylo vyhrocené až ke konci. Ze začátku to bylo všechno takové opatrné a ani se nehrálo moc do těla. Spíše se tak popichovalo a my jsme do toho chtěli nastoupit, aby se hrálo víc tvrdě. Pak se to začalo trošku řezat ve třetí třetině, kdy tam byl velký faul na Vojtu Šilhavého, který tam dostal tři krosčeky na hlavu zezadu. Tak to jsme do toho trošku šli a lehce se to tam pobilo, z toho jsme vyšli s přesilovkou. Gól jsme nedali, ale i tak si myslím, že to bylo z naší strany dobré.

Přišla vám semifinálová série obtížná?

Byla těžká, Hodonín byl těžký soupeř. Po čtvrtfinále jsme ještě nevěděli, zda budeme hrát s Hodonínem, nebo Valmezem, ale ten prohrál. Hodonín byl pro nás zatím nejtěžším soupeřem a myslím si, že je to pro nás jen dobře. Zahráli jsme si dobrý hokej, oni hráli dobře z obrany a zkoušeli dávat góly z úniku. Jsem rád, že jsme je přehráli a vyhráli.

Co očekáváte od finálové série?

Teď čekáme na soupeře, což si myslím, že je pro nás dobře, protože budou hrát o zápas navíc. Budou hrát ještě v pondělí a finále začíná ve čtvrtek. Soupeř tam opravdu nebude mít velkou pauzu. Ať je to Šumperk, nebo Poruba, tak do toho jdeme s tím, ať je porazíme.